SEX DNES

 

Obsah: Vrozené instinkty ...Naučené chování... Morálka...Kdyby nebyly zákony....Šílená propaganda řízená globální „elitou“....Ústní a řitní sex?....Kdy se namlouvání mění v obtěžování...Odporné porno....Strach ze stáří má kořeny v sexualitě....Ženská sexualita je celosvětově utiskovaná....Obřízka mužů je také humus....

Vrozené instinkty

Placení manipulátoři davů, vydávající se za objektivní vědátory, nám prostřednictvím mainstreamu  ve svých článcích pořád dokola sugerují, že jsme řízeni geny jako nějaká nemyslící, pudová zvířátka, taková boží hovádka. Nebo jako přírodou naprogramovaní roboti. Jenže všichni tušíme, že to není pravda. Současný evolucionismus je ta samá pavěda jakým byl kdysi sociální darwinismus. Lidské chování a tedy i to sexuální není řízeno pouze vrozenými geny, protože geny jsou jen jedním vlivem z více aspektů. Veškeré lidské chování je řízeno 4 vlivy. První vliv je vrozené chování (geny=25%). Druhý vliv je v raném dětství vtištěné naučené chování (memy=25%). Třetí vliv je dobová morálka (25%).  Čtvrtý vliv jsou dobové zákony (25%). Memy+morálka+zákony=75% vlivu na lidské chování. Takže 75 procent ryze kulturních lidských vlivů proti asi 25 procentům vrozených  pudů. Když byl člověk kdysi zvířetem, byl formován pouze přírodním výběrem. Když se z přírody vydělil, neboť získal rozum a svobodnou vůli, začal být z větší části formován lidským, umělým kulturním výběrem, nikoliv zvířecími instinkty. Tohle vysvětluje všechny ty rozdílné lidské kultury ve světě. Jiný kraj, jiný mrav- a geny jsou v tom bezvýznamné. Pokusím se ale nyní vypreparovat, které chování je v lidech vrozeno.

     Mužskou a ženskou sexualitu nemůžeme spolu srovnávat, protože jsou to dvě odlišné věci- je to jako míchat spolu hrušky s jabkama.Vzájemně se spolu dají porovnat jen stejné věci, jako třeba některý druh jablek s jiným druhem jablek. Nebo některý druh hrušek s jiným druhem hrušek. Ale nemůžeme k sobě přirovnávat rozdílné věci, to proto abychom se pak vyvarovali nesmyslných hodnocení. Je nesmyslné například tvrdit, že jabka jsou lepší než hrušky. Nebo že borůvky jsou lepší než jahody. Neboť jabka, hrušky, borůvky či jahody jsou ODLIŠNÉ ovoce. V minulosti ale badatelé klidně mužskou a ženskou sexualitu spolu porovnávali. Což bylo pochopitelně špatně. Otec psychoanalýzy Freud došel nakonec až k tak scestným závěrům, že nad nimi dnes již jen nevěřícně kroutíme hlavou. V podstatě tvrdil, že žena je nepovedený muž bez penisu, který mužům jejich ozdobu celý život závidí.

     Základ jiného sexuálního prožívání mužů a žen lze nalézt v rozdílné ženské a mužské tělesné stavbě těla. Rozdílná fyziologie je každému na první pohled jasná. Muž má penis a žena má vagínu. Penis při vzrušení ztuhne, vagína zvlhne. A my nemůžeme srovnávat, co je lepší, zda tuhnutí, nebo vlhnutí. Protože z hlediska rozmnožování je obojí správně. Není ale vyloučeno, že i dnešním některým mužským badatelům se zdá, že tuhnutí je dokonalejší než vlhnutí. Zatímco ženské badatelky by jistě hned podrážděně oponovaly, že rafinované vlhnutí dalece předčí primitivní tuhnutí. Ženám se jednou měsíčně uvolňuje vajíčko, takže jednou měsíčně mají menstruaci. I to ovlivňuje jejich sexualitu. Muži menstruaci nemají, místo toho se jim tvoří spermie den co den. Což rovněž ovlivňuje jejich sexualitu specifickým způsobem.

     Vědci a zároveň manželé Masters-Johnson jako první ve svých laboratořích zkoumali mužskou a ženskou sexualitu. A jako první dokázali, že se od sebe liší mužský a ženský orgasmus. Mužský orgasmus je přímočarý, zatímco ženský je velmi variabilní. Sexuální reakce mužů jsou v podstatě stereotypní, mají čtyři fáze jako motor: vzrušení, fáze plató, orgasmus, fáze uvolnění. Všichni muži mají tendenci při orgasmu reagovat přibližně stejně a rozdíly mezi jednotlivými muži ve vlastním průběhu těchto čtyř fází jsou poměrně malé. Muž se zkrátka rychle vzruší a po souloži rychle opadne. To přesně odpovídá jeho biologickému poslání, které měl po miliony let- aby samičku co nejrychleji oplodnil. Příroda potřebovala, aby semeno bylo dopraveno bezpečně a co nejrychleji tam kam patří. Mužský orgasmus je označován jako lokální a krátký, je jednoznačný, muži stačí k uspokojení pár minut dynamického pohybu a pak vyžaduje delší regenerační přestávku. Po dosažení orgasmu a výronu semene následuje u většiny mužů refrakterní fáze, kdy muž není minuty, hodiny, či dokonce den schopen vyprovokovat ani orgasmus ani erekci. Nereaguje na žádné sexuální dráždění a tuto fázi a její délku nelze vůlí ovlivnit. Až když se vytvoří zas dostatečné množství spermií, je muž schopen další akce. Graficky by se daly mužské orgasmy znázornit jako od sebe vzdálené jednotlivé trojúhelníky, jejichž vrcholy ční ostře k nebi.
    U žen je to jiné. Jsou schopny pohlavních styků neomezenou dobu až do úplného fyzického vyčerpání. Zároveň u nich existuje nesmírná různorodost sexuálních reakcí: od těch vášnivých, které nedají v noci sousedům spát, až po ty téměř netečné, které mají slabý temperament, takže orgasmy nějak zvlášť neprožívají. Ženská orgastická variabilnost se dá vyjádřit Gaussovou křivkou: na jednom pólu jsou ženy s mnohočetnými orgasmy a na druhém ty, které nejsou schopny s muži k orgasmu dospět. Uprostřed Gaussovy křivky je ta nejpočetnější skupina, to znamená, to je ta zlatá střední cesta, kdy většina žen alespoň občas s mužem umí vyvrcholit.

     Masters- Johnson podali i fyziologické vysvětlení mnohočetného orgasmu. U těchto žen po prožití orgasmu nedochází k následnému úplnému uvolnění jako u mužů. Jejich vzrušení poklesne jen mírně, vzápětí se vracejí do fáze plató, a pak stále střídají fázi plató s orgasmem. Mnohočetného orgasmu umí mnoho žen dosahovat při masturbaci, neboť poměrně málo mužů je schopno udržet ztopoření pohlavního údu tak dlouho, aby žena opakovaně orgasmus stihla. Ženský orgasmus je označován jako rozptýlený a delší, je mnohem méně zřetelně vyznačen než mužský, zato může na sebe plynule navazovat celá řada malých orgasmů. Kapacita pro četné orgasmy je u žen podstatně vyšší než u mužů, neboť žena nezná ono refrakterní období, jež z jejího dobyvatele činí z hlediska této sexuální kapacity partnera de facto slabšího, zranitelnějšího. Pro ženy by vlastně byly výhodné milenecké swingers párty, kde by vždy převládal vyšší počet mužů než žen. Graficky by se daly ženské orgasmy znázornit jako nepřerušená vlnivá čára, tu s vyššími, tu nižšími zaoblenými vrcholy. Ženy, které jsou s muži schopné čas od času dospět k orgasmu, mají tu zkušenost, že dokud nevyvrcholí, jsou stále při chuti. Jsou pořád vzrušené, pořád mají na sex chuť- to je ta nepřerušená vlnivá čára.
    V sexuálním soužití muže a ženy lze tedy spatřit jistý paradox: aktivním partnerem je sice muž, pudově výbojnější a fyziologicky zcela jednoznačně pozitivnější aktér penetrace- zároveň však zde partnerem zranitelnějším a zcela odkázaným na postorgastickou “impotenci” refrakterního období, jež žena nezná. Takto nazíráno je žena silnějším partnerem sexuálního soužití- potenciálně vždycky schopná styku ať už jej prožívá či nikoliv. A pokud jej prožívá, je potenciálně často schopná prožít řadu orgastických vrcholů v těsné blízkosti za sebou. Anebo může dlouze souložit a ani jednou nevyvrcholit, aniž by jí to jakkoliv vadilo. Nemá potřebu zakončit soulož orgasmem jako muž, čemuž se mnozí muži zbytečně diví. Prostě my ženy jsme jiné.

      Proč tomu tak je, proč je vrozené mužské a ženské prožívání při sexu tak rozdílné? Odpověď lze nalézt až v šerém dávnověku. Kořeny odlišného sexuálního prožívání pocházejí až z dob zvířecího stádia. Dokonce až z doby, kdy ovulace u zvířecích předchůdkyň žen byla na první pohled viditelná. Protože už tehdy měli samci a samice při oplodňování jiné funkce a úkoly. Úkolem samce bylo vyhledávat ovulující samice a kopulovat s nimi. Úkolem samic bylo v době ovulace sehnat co největší počet samců a kopulovat se všemi. To proto, aby jejich oplodnění bylo stoprocentně zaručeno. Čili sexualita jednotlivého samce a samice se lišila v tom, že zatímco on kopuloval v průměru dejme tomu patnáct dnů v měsíci, ale vždy jen jeden koitus za den (to jsou ty od sebe vzdálené jednotlivé trojúhelníky), tak samice kopulovala dejme tomu jen tři dny za sebou v měsíci- ale třeba se třiceti samci denně (to je ta nepřerušovaná vlnovka, kdy u ní po celou dobu neopadlo vzrušení). Takto dodnes kopulují šimpanzi velcí (troglodytes), kde samice kopulují jen v době, kdy mají ovulaci. V kapitole o lidoopech jsem popsala sexuální život Flo, u níž je názorně a podrobně popsáno její sexuální chování v době ovulace. Všichni samci si u ní přišli na své, nikdo nebyl vynechán, nikdo nebyl ošizen. U šimpanzů bonobo je to trochu jiné, jejich sexualita se ještě víc podobá sexualitě lidské. Dostali se v evoluci dál než šimpanzi troglodytes. Stejně jako lidé sex nepoužívají jen k rozmnožování, ale především ho pěstují jako společenské styky. Páří se několikrát denně a celoročně, jak samice tak i samci, bez ohledu na to, zda samice mají či nemají ovulaci.

     Předchůdce člověka byl 6 milionů let společenským zvířetem, nikdy nežil osaměle jako třeba orangutan, ani nežil na stromech v osamělém páru jako giboni, či v harémové rodině jako gorila. Tato společenskost určila jeho sexualitu. Na počátku samice kopulovaly se samci jen v době ovulace (jako šimpanzice troglodytes), ale později se to zvrhlo a ony se samci kopulovaly kdykoliv  po celý rok (jako šimpanzice bonobo). U žen se kvůli tomu vyvinula, na rozdíl od šimpanzic bonobo, i skrytá ovulace, aby mohly se samci souložit ještě víc než bonobo. Ze zvířecího období ženám zůstal v tělech zakódován i způsob prožívání mnohočetného orgasmu.

      Vymyslela jsem takový soukromý testíček, který si můžete u svých příbuzných, přátel a známých sami taky vyzkoušet. Zeptejte se mužů a žen, čemu by dali přednost, kdyby si museli povinně vybrat pouze jedinou variantu na celý život: zda by chtěli souložit třikrát týdně jen po jednom koitu, nebo radši jednou týdně prosouložit celou noc až do rána. Hádejte, jaký bude výsledek? Samozřejmě, že většina žen si vybere radši prosouložit celou noc. Kdežto většina mužů dá přednost třikrát týdně po jednom koitu. A v tom se právě muži a ženy v sexu od sebe liší. Kvůli tomuto rozdílu vznikly již v dávné minulosti kořeny averze k náruživé ženské sexualitě. Vzpomeňme si, jak starověcí i středověcí muži  kritizovali ženy za “nenasytnost a neukojitelnost ženské dělohy”. Zdá se, že tato neukojitelnost mnohé z nich imrvére rozčilovala.
    Ideálem dnešní doby je mít orgasmus současně. Různé studie však ukazují, že jen asi třetina párů dosahuje pocitového vyvrcholení současně. U ostatních je obvykle dřív “hotov" muž. Potíž je v tom, že by některé ženy potřebovaly stimulaci déle. Ze všech stran se potvrzuje a všechna empirická zjištění hovoří o příliš krátké době, již je muž schopen sexuálnímu aktu věnovat. Téměř z poloviny případů trval manželský styk méně než 5 minut, což je doba patrně příliš krátká na to, aby v ní mohl proběhnout celý cyklus ženské sexuální odezvy. Délka koitu od 3 do 5 minut se pokládá za běžnou normu;  je však otázka, do jaké míry je tato norma ideální a do jaké míry jen vyjadřuje statistické údaje. Proto výzkumníky samozřejmě zajímalo, jak dlouho žena potřebuje stimulovat, než dosáhne vyvrcholení. Tento problém je vyřešen, zjistili, že průměrná doba potřebná k dosažení orgasmu ženy je mezi 5 až 8 minutami. Některé ženy bohužel potřebují třeba i půl hodiny, jiným naopak stačí necelá minuta. Z údajů je opět patrno, že variabilita žen je obrovská a některé dvojice se prostě k sobě časově nehodí.V prehistorické epoše měly ovšem ženy tu výhodu, že nemusely s orgasmem pospíchat, neboť měly jistotu, že z mnoha mužů je nakonec některý uspokojí. Ale ženy v monogamním manželství se musí naučit synchronizovat svůj orgasmus s orgasmem muže. Pro harmonický sexuální život manželské, či milenecké dvojice je nejen důležité, aby se sešli dva jedinci s přibližně stejným temperamentem- ale aby se také naučili správné technice. Proto je důležité, aby muž nejprve ženu několik minut před pohlavním stykem různým způsobem mechanicky dráždil a stimuloval na pohlaví, aby tak získala náskok ve vzrušení. Při vlastním pohlavním styku se pak už jen snaží, aby mu to netrvalo příliš krátce a obvykle se dílo podaří. Ale i když se to nezdaří, měli by mít muži stále na paměti, že to mnohým ženám stejně nevadí, protože NEPOTŘEBUJÍ mít soulož vždy zakončenou orgasmem.
    Ženský orgasmus je více závislý na muži, než mužský na ženě. Muž má výkonný aktivní nástroj, jehož pohybem způsobuje oběma rozkoš- a tak do jisté míry záleží na jeho zkušenosti a šikovnosti. Zkušený muž, ten který není ani neobratný ani bezohledný si umí se ženou poradit. Dokáže se do ženina prožívání vcítit a správně hraje na správnou strunu. Jeho laskání a dráždění je vedeno citlivě, není ani příliš silné ani příliš slabé. Ovšem něco jiného je, když žena už o sobě ví, že je schopna rychle dosáhnout orgasmu, ale díky tomu svému “nešikovi” se jí to jaksi nedaří. Taková dvojice pak připomíná tančící pár, kde žena je sice výborná tanečnice, ale díky nemotornému partnerovi se motají na parketu jako dvě mátohy a ke všemu ji ten trouba ještě dupe na nohy. Jakmile ovšem žena vymění nemotoru za výborného tanečníka, náhle je pár sehraný a vznáší se spolu nad parketem jako dva motýli. Na takový sehraný pár je potom radost pohledět. Takže i v sexu je muž vedoucím tanečníkem, žena je vedena. Ale pochopitelně to platí i naopak- sebedokonalejší tanečník nic nezmůže se dřevem! Nebo když je žena psychicky zablokována, atd., atd.
    Někdy muž ovšem není ani tak špatný tanečník, jako spíš sobec, který sleduje pouze vlastní rozkoš a do partnerky mu nic není. Sobce v sexu poznáte snadno- bývá sobcem ve všech sférách života. Sobecký muž na rozdíl od nezkušeného mladíka je líný sledovat a dávat pozor, co je ženě nejmilejší. Po vzoru svých otců, dědů i pradědů uznává jenom svoji přímočarou rozkoš zakončenou ejakulací, svůj mužský princip slasti. Přitom ženské prožívání je skutečně závislé na mužské akci, neboť ejakulační a erekční hranice muže jsou také hranicemi páru. V čem bývá problém? Oprávněně některé ženy, jež při koitu nedosáhnou orgasmu činí z tohoto selhání zodpovědnou skutečnost, že u jejich partnerů nastává brzy ejakulace a koitus trvá příliš krátce. Muž ženu dvě minuty osahával, za další dvě minuty se ukojil, a pak se divil, že ji neuspokojil. Mužské sobectví, netaktnost a neobratnost stále existují. Ženy si v poradnách stěžují: “Překulí se ke mně z vedlejší válendy, dá mi pusu, pohladí mě po jednom prsu- a už usiluje o styk. Mně je ten rychlý začátek nepříjemný, a když se to konečně i mně začíná líbit, manžel končí a odkulí se zpět. Pak se diví, že jsem nespokojená”. Jiná žena si stěžovala: “Mám pocit, že ke mně přistupuje jako k tělocvičnému nářadí- zacvičí si, nářadí odloží a spokojeně usne. Když se ohradím, řekne že jsem hysterická ženská, která snad po dvanácti letech manželství očekává, že mi před každou souloží složí milostný sonet.”
    Mezi nejčastější chyby, které se muži dopouštějí je tedy zanedbání milostné předehry. Je dobré vědět, že pro ženy je “předehra” kolikrát hezčí a cennější zážitek, než samotná soulož. Vlastně předehru potřebuje ten z partnerů, který ještě netuší, že se bude souložit. Jestliže mladá žena vaří oběd a novomanžel ji zálibně pozoruje, až se z toho vzruší, pak předehru bude určitě potřebovat ona, protože má v hlavě momentálně koprovou omáčku s knedlíkem. Muž chce být v sexu dominantní, on si chce ponechat výsadu a určovat, kdy se bude souložit. Z toho důvodu potřebuje předehru obvykle žena, nikoliv muž, aby se dostala do nálady, v které muž už je. Naopak žena, která má celý večer zálusk na souložení, už kdovíjakou předehru nepotřebuje. Potřebuje ji naopak její manžel, podnikatel, který se vrací utahaný z práce. Mělo by tedy platit pravidlo: kdo je vzrušený a chce nalákat partnera k pohlavnímu styku, měl by ho připravit předehrou, aby se ten druhý dostatečně naladil.
    Největší rozdíly mezi mužskou a ženskou sexualitou jsou při samotné souloži. Sexuální prožívání žen je jiné a má jiný fyziologický průběh než u mužů. Dnešní odborníci už dávno nehovoří o síle mužů a chladu žen. Ale mluví o tom, že obě pohlaví prožívají soulož i orgasmus rozdílně. Žena je vzrušivá na mnoha místech těla, je v sexu mnohotvárná, připomíná helikoptéru, která se může pohybovat všemi směry. Kdežto mužova sexualita je přímá jak rozjetý vlak, který jede po přesně vyznačené trase do přesně vytyčeného cíle. Mnohé ženy nepotřebují k životu mnoho souloží a orgasmů, ale spíše mnoho lásky, mnoho něžných polibků a hlazení. Zvláště dívčí sexualita je spojena s imaginací, představivostí a citem- dívka netouží až tak po té vlastní souloži, jako po té krásné hře kolem. Mladík chce milovat fyzicky, dívka psychicky.
    Je zde jistý rozdíl mezi souloží a milováním. Soulož je čistě fyzický akt rozkoše, kdežto milování je emocionální akt, v  němž partnerovi vyjadřujeme lásku a obdiv. Dívky by od partnerů rády dostávaly víc milování a chlapci by se radši věnovali ihned souložení. Ženy jako celek chtějí víc mazlení, víc dlouhých polibků, pomalou předehru a rozebírání vzájemných vztahů, citů a pocitů. Muži chtějí víc spontánnosti, více fyzické vášně a hravého, smyslného sexu. Soustřeďují se na dosažení cíle, kdežto ženám jde víc o vytvoření vzájemné intimity.

     Biologických rozdílů v prožívání sexu mezi mužem a ženou je více. Že muži byli v minulosti odjakživa aktivnějšími svůdci svědčí erotogenní zóny u žen. Ženy mají na těle mnoho erotogenních zón, jejichž přítomnost dokazuje, že byly miliony let muži laskány a “ochmatávány”. Jak si muž ženu v minulosti pevně při styku přidržoval a hladil, tak se u ní vyvinula velká erogenita kůže. Ta je u některých žen tak vystupňovaná, že pouhé hlazení u nich vyvolává orgasmus. Pro velké množství žen znamená hlazení kolikrát víc než samotná soulož. Nejvíce bývají ženy citlivé na prsou, uších, ústech, krku, břichu, klitorisu či na vnitřních stranách stehen- ale vlastně celé jejich tělo je vnímavé. Zvláště ženská prsa se v minulosti těšila největšímu zájmu mužů i dětí, není tedy divu, že jsou dnes jednou z nejcitlivějších erotogenních oblastí. Jejich hlazení a laskání může vyvolat stejně intenzivní nebo dokonce intenzivnější vzrušení než dráždění pochvy. Nebo uši: muži od nepaměti ženy přemlouvali a lákali k sexu, až se ženské uši staly velmi citlivé na mužské mámení. U některých žen je naslouchání partnerova hlasu velice silným erotickým stimulem. Vnímají barvu hlasu, jeho melodii- proto mají rády tmu nebo alespoň zavřené oči, aby “dobře slyšely”. Žena kolikrát nepotřebuje partnera vidět, ale chce ho slyšet a cítit jeho doteky. Někdy dokonce stačí jen letmý dotyk milovaného muže a ženou projede nevýslovný pocit blaha.Tomu se nevyrovná soulož s mužem nemilovaným- vlastně mozek je u ženy možná ten nejdůležitější sexuální orgán! Ale co si budeme povídat, vždyť u mužů to platí v podstatě taky.
    Muži nebyli erotickým objektem,  ženy se jich v minulosti tolik nedotýkaly, tudíž se u nich nevyvinulo tolik erotických zón. Mají vlastně jen tu jednu: muž je citlivý a dráždivý především na pohlavním údu. Žádné jiné podněty nejsou u něho tak intenzivní. V minulosti se muž vždy orientoval na ženskou krásu, a tak ho vzrušují především zrakové vjemy. Mužská sexualita se tedy stimuluje očima, ženská spíše ušima. Muž chce ženu “při tom” vidět. Je všeobecně známo, že muži si rádi prohlížejí erotické časopisy. Vzrušuje je pohled na nahou partnerku, popřípadě v sexy prádelku. Zatímco dívku může kluk “ukecat”. Dívka na oplátku může použít na správném místě a ve správnou chvíli rozepnuté knoflíčky. Zkrátka, zatímco většina zvířecích samců se v sexu řídí především čichem, předchůdci mužů od chvíle, a to snad už od dob Homo erecta, kdy žena ztrácela své ochlupení na těle, se přeorientovali na zrak, protože už se měli na co dívat . I dnešnímu průměrnému muži když předložíte dvě ženy, jednu hezkou, ale průměrně chytrou a tu druhou průměrně hezkou, ale zato velmi chytrou, pak bez váhání skočí po té tupé krasavici- protože tělesná krása ženy podmiňuje u něj jeho potenci. Kolikrát si vybere hloupou ženu i za cenu, že riskuje, že s ní bude mít hloupé děti. Žena prostě dodnes hraje úlohu krásné květiny, která svým půvabem láká aktivního motýla k opýlení.
    V prožívání sexu se projevuje i rozdílná stavba mozku muže a ženy. Tím že mají ženy obě mozkové polokoule více propojeny, chápou sexualitu komplexněji, ve všech jejich souvislostech. Žena, aby se vzrušila potřebuje hodně psychických podnětů. Kdežto muže může rychle vzrušit třeba jen nějaký náhlý a náhodný fyzický podnět. Je bezprostřední, soustředí se jak laserový paprsek jen na ten jeden požitek. Ženy prostě musí být dlouho před vlastní souloží kladně psychicky naladěny. Špatné například je, když se manžel válí na kanapi, s ničím své ženě doma nepomůže- ale pak by chtěl prožít noc plnou vášně. Takový manžel těžko může očekávat, že do ložnice vkročí ohnivá milenka, když vůči němu žena prožívá veskrze záporné emoce. To by měl mít na paměti každý muž, který je celý den na manželku jako pes, ale pak by si chtěl večer užít. Muži mají tendenci brát sex jako pouhou tělesnou potřebu: teď mám hlad, tak se najím, teď mám chuť, tak si zasouložím. Když je úd vztyčený, je třeba toho ihned využít. Proto jim nečiní kdovíjaké potíže zasouložit si večer se ženou, s kterou se třeba celý den hádali. Ženy jsou ale jiné.
    Rozdíly v sexualitě jsou i u stárnoucích mužů a žen. Ženský orgasmus je  zranitelnější v mládí, kdežto mužský orgasmus je spíš ohrožen ve stáří. Ženský orgasmus se může totiž natrvalo zničit už někdy v dětství nebo v mládí, kdy je dívka pohlavně zneužita.U mužů se zas příznaky stárnutí projevují výrazněji než u žen. Je nepochybné, že s přibývajícím věkem klesá u muže sexuální schopnost. Potíže stárnoucích mužů v sexuálním životě obvykle nezpůsobuje stárnoucí manželka, ale především špatná životospráva. Muži bývají totiž málo šetrní ke svému zdraví. Neexistuje neřest, které by se nevěnovali: hodně kouří, hodně pijí, hodně jí, hodně pracují, hodně se přepínají, málo se pohybují, málo sportují, málo odpočívají. A pak na ně pochopitelně přicházejí nemoci, které snižují potenci. Stárnutí v této oblasti provází muže vlastně celý jejich dospělý život. Zhruba od čtyřiceti do padesáti let se jejich erekční a ejakulační pochody zvolna zhoršují a špatná životospráva tyto procesy urychluje. Ukázalo se, že příčina není v působení pohlavních hormonů. Hladina pohlavního hormonu v krvi je u mužů středního věku dostatečná, takže pokles jejich sexuální aktivity nemůže výrazněji ovlivnit. Téměř u 80 procent postižených mužů však přispívají k impotenci organické poruchy. Nejčastějším faktorem je snížení toku krve do penisu při cévních onemocněních. Srdečně cévní ústrojí je pro přiměřené sexuální reakce muže mimořádně důležité. Jak se jeho výkonnost zmenšuje, přibývá i poruch erektivní pohotovosti. Jestliže tyto cévy ztrácejí svou pružnost, projeví se to jednak neúplným ztopořením, jednak tím, že ztopoření se dostavuje pozvolna a později, než tomu bylo v dřívějších letech. Ke ztrátě mužské potence může přispět cokoli co ucpává trubičky. Jako například velká tloušťka, cukrovka, vysoký krevní tlak, vysoká hladina cholesterolu, kouření. Kouření má pro muže středního věku velmi zhoubné účinky. Zužuje totiž drobné cévy penisu, které pak nemohou svým rozšířením umožnit zásadní zvýšení přítoku krve, nutné ke vzniku erekce. Rovněž alkohol je pro muže ve středním věku dosti zrádný. Pravidelné požívání alkoholu doslova dusí potenci. Dnešní pijáci jsou zítra mizernými milenci. Dalším nepřítelem mohou být předepisované léky. Riziko impotence například několikanásobně zvyšují nezbytné léky k léčení hypertenze. Zde opět vidíme, jak jsou muži ve starším věku zranitelní.
    Lze muži potenci vrátit? Pokud muž vhodně změní léky, omezí kouření, pití alkoholu a volí vhodnou dietní stravu bez cholesterolu a pokud se přiměje k aktivnímu pohybu aby zhubl a celkově si ozdravil oběhovou soustavu, může se zvýšení potence dočkat. Lze tedy říci, že jedním z nejdůležitějších předpokladů přiměřeného pohlavního života je u mužů středního věku dobrý zdravotní stav, nikoliv nová manželka. Hormonální faktory se přidávají až teprve někdy po 55 roce života. U většiny mužů, ne-li u všech, se stárnutím klesá hladina testosteronu a naopak stoupá produkce bílkoviny nazývané globulin. Ta na sebe váže testosteron a do tkáně se ho dostává méně. V těchto případech mívají muži mnoho příznaků, které běžně pozorujeme v klimakteriu u žen včetně návalů plus výrazně sníženou sexuální touhu. ”V pětačtyřiceti jsem byl mistr světa. Ale v pětašedesáti… startér točí, točí, ale motor nenaskočí”, popisuje výstižně své potíže starší muž.

Naučené chování

Výchova v raném věku působí jinak na dívky a chlapce, což vede k sociálně konstruovaným rozdílům v jejich chování, očekávání či postojích. Tyto rozdíly nejsou univerzální, v různých společnostech a v různých dobách se významně liší. Hned zkraje kapitoly jsem objasnila, že na lidskou sexualitu působí čtyři vlivy: vrozené instinkty (geny), v raném dětství vtištěné memy, dobová morálka (volně stanovená pravidla) a dobové zákony (pevně stanovená pravidla). Kdybychom tyto čtyři vlivy měli vyjádřit procentuálně, tak vtištěné chování (impriting, memy) spolu s morálkou a zákony ovlivňuje chování člověka až ze 75 procent. Kdežto vrozené instinkty (pudy, geny) jsou zastoupeny nejvýše 25 procenty. Prostě lidskou sexualitu daleko více ovlivňují kulturní vlivy- nesrovnatelně víc než vlivy biologické. Je proto nepřípustné, aby lidskou sexualitu vysvětlovali evolucionisté či biologové, ale měli by ji vysvětlovat především  psychologové nebo kulturní antropologové.

     V minulosti byla zejména ženská sexualita krutě pronásledována, ale i dnes existuje ještě dost kulturních vlivů, které mají negativní vliv na lidskou sexualitu. Takže se je zde pokusím rozebrat:
1. Náboženské předsudky dusí dodnes katolíky. Restriktivní náboženství, jež zformovalo v minulosti náš myšlenkový svět, ničí sex dnes už jen silně věřícím lidem. Dodnes se katolíci modlí: Hle v nepravostech jsem zplozen a v hříchu mě počala matka moje. A když muž a žena s kajícím srdcem vyslechnou tato slova a pomodlí se, měli by se odebrat na manželské lože a vědomě hřešit? Ovšemže dnes už to není tak hrozné jako donedávna, kdy byli věřící vystaveni strašnému tlaku. Učení církve, která považuje pohlavní styk za nemorální a jakýkoliv projev sexuality za provinění proti boží vůli, představuje veliké riziko neurotizace u všech věřících se silným pohlavním pudem i v dnešní době. Dost neurotických případů pochází právě z církevních kruhů, které kladou rovnítko mezi víru a nepřátelství vůči tělu. Až 60 procent dívek, které byly vychovány v přísné náboženské morálce prý bývá pohlavně chladných, sexu se vyhýbajících. Mezi přísně nábožensky vychovanými muži se zas vyskytuje dost vysoké procento homosexuálů, nebo sadistických, masochistických, či impotentních pacientů. Jsou mezi nimi i přestrašení muži trpící chorobnými neurózami, protože jejich sexuální vjemy jsou okamžitě spojovány s  pocity viny- kde dokonce i pouhou masturbaci pociťují jako hřích. Když je nadměrně zdůrazňovaným cílem tzv. ”čistoty” popření jakékoliv sexuality, je tento cíl pochopitelně nedosažitelný. Shrnuto a podtrženo: u lidí silně nábožensky vychovaných existuje víc různých sexuálních poruch a zábran než u ateistů.
    O tom, že katolická víra dodnes  ovlivňuje sexuální chování některých lidí mě přesvědčil dopis katoličky, která napsala o svém nejsilnějším erotickém zážitku do časopisu toto: ” Toho dne jsme bloumali po Jiřinkových sadech, když začalo pršet. Schovali jsme se spolu do domečku- červené muchomůrky. V tu chvíli bylo skoro tma. Milan mě uchopil v pase a dal mi pusu. Takovou nevinnou, něžnou. Dodnes si pamatuji, jak chutnala. Pak navrhl, že se zapneme do jednoho pásku. Byli jsme přitisknuti proti sobě. Začal mě opět líbat, ale už jinak. Dostala jsem prvního ”francouzáka”. Nikdy nezapomenu na ten velice vzrušivý pocit, který se mně v určitém místě rozlil. Jako horká lázeň, mučivě nádherná a i nádherně mučivá. Došlo mi, že bych udělala vše a chtěla bych to. A to jsem nechtěla. Silněji než vzrušení zapůsobil strach, stud a přesvědčení katoličky. Začala jsem se bránit jeho polibkům. Byla jsem však zajatcem pásku a Milan měl větší sílu. Rozplakala jsem se. Pak pásek uvolnil a v dešti, na dva metry od sebe, jsme z parku odcházeli. Nikdy jsem už při polibku neprožila tak intenzivní vzrušení. Při dalších polibcích ve věku studentských lásek nezralých jsem se bránila onomu vzrušujícímu pocitu, bojíc se sama sebe. Ten strach působil plné čtyři roky a za tu dobu se pravá působivost prvního polibku nějak zarazila. A to je smutný konec a celoživotní následek mého zážitku z muchomůrky.”
    Jak je z dopisu patrné, tato paní obětovala své krásné, původní, přírodní sexuální prožívání na oltář katolické víře. Podvědomě si uvědomila, že tak obrovské vzrušení je hříšné, a tak se ho radši dobrovolně vzdala. Naučené chování (memy) zarazilo na celý její další život její nemístné vrozené vášně. Ovšem něco za něco: jistě doufá, že se za to dostane do nebe. Ale nejen ona, i muži katolíci nejsou ušetřeni deformací. I mezi nimi je dost obětí. Ti z nich, kteří příliš podlehli zbožnosti rovněž získávají v sexualitě celoživotní zábrany, což se opět negativně projevuje na celé jejich psychice. Jeden katolík do novin napsal: ”Vím ještě z mládí, jak je těžké vyrůstat v náboženském prostředí a mít pak zdravý názor na sex. Jste vychováni ve víře, že sexuální zkušenosti můžete mít až po svatbě, a to za účelem plození- a snad byste se měli před tím i po tom pomodlit. Není divu, že je člověk zdrcen, když vše probíhá v životě jinak.” Otázka sexu a jeho démonizace úzce souvisí s ovládáním lidí. Není lepší způsob jak někoho ovládat, než mu z něčeho naprosto přirozeného udělat hřích. Pak ho máte na talíři. Je to jednoduchá psychologie. S tím souvisí i dnešní sexuální frustrace většiny "civilizované" populace.
     Muži katolíci mají tendenci striktně rozlišovat ženy na ”slušné”(katoličky) a ”děvky” (všechny ostatní ženy). Toto rozdělení žen pak zpětně negativně ovlivňuje jejich vlastní sexualitu. Katolík totiž ví, že k slušné ženě se má chovat vždy slušně. A jelikož byl vychován, že sexualita je cosi neslušného,  sprostého a hříšného, pak něco takového přece nemůže provádět se slušnou věřící dívkou. Proto své ”nízké pudy” musí ukojit právě s ”děvkou”. Tam si může dovolit být uvolněný, hanbatý a sprostý. Čím víc si váží slušné dívky, tím víc mu připomíná hodnou maminku, ctnostnou madonu, nikoliv však milenku. Přestává být pro něj sexuálně přitažlivá, protože s maminkou přece nemůže souložit, to je incest. Cítí, že vůči ”řádné” ženě je sice dovolena něžnost, ale ne smyslnost. Takový rozpolcený muž pak bývá potentní jen se ženou, které si neváží. Jeho smyslnost, jeho potence se rozvíjí obvykle jen se ženami, které jsou vzdáleny jeho mateřskému ideálu, takže jimi může pohrdat. Tam, kde souloží, neuctívá, a tam kde uctívá, nesouloží.

2. Rozdělování žen na slušné a děvky poškozuje ženskou sexualitu. Toto dělení žen je ve společnosti stále dosti rozšířené a hluboce zakořeněné, o čemž svědčí i všechny současné internetové diskuse. Díky tomuto “biči na ženy” mají mnohé dívky v sexu nemalé psychické zábrany. Jsou danou kulturou už od dětství systematicky umrtvovány. Takže když dospějí, jsou v sexuálním prožívání zablokovány. Děje se to kvůli sobectví mužů. Protože i dnešní muži si přejí, aby doma měli věrnou a nenáročnou manželku, ctnostnou matku svých dětí, ale venku aby měli kdykoliv k mání buď žhavé milenky, nebo placené děvky. V konečném důsledku však poškozují sami sebe, protože muži a ženy jsou spojené nádoby-co poškodí jednoho, to poškodí i druhého. Řadoví muži podléhají cílené propagandě, a tak jim nevadí, že je ženská sexualita ničena, zadupávána do země. Protože oni si taky nepřejí, aby slušné ženy byly v sexu odvázané. Jsou však krátkozrací, protože když není dostatek odvázaných žen, neužijí si v sexu ani oni. Neužijí si pak ani s manželkou, ani s milenkou, natož s placenou děvkou.

     Není v pořádku, že dodnes existuje dvojí metr na chlapce a dívky. Dvojí metr, to znamená, že jsou dvoje výchovné metody, dvoje rozdílné učení. Jedna- povzbuzující chlapce k sexu a druhá- tlumící dívky v aktivitách. Celé generace chladných žen, pomíjejících to, co cítily a věřících tomu, co se jim říkalo, se radovaly z toho, že se umí ovládat a i u svých dcer utlumovaly sebemenší projevy smyslnosti. Odjakživa se tradovalo, že když už nemá v sexu rozum muž, má ho mít vždy žena. Jen ta se má vždy držet na uzdě, jen ta má být vždy zodpovědná za oba. Ona se má vždy ovládat a chladně odmítat, muž nemusí. Slušná žena má být vždy rezervovaná- a pokud to neumí a je příliš sexuchtivá a chlapi ji silně přitahují, pak je to prostě děvka.
    Nadávka - děvka, coura, běhna, rajda, štětka, kurva, totiž není spojována jen se ženami, co spí s muži za peníze. Platí bohužel pro všechny ženy bez rozdílu, které jsou v sexu příliš nevázané a odvázané. A to je špatně! Určitě neexistuje jediná žena, která by nebyla nikdy těmito nadávkami poctěna. Celý život se ženy vědomě i podvědomě snaží vyhnout těmto nehezkým označením, aby si mohly vážit samy sebe. Vždyť ani žádný muž není nadšený z toho, když mu jiný muž vlepí naštvaně do tváře, že se chová jako kurva chlap. Rozhodně ten napadený není z této nadávky odvázaný.To ať potom evolucionisti laskavě nevykládají o biologických rozdílech tam, kde ve skutečnosti neexistují, protože jsou získané rozdílným učením. Je to totéž, jako by hospodář ustřihl slepicím křídla, aby nezanášely k sousedům, ale nějaký vypečený badatel by tu nastalou situaci zhodnotil tak, že slepice jsou ”od přírody” nelétaví ptáci, kdežto kohouti létaví. A ještě by navrch mohl přidat další „vědeckou“ informaci, že kohout je harémový pták, neboť je obklopen houfem slepic. Ano, je pravda, že všude na dvorcích vidíme  pouze jednoho kohouta a kolem něho hejno slepic- jenže to zařídil hospodář a ne příroda. To s těmi zastřiženými křídly je podobné tomu,  když evolucionisti tvrdí, že jsou ženy „od přírody“ věrnější a monogamnější než muži (zvláště když se jim uřízne klitoris).

    Nad každou ženou visí sprosté nadávky hanící jejich ženskou sexualitu jak napřažený klacek. Běda, když trochu vybočí z řady. Hned ji někdo majzne klackem po hlavě. Chovej se slušně nebo budeš označena za děvku. Všimněte si toho, jak často se ve filmech ozývá zvolání: ”Ty děvko!” A to převážně v případech, kdy se děj sexem vůbec nezabývá a ta ženská nemá s děvkami nic společného. Prostě se tak ženám nadává ze zvyku při každé příležitosti, i když by stačily jemnější a neutrálnější nadávky, které se nenaváží do jejich sexuality. Jako třeba- ty krávo, ty mrcho, nebo ty svině. To všechno mladé dívky jako rafinovaná skrytá reklama negativně ovlivňuje a jejich přirozenou sexualitu umrtvuje. V běžném životě se této nadávce žádná žena nevyhne, vždy se najde příležitost, kdy ji někdo takto bezdůvodně vynadá. Dívka se chce líbit a přežene to trochu s líčením. Reakce: podívejte se, vypadá jako kurva. Mladá žena je po práci unavena, a tak si sedne na chvíli na jednu cigaretu s kávou do denního baru. Reakce: přítomní muži po ní loupou očima, v nichž může číst otázky: Dáš se sbalit? Nejseš náhodou štětka? Nebo: na nějakém večírku se žena přiopije a je poněkud rozpustilá. Dává příliš najevo, jak jí přítomní páni přitahují. Hned se najde nějaký dobrák, který zmrazí její rozpustilou náladu poznámkou: ”Chováš se jako děvka!” Rovněž v internetových diskusích jsem si všimla, že pánové, kteří sami mluví sprostě jako dlaždiči, a dokonce se veřejně chlubí tím, že navštěvují prodejné ženy, tak okamžitě okřiknou diskutérky, které si dovolí napsat i jen trochu jadrnější text, než je obvyklé. Hned je okřikují, že se vyjadřují jako děvky. Začala jsem se tedy schválně vyjadřovat jako dlaždička- a známé nadávky se jen řinuly na mou nebohou hlavu. Ale bylo pro mne zábavné sledovat ty vzteklé reakce mužských diskutérů, kteří si myslí, že sprostí umí být jen oni. Pánové se patrně domnívají, že i to sprosťáctví mají muži jaksi ”od přírody”. Kdežto ženy ”od přírody” se prostě sprostě chovat nesmí a basta!

   Není divu, že se nemalé procento žen nikdy nedokáže odvázat tak jako muži- když jsou za svou rozpustilost ihned pohotově trestány. Vyvinulo se u nich obezřetné chování. Chovají se obezřetně vždy a všude, protože se jim obezřetnost vyplácí: nejsou zraňovány. Vyvinul se u nich podmíněný reflex jak u Pavlovových psů. Jsi pasivní- pochvala. Jsi aktivní- dostaneš přes čumák. U mužů je to přesně opačně- za aktivitu dostanou cukříček, jsou za to chváleni. Jak velký kontrast proti mužskému přístupu! Muž je v sexu i zábavě lehkovážný, spontánní a přirozený- protože on obezřetný být nemusí, neboť ho nikdo za to nedusí. Mužova sexualita byla odjakživa většinou svobodná a radostná, protože znamenala pro něho často jen povyražení a nezávaznou zábavu. Prostě jen takové pouhé rozptýlení a rozkoš bez rizika. Dodnes se furiantsky v jedné moravské lidové písni zpívá: „Já su taký jak ten pták, pomiluju nechám stát. Pták letí, odletí- a já taky tak.” To se to mužům zpívávalo, když se v minulosti všechny viny za sexuální průšvihy házely pouze na ženy! Muž tak dlouho ženu dobýval, až podlehla, a když náhodou otěhotněla, vždy si za to mohla sama. Neměla přece podlehnout! Kdyby byl muž pět tisíc let trestán za to, že s ním žena nechtěně otěhotněla, jistě by bylo jeho sexuální chování dnes jinačí. Je možné, že by byl ještě víc zakřiknutější než jsou ženy. To jen ženy hrály v minulosti ruskou ruletu. Přestože věděly, jak moc riskují, i tak často neodolaly, protože jejich pohlavní pud byl příliš silný. Svádění muže podlehly i za cenu pozdějšího celoživotního trápení. Pro mnohé z nich byla jejich touha po sexuální slasti tragicky osudná- staly se z nich opovrhované svobodné matky a z jejich dětí opovrhovaní parchanti.
    Příliš vášnivé ženy s čertem v těle to měly v minulosti odjakživa těžké. A nemají to lehké  ani dnes. Po celou historickou éru byly zatracovány, kdežto chladné, frigidní manželky naopak vyzdvihovány jako vzor vší počestnosti a ctnosti. Již od dob starého Řecka i Říma byla žena muži trestána za to, když byla v sexu příliš chtivá a aktivní. Aktivně se mohly chovat pouze prostitutky, jedině u nich to bylo dovoleno. Ale ctnostné ženy, výrobkyně potomstva, se měly chovat zásadně cudně a pasivně- a nejlepší bylo se přetvařovat, že sex k životu vlastně ani nepotřebují. Skutečnost, že žena není vždy ”pasivní” a muž vždy ”aktivní” je už dávno známa, přesto z hlediska tradice je pro ženy stále výhodné, aby se chovaly pasivně. Být pasivní je pro ženu vlastnost pořád výhodná a žádaná. Protože muž má ”dobývat” a basta. Příliš aktivní a temperamentní žena je velký chudák. Je to u ní stejná vada, jako když dívka naroste do příliš velké výšky- musí si pak k sobě hledat stejně vysokého partnera, neboť menší partner je z hlediska tradice nepřijatelný. Z toho důvodu i dnes mnohé ženy svůj skutečný temperament radši neustále krotí a pečlivě skrývají. Přetvařují se a chovají se pasivně- jen aby se muži proboha jejich divokých vášní nezalekli.
    Ovšem kde jsou hranice či nějaká kritéria, které striktně určují, kolik orgasmů denně nebo týdně smí žena prožít, aby nebyla označena za děvku? Kdo má právo toto posuzovat a proč si muži dovolují míru sexu u žen odsuzovat? Když je muž na ženský, je to borec, superman, playboy. Když je žena na mužský je to svině, kurva, děvka. Tento předsudek je zafixován v mnoha hlavách a je to znát i z internetových diskusí. Protiklad panny a děvky se dobře hodí pro minulost, ale už by neměl zasahovat současnost. Vždyť ženy jsou, stejně jako muži, sexuální bytosti. Zvykněme si už konečně ve 21.století na pravdu, že sex jim přináší potěšení i bez lásky, manželství nebo studu, neboť mají tytéž vrozené pudy jako mají muži. To je jejich původní přirozenost.
    Některé dívky se díky ujeté výchově již někdy v pubertě stylizují do role sexuálního objektu, až je to někdy nezdravé. Můžeme u nich pozorovat pocity toho druhu, že žena je tady od toho, aby poskytovala mužům rozkoš a ne kvůli tomu, aby ji sama prožila. Nezkušené zamilované dvacetileté ženě kolikrát stačí intimní blízkost jejího vyvoleného, uspokojuje ji už pouhé vědomí, že právě ona mu dává štěstí. Dalo by se to vyjádřit krédem: jeho slast je má odměna. To žena, která konečně odhodí svou zablokovanost má jiné krédo: sex mě teprve nyní skutečně baví. Konečně znám ten pravý požitek. Konečně dovedu v sobě probudit samici bez zábran. Mnohdy právě až po porodech si žena vše srovná v hlavě a dojde k závěru: když už jsem musela kvůli sexu prožít tolik útrap, tak snad mám taky právo na rozkoš. Teprve tehdy odhodí všechny vnitřní zábrany, kterými ji kultura ”počestná-děvka” již od raného dětství omotala, a které ji nedovolovaly odvázat se. Konečně se uvolní a konečně z toho sexu taky něco má.
    Díky kapitalistické peněžní totalitě, která stále konzumně rozděluje ženy na ” lehké” a ”těžké” se mladé ženy kolikrát i dlouholetému partnerovi stydí prozradit, co je vzrušuje. Měly by se mít však natolik rády, aby se nestyděly a otevřeně mu sdělily, co jim dělá dobře. Že to často neumějí říct, o tom svědčí některá autentická vyprávění zveřejňovaná na internetu. Například jedna z žen napsala: ”Zatímco manžel odfuněl, odskákal a usnul po pětiminutovém představení svého mužství, zůstala jsem ležet jako přibitá deska plná ”zážitků”. To má být všechno v mém životě? Je mi 28 let a jsem dva roky vdaná. První momenty s mým mužem byly jako zázrak v mém nudném žití na venkově. Zamilovala jsem se na první pohled do jeho očí, hlasu a chůze. Dnes však…. Přestože jeho oči barvu neztratily, hlas má stejně krásný, a když vkročí do domu, přichází někdo, je ke mně hodný, splní mně jakékoliv přání, ale když se jedná o sex, je na výši středověkého kolovratu. Jsem mladá a žádoucí. Nevím však, jak mu věc objasnit. Asi by nepochopil, co myslím. Snad by si o mně myslel, že jsem zvrhlá. Dokonce by mně snad vynadal i do děvek… Nechávám si tedy všechno pro sebe, aby byl mír v domě. Choutky, které mnou cloumají, si však pro sebe nemohu nechat”… Dále pak sáhodlouze popsala své krásné zážitky s milencem, s kterým prožila noc plnou milování a poprvé v životě i mnohočetné orgasmy v době, kdy byl manžel na služební cestě. Prostě klasická situace nevěrné manželky. Kdyby se však nestyděla odhalit manželovi své ”choutky”, nemusela by si pořizovat milence, před kterým se nestydí. A to je prosím osmadvacetiletá žena, dva roky vdaná. Což teprve dvacetiletá dívka, jak ta se má zbavit své zablokovanosti a všech zábran, způsobených předsudky a výchovou?
3. Kvůli zastaralým schématům v namlouvání dochází k nedorozuměním mezi muži a ženami. Staré kulturní tradice velí, že muž má být v namlouvání aktivní, kdežto žena pasivní. Tyto předepsané sexuální role jsou již ale zpráchnivělé. Dívkám by se měl rozšířit prostor pro rovnocenné namlouvání- aby nemusely donekonečna používat přetvářku. Při existenci antikoncepce a ztráty rizikovosti by se leckterá dívka ráda chopila iniciativy ne už  pouze v pasivním, ale i aktivním ucházení o kluka. Stále ji však hrozí, že pokud se příliš utrhne z řetězu a bude ”nepřiměřeně aktivní svůdkyní”, stane se v nejlepším případě směšnou a v tom horším případě je samozřejmě okamžitě a pohotově- jak jinak- označena za děvku. I když v poslední době nastává zřetelná změna v určitých zvyklostech, přesto to ještě není ono. Kdysi se o ženách tvrdilo, že říkají-li ”snad”, myslí ”ano”, když říkají ”ne”, tak myslí ”snad”, a  ”ano”, že slušná žena neříká nikdy. Takovýto posun ve slovní výpovědi často vedl u namlouvání k mylné interpretaci ze strany mužského partnera. Dnes žena normálně říká ”ano”, když myslí ”ano”, a říká „ne“, když opravdu myslí ”ne”. Téměř nikdy neříká ”snad”, protože v okamžiku námluv už většinou bývá rozhodnuta. Toto rozhodnutí pak slovně tlumočí zcela jasně, již bez úhybných manévrů. Ženy se tedy už hodně zbavily onoho věčného falešného přetvařování. Jenže mnozí muži se v intimním soužití nechtějí vzdát své vůdčí role, chtějí pořád ženu ”dobývat”. Žena má být dobývána. Pořád platí z jejich strany požadavek, aby byla žena atraktivní, nikoliv však aktivní. Když je žena aktivní, prchají před ní, jako by byla stižena leprou. Ale když je pokrytecky odmítá, přitahuje jejich zájem. Muž se vytahuje před přítelem: ”Támhletu dneska kamaráde dostanu do postele.” Když se mu to podaří, vůbec si nepřipustí možnost, že do postele dostala ve skutečnosti ona jeho. Lovila ho stejně, jako on lovil ji. Akorát s tím rozdílem, že směla použít prostředky, které jsou jí konvencí a tradicí povoleny. To znamená, že především uplatnila svou krásu, půvab a nechala se jím jako sbalit- ale ve skutečnosti ho měla už dávno vyhlídnutého. Jiný muž se zase chvástá kamarádovi, že mu žena ”dala”. Jako by on jí nedal nic. I tento zastaralý termín ”ona mu dala” pochází z dob minulých, kdy se žena dávala jakoby za odměnu. Jako by se obětovala a nedělala to také kvůli své vlastní rozkoši. Paradoxem je, že je to právě muž, kdo opravdu něco dává. Dává své drahocenné semeno, stamiliony pohlavních buněk, jež obsahují informace o něm. Kdežto žena si svá vajíčka lakomě drží v těle.
    Dívky, které chtějí být až příliš aktivní postihuje vždy stejný nezdar. Protože jejich úkolem má být pořád falešně uhýbat a manévrovat, dělat drahoty a tvářit se, že o chlapce příliš nestojí. Zdráhání patří k fasádě ”slušné dívky”. Patří k obligátnímu rituálu namlouvání. Evolucionisti ale drze tvrdí, že je to přirozený, přírodní, biologický princip. Že to prý mají lidé v genech. Houby s octem a čerta starýho! Není to pravda. To vše se děje z toho důvodu, že muži si moc dobře uvědomují, jak jsou zranitelní. Proto si zuby nehty brání výsadu mít aktivní úlohu v namlouvání. A je to i logické a lidsky pochopitelné. Muži si mohou namlouvat jen ty ženy, které je přitahují. Kdyby je ale začaly aktivně balit ženy, které se jim nelíbí, které je nepřitahují, museli by se proti nim bránit a na rovinu jim to do očí říct, že je nechtějí, že o ně nestojí. Tím by ale vzala za své evoluční lež, která tvrdí, že jsou muži v sexu nevybíraví. Ukázala by se skutečná pravda, že jsou  v sexu rovněž vybíraví, možná vybíravější víc než ženy. Kdysi v tlupách tomu tak i bylo. Muži mohli mít tenkrát sexu kolik chtěli, a tak si vybírali. Líně se rozhodovali, s kterou kráskou uskuteční koitus, a kterou ženu budou ignorovat.Vybírala si obě pohlaví stejně, namlouvání rozhodně nebylo jednostranné. Ženy sváděly muže a muži sváděli ženy, ale ne všichni byli ve svádění stejně úspěšní. Už tenkrát platily zákonitosti teorie her a nikoliv geny. To znamená, že hezcí muži a hezké ženy měli u opačného pohlaví větší šance než nevzhlední muži a nevzhledné ženy. Méně hezcí muži a méně hezké ženy se prostě museli spokojit s méně hezkými partnery. Co nabízeli, to dostali. Bez ohledu na to, po čem toužili jejich geny.

     Dnešní člověk je přírodní asi tak jako je přírodní igelitový pytlík. Málo věcí u nás vychází z přirozenosti, většinu chování máme naučenou dosavadní kulturou. I móresy minulých století jsou v nás dodnes pevně zakotveny. Mládež se brzy naučí jednat tím způsobem, který je výhodný, který se člověku vyplácí. Chlapcům od třinácti let výše se osvědčuje a vyplácí dobyvačnost. Avšak dívčina případná ”agrese” při námluvách a navazování vztahů je odsouzena předem k nezdaru, protože její sexuální impulsy mají pro většinu sociálního okolí ”podezřelý” charakter. A tak i dnes zůstal stereotyp mladého muže usilujícího při každé příležitosti o sexuální výboje a stereotyp mladé dívky, která se jim cudně brání. Je to dodržovaný kulturní rituál, je to kulturní produkt, nikoliv produkt biologický, neboť předchůdci člověka se v tlupách chovali jinak.
    Leckterý kluk zůstává při svádění dívky neukojen, pokud jej neprožije jako boj. Chce ji ”dobýt,” chce ”slušnou” ženu, která mu to dělá těžké. A ačkoliv bojování jako takové je ženské psychice cizí, musí dívka dát nápadníkovi příležitost, aby se v takovém boji osvědčil. Také ona musí bojovat. Musí však bojovat pouze předepsanými zbraněmi. Každým gestem svého těla, každým pohybem boků, očima a rty, prsy a kotníky, uměním oblékat se a svlékat, volbou svého oblečení a svádivého prádla, tím co odhaluje a zahaluje, co poskytuje a co odmítá. Má úlohu krásné čekanky, které je dovoleno ”dělat oči” na objekt zájmu. Má ze sebe dělat ”svatou”, ale přitom je jí dovoleno používat staré, osvědčené, protřelé a velmi pokrytecké prostředky k přitáhnutí pozornosti. Má se tvářit nevinně, ale zároveň fikaně odhalit své nohy až k samotným kořenům. Nebo může nahodit andělský výraz  a k tomu vystavit své kozy ve výstřihu jako zboží ve výloze. Toto pokrytecké chování žen, veskrze falešné a nepřirozené však není dané přírodou, ale je formováno kulturou. Ani já jsem nebyla v mládí jiná. Nosila jsem minisukni, měla jsem dlouhé splývavé vlasy, oči černě podmalované jako horník a na nohách boty s vysokým podpatkem. Byla jsem prostě sexy. Divila jsem se však tomu, proč jsou muži tak nelidští a vidí ve mně jen erotickou povrchní panenku, ne myslícího, krajně přecitlivělého člověka. Byly dny, kdy jsem se vůbec nenalíčila a vyšla ven v nenápadném oblečení. V tu ránu jsem mužům nestála za pozornost ani jako člověk, ani jako ta erotická panenka. Takže aktivně svádět mi nebylo dovoleno - ale nenalíčená jsem nikoho neupoutala. Jenže já jsem chtěla mít u mužů úspěch! Já jsem je chtěla upoutat! Takže co mi zbývalo? Byla jsem okolnostmi donucena oblékat se nadále vyzývavě a eroticky- protože přes erotickou panenku si občas muži všimli, že jsem i citlivá a přemýšlivá člověkyně.  Zde můžeme získat odpověď na otázku, proč se ženy celého světa líčí, kdežto muži nikoliv. Mají ženy to líčení svých obličejů snad v genech? Ne! Ženy se celosvětově líčí proto, neboť je k tomu v dané situaci dožene NUTNOST. Konkurence mezi ženami je vysoká, ale aktivní boj o muže je jim odepřen. Proto mezi sebou musí soutěžit jinak. Musí soutěžit v kráse a čekat, až si je některý muž vybere. Je to podobné jako třeba s vařením. Ženy celého světa připravují pro své děti pokrmy nikoliv proto, že mají vaření a recepty na jídla zaznamenaná v genech, ale proto, jelikož je k tomu opět dohnala životní nutnost. K vaření je dohnaly životní okolnosti, protože jakmile mají děti, musejí se postarat o to, aby ty děti nakrmily. Ovšem nějaký evoluční chytrák by klidně mohl zase tvrdit, že vaření mají ženy v genech. Že se již rodí s recepty pokrmů v hlavách a s vařečkou v ruce, protože je to celosvětový jev, že vaří v rodinách převážně ženy, nikoliv muži.

    Je to sice určité pohodlí, když žena jen tak sedí a neurčitě hledí a čeká, kdo se na ni přilepí. Toho, kdo se jí nelíbí odpálkuje, ten kdo se jí líbí, s tím pokračuje. Jistěže to asi není moc příjemné, když muž dostane košem. Přesto mi mužský, aktivní přístup připadá výhodnější- protože je svobodnější. Když muž chce balit, tak balí. Ale když se mu nechce balit, tak nebalí a věnuje se jiným věcem. Žena však musí být na balení připravena dvacet čtyři hodin denně. Pořád jenom na cosi čeká. Musí čekat- vždyť rozhodnutí o rande bývá v rukou muže. Čeká, kdy ji muž zavolá a někam pozve. Čeká na zdvořilosti, poklony, vyznání, lichotky i na lásku, pořád jenom čeká. Jako žena nemohu jen tak někam jít a někoho oslovit. Vedoucí úloha v namlouvání představuje pro některé muže stále ještě jakousi nadřazenost nad ”slabším pohlavím”, spočívající v jeho ”dobývání”. Někteří z nich dokonce podvědomě odvozují ze své vedoucí samčí úlohy v sexu i vedoucí úlohu ve všech sférách života. Připadá jim proto  jaksi nepatřičné, aby ženy, dobývané samice, zaujímaly v zaměstnání jakékoliv vedoucí pozice.

 

Morálka

Napsala jsem, že dobová morálka představuje čtvrtinový vliv (25%) na chování člověka. Někomu by se to mohlo třeba zdát hodně, jenže zkuste si představit, jak by to v lidské společnosti vypadalo, kdyby žádná morální pravidla slušného chování neexistovala. Člověk by třeba pozval souseda na oběd a kdyby ten člověk byl nedotčený civilizací a řídil by se jen svou přirozeností, tak by se choval třeba takto: Jídlo by jedl rukama, mlaskal by při tom a po jídle by si otřel ruce do ubrusu. Poté by si spokojeně nahlas říhl, popřípadě i hlasitě upšoukl. Vaši procházející dceru by poplácal uznale po zadku...Jak vidíte, jeho chování by sice nebylo trestné, přesto by bylo z hlediska nepsaných morálních pravidel nepřijatelné.
    Snad jsem v předešlé kapitole dostatečně dokázala, že dobovou morálku (a tedy i tu sexuální) většinové společnosti vždy určovala velmi úzká vrstva vládnoucích mocných lidí. V otrokářské společnosti určovali morální pravidla otrokáři, ve feudální společnosti feudálové spolu s církví, v kapitalistické společnosti kapitalisti spolu s církví, v socialismu vládnoucí komunisti, (bez církve), v současné době mafiáni všeho druhu. Protože vzhledem k tomu, že v dnešní době nám nevládnou ani tak kapitalisti, jako spíše mafiáni, tak zde máme morálku víc mafiánskou než kapitalistickou.

      V současném mafiánském kapitalismu vládnou vedle mocných korporací  i místní mafiáni a jejich peníze. Socialismus byla totalita postavená na komunistické ideologii, současný kapitalismus je totalita postavená na penězích. Neokapitalistická vládnoucí oligarchie řídí všechny děje s pomocí peněz, takže ideologickou komunistickou totalitu vystřídala totalita peněz. Je to z deště pod okap. Z toho důvodu je dnešní mafiánský konzumní neokapitalistický sex  zase o tom, že muži jsou konzumenti a z žen je opět konzumované, atraktivní zboží na prodej. Cokoliv co se dá v dnešní perverzní době zpeněžit, to se také zpeněží. Morálka jde stranou. V socialismu byl sex vnímán jako přísně soukromá záležitost každého člověka- jak si to kdo v sexu zařídil, tak to taky měl. Ale po pseudorevoluci začal být sex opět nabízen jako lákavé zboží na prodej. Kde hlavními konzumenty sexu měli být muži a konzumovaným zbožím mladé krásky. Mezi prvorepublikovým kapitalismem a postsocialistickým kapitalismem ovšem existuje zásadní rozdíl. V prvorepublikovém kapitalismu na lidskou sexualitu působila v morální sféře kombinace tří vlivů: peníze v rukou kapitalistů, rodinný patriarchát a náboženství. Tato kombinace tří vlivů utvářela specifickou pruderní pokryteckou morálku, kde navenek fungovala přísně asexuální, mravopočestná, nábožná a korektní společnost. Potají se ovšem kapitalisti za své peníze veselili v bordelech. Po sameťáku ale nastala vražednější kombinace. Na lidskou sexuální morálku působí sice rovněž tři vlivy, ale pozměněné: peníze v rukou kapitalistů (to zůstalo), formální demokracie pro obě pohlaví (čili neexistence patriarchátu) a ateismus. Proč formální demokracie? Formální proto, neboť ve skutečnosti hlavním vládcem jsou peníze- vládne ten, kdo je má, ten určuje  pravidla hry.
    Ateistická, kapitalistická, formálně demokratická morálka se dá nazvat jako konzumní. Konzumní sex se vyznačuje sexem bez lásky. Láska mezi pohlavími se zahodila jako bezcenné haraburdí, protože se nedá zpeněžit. V socialismu se neustále zpívalo o velké lásce (ach ta láska nebeská, bez ní život šťastný není, nemůže nikdy, nikdy být), ale dnešní populární hudební skupiny v neokapitalismu zpívají především o sexu bez lásky. I z jejich textů se láska vypařila a místo toho nastoupila konzumní oslava sexu a bezduché vzývání krásy těla. To proto, neboť z reklamy na sex a krásy těla novodobí kapitalisti získávají obrovské zisky.
    Současným projevem velkého vlivu peněz v západním světě je velké zneužívání jednostranně ženské nahoty v zábavě a reklamě. To má za následek, že je namlouvání mezi mužem a ženou programově deformováno. V celé kultuře jsou sexuální podněty pro muže natolik všudypřítomné, že je spolu s muži chtě nechtě musí dennodenně konzumovat takřka povinně i ženské publikum včetně batolat a stařenek. Ženský sex a nahota je nedílnou součástí všech kulturních produktů, ženská móda je sexuálně vyzývavá, zatímco muži jsou schovaní v hranatých oblecích. Potřebné vyvážení sexuálních stimulů pro ženy v podobě ztvárňování mužské erotické krásy prakticky neexistuje. Umění a zábava nám vnucují stále tentýž zcestný předsudek, že žena je erotický objekt a konzumentem sexu je muž. To vše se pochopitelně promítá do partnerských vztahů. I ženy jsou zvyklé samy sebe chápat jako erotický objekt. Považují za zcela normální a přirozené na potkání vystavovat své tělesné ”vnady” a používat je jako návnady. Mužovo zahalené tělo je nevzrušuje, protože je společnost od malička naučila tomu, že pouze ženské tělo je eroticky přitažlivé. Aby se žena primárně vzrušila pohledem na krásné mužovo tělo, to v podstatě nezná. Zatímco exhibicionismus existuje u malé skupiny mužů jako úchylka, u žen je odhalování se ”v popisu práce”. Ženy exhibicionistky mají v praktickém životě široké uplatnění, neboť ženská nahota je v mafiánském kapitalismu všemi směry vítaná. Není divu, že téměř výlučně mužským projevem je pak fetišismus- jejich velká závislost na vnějších tvarech ženy.
    Ono se snadno řekne, že když si to ženy nepřejí, aby je muži považovali za pouhý erotický objekt, tak ať se tak prostě nechovají. Jenže ony jsou v celé západní společnosti donuceny se tak chovat, protože konkurence mezi ženami je obrovská. Ta co je z nich nejhezčí vždy vyhrává, má z toho největší prospěch. Proto je dnes svět rozdělen na dva extrémy. Zatímco v muslimských zemích jsou ženy nesvobodné tím, že musí být povinně zahaleny, tak v západním konzumním světě jsou zas nesvobodné tím, že jsou okolnostmi nuceny být takřka povinně odhaleny. Západní kapitalistická společnost, řízená ve všem prachama, prostě dělá ze sexu i z žen zboží na prodej. Toto ”kulturní” ovlivňování lidské sexuality  ovšem kulturní moc není. Proto vidíme ten obrovský rozdíl mezi pruderním chováním lidí v 19 století a sexuálním chováním dnešních lidí. A jelikož je tento svět řízen penězi a na jakoukoliv morálku se zvysoka kašle, proto nazývám tuto morálku mafiánskou.

 

Kdyby nebyly zákony

Zákonům jsem přisoudila také 25 procent vlivu na lidské sexuální chování. Někdo by se ale třeba mohl domnívat, že tak velký vliv zákony na lidské sexuální chování mít nemohou. Můj dojem však je, že ten vliv zákonů je ve skutečnosti ještě větší než jen těch 25 procent. Posuďte sami.

Zkusme si představit situaci, že by žádné zákony neexistovaly. Že by lidská sexualita byla postavena jen genech (vrozených pudech), na memech (naučené, vtištěné chování) a na dobové morálce ( pouze nezávazná pravidla správného chování). V tom případě by stačilo, aby se někdo opil a padly by u něj zábrany. Souložil by s dívkou na trávníku ve ztemnělém parku, morálka, čili nezávazná pravidla správného chování, by ho v ten moment nezajímala. Co lidi drží na uzdě i v opileckém opojení, to je strach z porušení zákonů. Neexistence žádného zákona postihu by v brzké době způsobila, že by se časem stalo běžným zvykem, že by si mladí ( a posléze i staří) lidé souložili, kde by je napadlo, a to i střízliví, bez alkoholového opojení. Krátili by si dlouhé chvíle v čekárně u doktora, v zákoutích hypermarketů, nebo třeba i v poloprázdné tramvaji. Také exhibicionisti by časem ztratili jakékoliv zábrany a rozevírali by své kabáty nejen v parcích, ale i před okny dívčích internátů či na rockových koncertech.

     Nebo si zkuste představit, co by se stalo, kdyby neexistoval zákon o ochraně mladistvých do 15 let. Kdyby tato zákonná ochrana neexistovala, pak vězte, že by se stalo běžným jevem, že mladiství lidé by byli dospělými zneužívání ve velkém. A kdyby nebyly zákonem chráněny děti, tak by nakonec i ty děti byly v ohromném měřítku zneužívány. Protože by je zneužívali nejen pedofilové, ale běžně by si to chtěli s nimi ze zvědavosti vyzkoušet i normální heterosexuálové, aby snad v sexu o nějaké zajímavé zážitky nepřišli. Koneckonců dodnes platí statistika, že z 10 pohlavně zneužitých dětí je  pouze jedno dítě zneužito pedofilem, kdežto devět  ostatních mají na svědomí normální heterosexuálové. Jiný kraj, jiné zákony. Když například někde v Jemenu poslancům nevadí, že někteří muži przní již osmiletá děvčátka coby provdané manželky, no tak budou beztrestně przněna dál, protože zákon je zákon a co není zákonem zakázáno, to je dovoleno.

     Nebo kdyby neexistoval zákon, že je znásilňování trestné, tak i toto jednání by se vyskytovalo často a všude. Bylo by na denním pořádku. Mladé dívky by musely chodit v doprovodu jedině se svalnatými mužskými příbuznými, jinak by byly znásilňovány takřka na každém kroku. Ale ani ten doprovod by jim nepomohl, protože by je znásilňovali přímo v domácím prostředí ti svalnatí (i nesvalnatí) příbuzní. Statistika je neúprosná, největší počet znásilnění se odehrává mezi příbuznými a známými, třebaže vědí, že je to trestné.

     Anebo co by se stalo, kdyby nebyl incest trestný? Stalo by se pochopitelně to, že by se incest v rodinách běžně vyskytoval. Nejvíce případů by se vyskytovalo mezi sourozenci. Na druhém místě by figurovaly případy otců s dcerami. Nejméně případů by bylo matka se synem.

     Atakdále, atakdále. Proberte si zákon po zákonu a zjistíte, že bez zákonů by to nešlo. Že by lidská společnost bez nich úplně zvlčila, v podstatě by se totálně morálně zhroutila. Nastal by všeobecný chaos. Zahoďte memy, morálku a zákony- a mohli bychom se vrátit zpátky na stromy. Chovali bychom se opět všemi směry promiskuitně jako šimpanzi bonobo, ba ještě daleko hůř, protože již dávno nejsme přírodní tvorové .

Šílená propaganda řízená globální „elitou“

V předešlé kapitole nazvané Nepřirozený sex v historii jsem snad dostatečně názorně popsala tu skutečnost, že úzká skupina mocných vládců odjakživa ovládala i sexualitu svých poddaných. Nejlépe je držela na uzdě s pomocí náboženských přikazů a zákazů a vyhlášením, že sex je hřích.

     V současné době mají globální vládci jiné metody, jak ovlivňovat sexualitu většinové společnosti. Sexuální morálku ovládají hlavně s pomocí propagandy v mainstreamu, který vlastní. A jelikož hlavní strategií globální „elity“ vždy bylo ono známé heslo Rozděl a panuj (rozeštvi celou společnost vzájemně mezi sebou a pak se ti bude velmi snadno vládnout), tak přesně tuto metodu používají i v oblasti sexu.

      S dehonestací lidské sexuality na hřích začala církev už před tisíci let. S dehonestaci lidské sexuality na konzumní záležitost masírují média denně a úplně všude. Mužské a ženské časopisy se předhánějí v návodech, jak to pěkně protějšku natřít, jak mu ublížit, jak ho vytočit, podvést, jak nad ním zvítězit. Láska je nežádoucí jev a soudržnost rodin překážka pro ovládnutí lidstva.Rozvodovost v devadesátých letech minulého století zaznamenala rekord, a ono se stačí podívat jen na českou filmovou produkci z té doby a člověk pochopí ZÁMĚR. Stačí projít kolem televize se řvoucí reklamou nebo běžícím seriálem a člověk pochopí NÁVOD. Ovšem adepti na zotročení bohužel nikdy nepochopí. Vyjmenuji jen pár bodů jejich strategie:

1. Vedle mainstreamu má globální „elita“ k dispozici i poslušné prodejné „vědce“, kteří za pár stříbrných jsou ochotni hlásat jakékoliv nesmysly, které napomáhají k rozeštvávání mužů se ženami. To se jim podařilo zejména s pomocí tzv. evoluční teorie, o které se zde hlavně zmíním.

2. Dále celosvětově neuvěřitelným způsobem propagují homosexualitu, jednak aby zhomosexualizovali nevím z jakých důvodů celou společnost a jednak aby postavili proti sobě heterosexuály a homosexuály.

3. Dále chtějí v celém světě prosadit, aby homosexuálové (a tím pádem i tajní pedofilové) směli pečovat o adoptované děti a touto pokřivenou péčí směli znetvořit celoživotně jejich psychiku.

4. Další jejich úsilí směřuje k tomu, aby demorizovali celou společnost a lidé se postavili na roveň necivilizovanému dobytku, kde každý „trtká“ s každým, neboť manželství je  jim již dávno trnem v oku a chtějí ho také zrušit.

5. Také by velmi rádi nastolili stav, aby se do sexuálních aktivit co nejdříve zapojily i děti. Snaží se o tzv. předčasnou sexualizaci dětí, kde by už dvanáctiletá děvčátka byla zapojena do sexbyznysu.

6. A pak v budoucnosti patrně začnou prosazovat, že i pedofilie není žádná nebezpečná úchylka, ale je to normální sexuální aktivita jako každá jiná.

7. Byla snaha udělat z lidské zamilovanosti psychickou poruchu, která by se měla léčit psychiatrickými prášky- ale na tohle už jim většinová společnost skutečně nenaletěla. Napsala jsem o tom článek do Zvědavce, pod nímž se sešlo  436 zajímavých diskusních příspěvků, které jsou tam dodnes:  http://www.zvedavec.org/prispevky_3022.htm?PHPSESSID=67

     Jak vidíte, je toho hodně, co má globální „elita“ v úmyslu, ale záleží na většinové společnosti, aby se proti její nečisté mainstramové manipulaci a propagandě vzepřela a žila podle svých vlastních morálních zásad.

      Evoluční ideologie, kterou zde podrobně proberu, je jak dělaná na zakázku sexprůmyslu.To proto, že vydatně napomáhá rozbíjet pevné vztahy a lásku mezi pohlavími. Díky tomu se společnost atomizuje, a na tom pak vydělávají miliardy obchodníci se sexem, kteří této okolnosti všemi směry bohatě využívají. Lidská sexualita je vždy ovlivněna především danou kulturou, a je pravda, že existují i ryze biologické rozdíly v odlišném prožívání sexu mezi muži a ženami, ale jiné, než jak je popsali manipulátoři, kteří sledovali jiné cíle, než aby lidi objektivně vědecky informovali o lidské sexualitě. Naštěstí je jen otázkou času, kdy budou muset i čeští evoluční biologové veřejně přiznat svůj omyl a zavrhnout chybnou evoluční teorii, která byla ve skutečnosti jen pouhou ideologií. Či ještě lépe řečeno- sprostou mainstreamovou propagandou. Mnozí západní evolucionisti již přiznali, že po celém západním světě rozšířili kardinální nesmysl, když tvrdili, že se člověk pároval už od zvířecího stádia.

      Předchůdce člověka se 6 milionů let potuloval v malých tlupách po krajině a byl promiskuitní, nepároval se ani náhodou. To proto, že promiskuita byla pro jeho úspěšné přežití z hlediska přírodního výběru tou nejvýhodnější evoluční metodou. Evoluční ideologové nám ale až donedávna tvrdili, že lidské samice jsou v sexu vybíravé, protože hledají kvalitního samce, živitele rodiny. Že kvůli tomu, že samec nosil maso, tak mu samice byla za to jako věrná. Nic takového u předchůdců člověka samozřejmě neexistovalo. Žádný sex for meat se nekonal, protože nikdo nikoho neživil a předchůdce člověka v žádné monogamní rodině nežil- protože rodinou pro něj byla celá tlupa. V přírodě samotné je nejčastějším typem péče o mláďata tzv. permanentní mateřská rodina. To je typ rodiny, že se samice stará o mláďata sama, kdežto samec žije osaměle. Permanentních mateřských rodin se v přírodě vyskytuje až 90 procent. V tlupě se o mláďata také staraly převážně samice, kdežto úkolem samců bylo chránit tlupu před predátory.

     Dodnes ale někteří čeští evolucionisti v mainstreamu drze tvrdí, že jsou samci v sexu nevybíraví, protože produkují obrovské množství spermií. Jak známo, u obou druhů šimpanzů samci rovněž produkují obrovské množství spermií- a přesto kupodivu jsou samice v sexu stejně nevybíravé jako ti samci. Oplodňovací strategie šimpanzů neodpovídá evoluční teorii. Divné ne? Vesele se páří “tvář v tváři” celoročně každý s každým bez ohledu na spermie, vajíčko i ovulaci.

     Dne 20.března 2006 vyšel v MFD článek nazvaný: Anonymní sex řadu mužů láká, říká lékař. Tím lékařem byl sexuolog Petr Weiss a nad jeho slovy jsem opět žasla, jako už tolikrát v minulosti. Tvrdil v tom článku toto: Muži jsou v sexu mnohem méně vybíraví, neboť to souvisí s jejich biologickou podstatou sexuality. Zatímco ženy mají sex spojený většinou se vztahem, pro muže to neplatí. Řadu z nich naopak anonymní placený sex láká, asi 14 procent mužů proto navštěvuje prostitutky. A jinde napsal: Ani těch ostatních 86 % mužů není monogamních, jen svou potřebu sexuální rozmanitosti řeší jinak než vyhledáváním profesionálek. K nevěře si najdou partnerky jiných mužů, případně svobodné ženy.
    Takže podle sexuologa Weisse těch 86 procent mužů, kteří vyhledávají v sexu rozmanitost se chová jinak, než těch 86 procent žen, u kterých tu rozmanitost nacházejí. Je v tom stejná logika, jako by tvrdil, že Franta dal Andule jabka, ale Andula žádné nedostala. Franta je promiskuitní rozsévač, kdežto Andula je spíš monogamní- jak směšné. Takhle manipulovat s lidmi a až tak moc mužům nadržovat a vlastně je nepokrytě a veřejně za promiskuitu a nevěru chválit a „vědecky“ omlouvat, to by si sexuolog Plzák v socialismu nikdy nedovolil. Tuhle podivnou teorii začal Weiss spolu se sexuologem Uzlem zde programově šířit hned po Vítězném puči. Už tenkrát mě ale pobouřila a překvapila. A taky tím, že z člověka udělala pouhé zvíře vláčené pudy, pouhého naprogramovaného robota. Až příliš přeceňovala vliv genů a zcela opomíjela lidský rozum, výchovu, svobodnou vůli, morálku, zákony, prostě veškeré kulturní vlivy, všechno to co dělá člověka člověkem a co ho odlišuje od zvířat. Hlavní myšlenkou této sprosté a lživé teorie bylo, že muži produkují až do hlubokého stáří spermie a právě ty je nutí k tomu, že jsou “geneticky” předurčeni být v sexu nevybíraví a nevěrnější než ženy. Protože zkrátka chtějí mermomocí šířit na všechny strany  ty své geny. To geny je nutí k tomu, aby stále vyhledávali co největší počet žen, které by mohli oplodnit. Ženy naproti tomu jsou v sexu  vybíravé, protože uvolňují měsíčně jen jedno vajíčko, takže s ním musí šetřit- z toho důvodu nejsou tak polygamní jako muži. Mají sklon spíše k monogamii, a souloží s muži hlavně kvůli tomu, aby našly především kvalitního živitele svých budoucích dětí. Pokud jsou svým mužům nevěrné, tak to není kvůli tomu, že by se snad v manželství nudily a chtěly si jinde užít vzrušení, ale aby získaly lepší geny, než má ten jejich trouba živitel.
    Na této teorii, která se v mainstreamu semtam dodnes objevuje, je smutné a zarážející i to, že nikdo nezná konkrétního autora tohoto “velkého vědeckého evolučního objevu”. Někteří diskutéři na internetu vyslovili domněnku, že autorem je biolog Desmond Morris, který se proslavil knihou Nahá opice. Ale i kdyby nakrásně jako první vyslovil své názory, tak soukromé domněnky nějakého biologa nemohou být směrodatné a vydávané za ověřenou vědu. Americká žurnalistka Natalie Angier ve své knize Žena-intimní místopis, v kapitole nazvané Bludy a žvásty, označila za původce těchto evolučních bludů amerického žurnalistu Roberta Wrighta. Je to možné, já jsem tu jeho knihu Morální zvíře četla těsně hned po revoluci a zhrozila jsem se tenkrát toho, jaké s prominutím voloviny tam ten člověk psal. Skutečně to byly neskutečné evoluční bludy a žvásty. On tam s ženami zacházel jako s pytlem brambor. O tom, že i ženy mají svou svobodnou vůli tento manipulátor patrně nikdy v životě neslyšel. Ba ani Jared Diamond , který také pomohl rozšířit tuto ničím nepodloženou evolucionistickou propagandu prostřednictvím své světoznámé knihy Třetí šimpanz, ani Matt Ridley, který ji zavile propagoval v knize Červená královna by nedokázali odpovědět na dvě jednoduché otázky. Za prvé: U koho předchůdci mužů vyhledávali pestrost a rozmanitost v sexu, když žili pospolu s předchůdkyněmi žen jen v malých tlupách? A za druhé: jak je možné, že samice obou druhů šimpanzů se z této teorie totálně vymykají? Neboť i ony jsou v sexu stejně jako samci naprosto nevybíravé, a to přesto, že mají stejně jako ženy k dispozici jen to jedno vajíčko měsíčně. A nevymykají se jen šimpanzice, vymyká se i 99 procent všech poloopic i opic. Ale nejen poloopice a opice, vlastně většina savců je promiskuitních, monogamie je u zvířat totiž velká vzácnost. A ve všech těch případech mají samci hodně spermií, kdežto samice jen omezený počet vajíček. Nejvíc mě u těchto autorů dožralo, že byli až tak nestydatí, že ospravedlňovali i mrzačení ženských pohlavních orgánů. Prý si tím muži „od přírody“ zajišťují, aby byli zasazeny jen jejich geny. Jenže kdyby tohle příroda chtěla, tak by ženy s pomocí přírodního výběru zmrzačila sama. Kdyby bylo výhodné, aby ženy byly monogamní, tak by je nevybavila klitoridálním i vaginálním orgasmem, ale tyto tělesné vymoženosti by se u nich vůbec nevyvinuly.

     Celou tuhle debatu rozsekl pořad BBC, ve filmu zvaném Válka spermií. Vědci konečně jasně vědecky formulovali, že minulost člověka (mužů i žen) byla promiskuitní. Lidské spermie mezi sebou válčí proto, jelikož jsou zvyklé na to, že se v ženské vagíně miliony let střetávaly spermie mnoha samců. Taková strategie na buněčné úrovni by se nikdy nevyvinula, kdyby ženy byly monogamní. Film byl zajímavý, začal promiskuitními muškami hovniválkami a skončil lidskými spermiemi. Bylo by tedy načase, aby česká masmédia přestala tahat lidi za nos a zveřejňovala pravdivé vědecké poznatky. Zdá se, že české hromadné sdělovací prostředky dodnes ignorují výsledky bádání britských vědců, kteří dokázali výzkumem lidských spermií, že minulost člověka byla promiskuitní. Lidské spermie totiž spolu válčí stejně jako spermie u všech promiskuitních druhů. U monogamních druhů spermie nemají důvod spolu válčit. Obvykle alfa samec měl v tlupě nejvíc potomků, protože jeho spermie se dostaly do vagíny samice jako první. Tam utvořily v děložním hrdle zátku, která spermie jiných samců již do dělohy nevpustila. Ano, předchůdci mužů byli promiskuitní rozsévači semene- ale je třeba naplno přiznat i tu  druhou stranu mince- že předchůdkyně žen byly promiskuitní sběračky toho semene.

    Nicméně zkusme si tedy, jen tak pro srandu králíků, živě představit situaci, jak to kdysi ve zvířecí tlupě probíhalo, tak jak nám tuto minulost servírují placení manipulátoři davů. Přijměme tu bláznivou představu, že již někdy ve zvířecím stádiu, tedy někdy před 6 miliony lety se předchůdci lidí párovali do stálých párů. Promítněme si ve své fantazii to hurvínkovské tvrzení, že samci byli promiskuitnější víc než samice. Vidím, jak samci právě přinášejí ulovené zvíře do jeskyně. Spravedlivě si to zvíře mezi sebou rozporcují na stejné díly (přičemž alfa samec kupodivu nic nenamítá, že dostává stejný díl jako nejníže postavený samec) a kousek opodál již čekají samice na své živitele. Každý živitel přistoupí ke své samici, která si ho vybrala na celý život a odevzdá jí polovinu ze své porce. Ona ji sežere a za ten pravidelný příděl masa je mu tak vděčná, až je mu kvůli tomu i věrná. Aby jen do ní mohl zasadit své geny. Teď si ale představte, že se v té tlupě vyskytují i nenažrané a vychytralé samice, kterým došlo, že se nemohou spoléhat jen na toho jediného svého vybraného troubu. Co když ho jednoho dne zabije predátor, nebo spadne ze skály? A skutečně čas od času byly ty samice svědky toho, že nějaké věrné samici uhynul její živitel. Než si ta chudinka stihla najít nezadaného náhradního párového druha, tak zemřela hlady ona i její mláďata. Proto tyhle zištné samice daly mazaně přednost radši tomu, že nabízely sex každému, kdo jim v tlupě za to odevzdal kus masa. Promiskuitní samci, kteří na rozdíl od svých monogamních družek potřebovali rozmanitost v sexu způsobili, že tyto vypočítavé mrchy byly přežrané masem až k prasknutí, a jejich pěkně vypasené děti jakbysmet. A kdo myslíte, že by po mnoha tisících letech v přírodním výběru zvítězil a kdo by vymřel? Hádejte. No pochopitelně by vymřely ty věrné samice, kdežto ty dobře živené promiskuitní i se svým dobře krmeným potomstvem by zvítězily. Ano, tehdy by zvítězila teorie „sex for meat“- ale přesně v opačném směru, než jak ji vymysleli evolucionisti. Zákonitě a logicky by evolučně na celé čáře vždy vyhrály svůj boj o život promiskuitní samice nad těmi monogamními. Z toho všeho je zřejmé, že naši předkové i předkyně souložili kvůli pohlavní rozkoši, žádný sex for meat se nekonal. A kdyby se náhodou konal, tak by stejně vždy v pohlavním a přírodním výběru zásadně evolučně zvítězily promiskuitní samice nad monogamními.

      U žen se kvůli promiskuitě vyvinula i skrytá ovulace, aby mohly se samci souložit kdykoliv. Skrytá ovulace byl velmi důležitý vynález, neboť zajišťovala velkou soudružnost tlupy. Nikdo se kvůli sexu a ovulujícím samicím nepral a taky nikdo nevěděl, které mládě je jeho. To bylo velmi důležité, neboť tím bylo zajištěno, že mláďatům ze strany samců nehrozila infanticida. Patřily celé tlupě, byli dětmi VŠECH mužů.
    Je smutné, že manipulátoři davů udělali z žen neschopné parazitky, které se prý už ve zvířecím stádiu nedokázaly postarat o mláďata. Podle nich i každá pravěká žena úzkostně očekávala, jestli se její muž vrátí z lovu s nějakou kořistí- protože bez něj by patrně umřela i s dětmi hlady. Zkrátka již tehdy prý nesamostatná závislá bytost. Ve skutečnosti to ale probíhalo v dávné minulosti jinak. Jak jsou tyto představy relativní ukázala Dona Haraway ve své knize Vize primátů. Dokazuje, že samice primátů ve skutečnosti projevují asertivitu, velkou sexuální aktivitu i soutěživost- a čím lepší postavení mezi ostatními samicemi v tlupě mají, tím jsou také evolučně úspěšnější. Vzájemné soupeření samic primátů sice není navenek tak nápadné jako soupeření samců, ale z hlediska šance jednotlivých mláďat na přežití je nesmírně důležité. Zároveň je samozřejmé, že všechny samice primátů získávají potravu samostatně. Nejsou v tom závislé na samcích. Proč by to u prehistorického člověka, tvora nejvíce inteligentního, společenského a všežravého, mělo být proboha jinak? Podle nejnovějších vědeckých poznatků naopak pravěké ženy zaopatřovaly většinu veškeré denní potravy. Například americká antropoložka Helen Fisher zhodnotila mužskou a ženskou činnost v prehistorii takto: Pokud by pravěké ženy čekaly na to, co přinesou muži z lovu, vymřely by celé tlupy hlady. Ženy totiž obstarávaly až 80 procent potravy sběrem plodů, kořínků a hlíz i lovem drobných živočichů. Mužský příspěvek k jídelníčku měl jen nárazový charakter. Kdežto ženský příspěvek zajišťoval trvalý základ obživy.
    Koneckonců i tvar našich zubů nám prozrazuje, že jsme v minulosti nebyli žádní dravci ani masožravci, ale odjakživa všežravci, s převažující rostlinnou stravou. Vždyť i v dnešní době, kdy si v podstatě můžeme dopřát masa kolik chceme, tak přesto náš jídelníček je složen v poměru 80:20 ve prospěch rostlinné stravy. Dokonce existují lidé, kteří jsou stoprocentní vegetariáni - bez masa se obejdou úplně.
    Samci nepečovali o mláďata v páru se samicí, protože jejich hlavním úkolem bylo zajistit ochranu tlupy před predátory. Skupina se ve volné krajině pohybovala tím způsobem, že uprostřed kruhu kráčely ženy s malými dětmi na rukou a po obvodu kráčeli ostražití muži s kameny a klacky v rukou. Starost o mláďata uvnitř tlupy byla výhradní doménou samic. Nikoliv tedy muži, ale matky pomáhaly svým těhotným dcerám s výživou a přenášením již narozených mláďat. Svědčí o tom fakt, že se u žen vyvinul biologický zázrak- menopauza. Ženy s menopauzou evolučně zvítězily nad ženami bez menopauzy. Protože pomohly zachránit od smrti daleko víc již narozených dětí, než kdyby samy rodily až do konce svého života. Párové soužití muže a ženy je kulturní produkt, nikoliv biologický. Lidé začali dlouhodoběji spolu párově žít až když se usadili a stali se z nich zemědělci. Teprve tehdy to pro ně začalo být všestranně výhodnější než promiskuitní chování v tlupách. To podrobněji popisuji v 16 kapitole o manželství. Z hlediska teorie her je totiž párové soužití ze všech možných jiných svazků nejvýhodnější, proto se ujalo na celém světě jako nejuniverzálnější.

      Když k tomu přidáme i další fakt, že všechny západní ženy mají nechráněný styk pouze v období, kdy chtějí mít dítě, ale když už jedno nebo dvě děti mají, po celý další zbytek života již souloží jen z rekreačních důvodů, tak si uvědomíme, že pravých plodivých aktivit je mizivě málo. Za situace, kdy 99 procent všech sexuálních aktivit je buď jen na různý způsob pouhé nekoitální dráždění sexuálních orgánů (petting), nebo konzumně rekreační koitus prováděný s ochranou, který lidé VĚDOMĚ provádí jen kvůli zábavě, a jen asi jedno procento kvůli oplodnění- je neuvěřitelně drzé tvrzení evolucionistů, že to vše lidé nevědomě provádí proto, aby se množili.

      Evoluční manipulátoři tvrdí, že ženy si hledají živitele pro své budoucí děti. Tedy vlastně tvrdí, že jsou „od přírody“ zištné. Není to absolutně pravda, naprostá většina žen si hledá životního druha a parťáka PRO SEBE, na budoucí děti vůbec nemyslí. Kdyby byla pravda, to co tvrdí evolucionisti, tak by se ženy s muži nerozváděly, ale držely by se jich zuby nehty za všech okolností, neboť by měly v sobě geneticky zakódováno, že živitel dětí je důležitější než sexuální partner. Jenže ony se s muži rozvádějí i v případě, když mají s nimi malé děti. Radši třou jako rozvedené bídu s nouzí, než by žili s mužem, kterému již nevěří, protože jim byl nevěrný, tudíž je zradil. V živení to zkrátka vůbec není. Chtějí hodného a věrného muže pro sebe. Tak jako i muž chce hodnou a věrnou ženu pro sebe. A navíc zajímavé je, že dnes spousta mladých mužů žije s ženami středního věku a je jim šumafuk, že nesplňují představy evolucionistů o rozmnožování.

      Je mi taky záhadou, proč se děti na školách neučí o existenci totalitního rodinného patriarchátu, když skutečně existoval. U nás existoval až do roku 1949, kdy byl zrušen rakousko-uherský zákon z roku 1811, který přikazoval, že muž je hlavou rodiny. Tenkrát si opravdu dívky nemohly svobodně zvolit mladého, hezkého kluka, který se jim líbil, protože si museli vzít muže, kterého jim vybral jejich přísný otec. Ale nyní se mohou chovat stejně svobodně jako kdysi v tlupách, to znamená, že si 90 procent dívek k sobě vyhledá mladíka. O staré, prachaté křapáče nemá 90 procent dívek zájem, čili naprostá většina. To je ta pravá příroda v nás.

     Ze všech možných hledisek se tedy potvrzuje, že žena je od přírody tvor stejně promiskuitní jako muž. Ale vůči dětem i svému muži je zodpovědná, a tak své genové sklony VĚDOMĚ potlačuje, nevyužívá a neuplatňuje. Všechno je v kultuře a v myšlení jednotlivých mužů. Existují muži velmi temperamentní, a přesto jsou svým ženám věrni. A jsou muži méně zásadoví, kteří na potkání vyhledávají nová dobrodružství. Problém je v jejich charakteru, nikoliv v genech. A právě tito muži se dnes tak rádi všude v internetových diskusích ohánějí evoluční teorií, neboť právě tato teorie jim slouží jako alibi. Rádi slyší, že za své bezcharakterní jednání nemohou, protože je řízené přírodou. Ano, nevěra tu byla vždycky. Ale něco jiného je, když ji oficiální morálka odsuzuje, a něco jiného, když ji oficiálně u mužů s pomocí “vědy” vysloveně podporuje. Ještě více tak rozmělňuje a narušuje již tak dost rozmělněné a narušené vztahy mezi lidmi. Lživá evoluční teorie působí jako písek vhozený do chodu složitého stroje. Chirurg Broca kdysi se svým malým mozkem poškodil ženy přes hlavu. Psychiatr Freud se svou závistí penisu je poškodil přes pohlaví. A kterýsi “neznámý evoluční vědec” šel na to nejvíc od lesa. Přes neviditelné geny. Tentokrát ale poškodil obě pohlaví. Dnes se kvůli nevěrám ve velkém pevné vztahy rozpadají a lidé se atomizují. Přitom jistě ani Weiss by neuměl odpovědět na otázku u koho “nevybíraví” samci v tlupách 6 milionů let hledali sexuální pestrost a rozmanitost, u koho rozsévali své geny (to víte pane Weissi, prostitutky tenkrát neexistovaly a pokud existovaly, tak by evolučně zvítězily nad monogamními). Nebo jak je možné, že většina samic všech savců světa jsou rovněž nevybíravé, ačkoliv by správně měly být vybíravé. Snad jednou i Weiss přizná, že odjakživa platilo: pokud samci byli promiskuitní rozsévači semene, pak samice byly promiskuitní sběračky toho semene- nic nebylo mezi tím. Místo toho ale mají muži již 22 let od sexuologa Weisse vědeckou omluvenku, že za své chování nemohou, protože se řídí přírodou. I když jejich nezodpovědné chování ve skutečnosti vůbec není postavené na biologii, ale na kultuře, čili propagandě. Západ vymírá, kdežto muslimové se množí. Ale není to tím, že by měli lepší geny, ale tím, že se řídí jinou propagandou. Ze souhrnu všech těch faktů jasně vyplývá, že celá evoluční teorie je jedna velká lež, sloužící rafinovaně sexbyznysu, nikoliv však pevným párovým svazkům. Omlouvá i existenci veřejných domů, které by už dávno neměly v jednadvacátém století existovat. Článek o lživé evoluční teorii mi vyšel na Zvědavci a pod ním se rozvinula zajímavá diskuze na téma vztahy mezi muži a ženami:
http://www.zvedavec.org/prispevky_1568.htm

     Na závěr ještě malá poznámka: Když se mají dva lidé rádi a mají spolu hezký pevný vztah, pak spolu mají obvykle i velmi hezký sex. Pevný vztah je ale hlavně o tom, že v nesexuálních aktivitách spolu tráví 95 procent času, při sexu tráví nanejvýš zbylých 5 procent času. Z toho vyplývá, že v hezkém vztahu jsou nesexuální aktivity důležitější než sex. Zaráží mě, že současná mainstreamová propaganda ale mladým lidem sugeruje, že sex je ze všeho nejdůležitější, kdežto společně prožívané činnosti již tak důležité nejsou.

 

Ústní a řitní sex?

Placení manipulátoři davů a mainstreamová propaganda rozšířila mezi stamiliony lidí zvláštní termíny- orální a anální sex. Ale je to ze strany vládnoucí globální „elity“ jen další vymývání mozků širokým davům. Redaktoři všech masmédií (tisk, rozhlas, TV) jsou jen obyčejní poskoci, kteří  musejí poslouchat příkazy shora a jejich úkolem je ovlivňovat veřejné mínění, tak jak si to vládci a zároveň  majitelé masmédií přejí. Od toho jsou přeci ti poskoci placeni a mají na to dnes již tak propracované metody, že by jim Goebbels jen tiše záviděl. Zde si můžete přečíst o propracovaných metodách současné propagandy: http://www.blisty.cz/2008/2/19/art39049.html

      Byla bych moc ráda, kdyby nám sexuolog Weiss coby údajný odborník vysvětlil z hlediska evoluční biologie, z hlediska genů, tyto podivné výstřednosti lidské sexuality, které u zvířat nenalezneme. Zdá se, že lidé mají divné a nesprávné sexuální chování, které do tvrzení evolucionistů, že sexuální aktivity lidí směřují hlavně k množení, vůbec nezapadá. Jak známo, k oplodnění vede pouze a výhradně pohlavní styk. Z hlediska přírody je tedy jen pohlavní styk ten pravý a nefalšovaný sex, protože vede k oplodnění. Také chráněný pohlavní styk s kondomem a antikoncepcí se dá označit za pravý sex, protože je to pořád styk dvou odlišných pohlavních orgánů přírodou k plození určených- ale jen za účelem konzumování rozkoše. Čili tento druh pohlavního styku můžeme nazvat jako konzumně rekreační, protože k plození  sice nevede, ale stále je to styk dvou odlišných pohlavních orgánů.

      Z evolučního hlediska ty termíny orální a anální sex jsou naprosto nesprávné. Evolucionisti by měli vědecky určit, co sex je a co sex ve skutečnosti není. Například manželé Pondělíčkovi v knize Lidská sexualita, vydané r.1974 zařadili dráždění pohlaví s pomocí úst do pouhého pettingu. Zmínili se o tom těmito větami: Taková “pettingová” forma sexuality je příznačná spíše pro starší, méně potentní nebo impotentní muže, kteří již mají jen slabou erekci. Genitálie se většinou stimulují rukou, ale někdy i ústy. Tyto způsoby genitální stimulace však nejsou obecně rozšířené ani u nás, v rámci naší kultury, ani mimo ni.

    Když podle evolucionistů muži hledají v sexu pestrost proto, aby oplodnili co nejvíce žen, proč je tedy neoplodňují? Dráždění pohlavních orgánů s pomocí úst či řiti, z hlediska evolučních biologů by nemělo být vůbec zařazováno do sexu, neboť k oplodnění nevede. Manželé Pondělíčkovi mají pravdu, je to jen pouhé dráždění, čili petting. Ústa ani řiť nejsou pohlavní orgány, byly stvořeny kvůli něčemu jinému, než aby se do nich zaváděl penis.Nebo  když muž líže ženu na pohlaví, tak on nedráždí svá ústa, on dráždí pohlaví té ženy. Pro jeho ústa to žádný sex není, on žádný orální sex neprožívá, protože i kdyby se snažil sebevíc, nikdy se mu nepodaří prožít orgasmus v ústech. To proto, že jeho ústa nejsou pohlavním orgánem- proto nemůže existovat orální sex. To samé se děje, když žena muži provádí felaci. Ani její ústa nejsou pohlavní orgán, takže ani jí se nikdy nezadaří vyvrcholit v ústech. Ústní a řitní sex prostě neexistuje. Proto správný název je- dráždění pohlavního

orgánu ústy, nebo řití. Spisovatel Viewegh v mainstreamu prohlásil: Některé ženy se očividně dosud nesmířily s tím, že i sympatičtí, charakterní a čistotní muži mohou snít o felaci....(konec citátu). Mně v této souvislosti napadá, proč ti sympatičtí, charakterní a čistotní muži nesní radši o cunnilingu? Když tedy manipulátoři určili, že jsou ústa pohlavní orgán a nazývají dráždění orálním sexem, tak by přece ty muže mělo víc vzrušovat, když jsou drážděna jejich ústa a nikoliv jejich penis, ne?

     V této souvislosti je zajímavé dění i kolem několik tisíc let staré knihy Kámasútry. V komunistickém vydání nebylo jediné slovo o felaci a jen nepatrná zmínka o tom, že muži laskali ženy i ústy. Po revoluci jsem viděla tři různá vydání Kámasútry- a každá byla jiná. To poslední obrázkové vydání mě udivilo ze všeho nejvíc. Vykytovalo se tam asi 10 obrázků felace, ale ani JEDINÝ obrázek cunnillingu! Tak tomuhle se říká opravdová diskriminace i v sexu. Proto by mne zajímalo, co ten mnich vlastně tenkrát v tom starověku doopravdy napsal.

     Kdyby se neříkalo orální a anální sex, ale hezky obyčejně po česku ústní a řitní sex, to by asi lidem rychleji došlo, jak směšné ty termíny jsou. Že ústa ani řiť nejsou pohlavní orgány, tudíž nemůže existovat ústní ani řitní sex. Proto to manipulátoři vznešeně nazvali orálem a análem, aby tím zakryli pravou podstatu celé věci. Sledovali tím toto: Rozhodli se postavit homosexuální praktiky na stejnou, rovnocennou úroveň k heterosexuální souloži. Chtěli vzbudit dojem, jako by to byly též rovnocenné, pohlavní styky. Homosexuálové nemohou spolu provádět pohlavní styk, proto musí používat náhradní aktivity, čili pouhé dráždění, pouhý petting svých pohlavních orgánů. Nic jiného dělat nemohou, ale tváří se, že jejich náhradní aktivity jsou pravý sex. Ale pro heterosexuály to pravý sex není, pro ně je to pouhá náhražka sexu, jen sexuální dráždění, nic víc. Pravý sex je koitus, spojení dvou odlišných pohlavních orgánů, a nic jiného. Nedávno jsem žasla nad tím, když rádio, lžiNova i MFD hlásily, že jeden delikvent měl POHLAVNÍ STYKY se 45 nezletilými chlapci. A tohle už mě skutečně dožralo, jak z lidí propaganda dělá úplné pitomce. Protože pohlavní, ani sexuální styky to rozhodně nebyly, neboť to byly anální styky. A to je rozdíl,  řiť není pohlaví. S takovou se třeba zanedlouho ze zpráv dozvíme, že ženská byla znásilněna do úst. Nebo že měl chlap pohlavní styky do úst u nezletilých dívek. Nebo nedávno v TV taky hlásili zprávu, že policista na služebně přinutil dívku k orálnímu sexu. Zkuste se vážení čtenáři nad touto hláškou hlouběji zamyslet. Co si pod touto větou představíte? Že ten policista prováděl té dívce cunnilingus, takže jeho ústa si to parádně užívala? Všichni tušíte, že takhle to nebylo. Lidé automaticky předpokládají, že tu dívku přinutil k felaci. Takže on sex měl, protože byl drážděn na pohlavním údu. Kdežto ona sex neměla, protože ve svých ústech necítila rozkoš, protože ta ústa k sexu nejsou stvořena. Kdyby ji přinutil k souloži, měli by sex oba. Ale když ji přinutil k felaci, tak pro něho to bylo dráždění pohlaví ústy, nic jiného. Ale pro ni to dráždění pohlaví nebylo. Z toho nemytého a zpoceného údu se jí spíš asi zvedal žaludek, počítám, že to pro ni bylo přibližně stejné, jako by ji přinutil cucat palec u nohy. Vzhledem k tomu, že ústa byla stvořena k pojídání potravy a nikoliv k sexu, přes ústa nemůže nikdo nikoho oplodnit, v ústech nemůže vzniknout orgasmus, proto ústní sex neexistuje.

       Pokud manipulátoři tvrdí, že zasunutí penisu do úst je orální sex a pokud tvrdí, že zasunutí penisu do řiti je anální sex, pak tedy podle této logiky by se mohl sexem nazývat jakýkoliv nesmysl. Muž dráždí ženu ve vagině prstem =  máme zde prstový sex. Cítí snad prst muže rozkoš z toho, že je zasunutý do vaginy? Ne, rozkoš cíti pouze penis, protože je k sexu uzpůsoben,  ale to nevadí, podle logiky manipulátorů i tak je to prstový sex. Penis zavedený mezi prsa= prsní sex. Jícní sex = je to metoda zvaná hluboké hrdlo, kde jícen si užívá sexu na plné pecky, až se z toho ženská málem pozvrací. Ruční sex = ruce prožívají orgasmus mnutím penisu. Stromový sex = zavedení údu do dutiny stromu, kde si tentokrát užívá sex strom. Úlový sex = zavedení penisu do otvoru včelího úlu ( neboť máš-li ho malýho, nezoufej, strč si ho do úlu a zabouchej). A nepochybuji o tom, že kdyby nos a uši měly větší otvory, že by manipulátoři zavedli termíny- nosní a ušní sex. Málem jsem ovšem zapomněla na sex, který obchodníci se sexem nazývají klasikou: vaginální sex, což je zavedení penisu do vagíny. Nebo přišlo by vám absurdní, kdyby někdo o francouzském polibku, kdy jazyk jednoho člověka pronikne hluboko do úst druhého člověka nazval orálním sexem? Z hlediska manipulace s termíny by se to tak  ale mělo nazývat. Protože to je tatáž logika jako u ústního a řitního sexu.

      Podobné termíny ohledně sexu by manipulátoři mohli zavést i u žen. I u nich by mohli nazvat  sexem vše, s čím přijde jejich vagína do styku. Takže bychom zde měli především tzv. klasiku= penisový sex, čili zavedení penisu do vagíny. Pak vibrátorový sex = zavedení vibrátoru do pochvy. Kde by si ovšem nikoliv vagína, ale vibrátor užíval sexu. Nebo jazykový sex= dráždění jazyka muže vagínou. Mrkvičkový sex = orgasmus mrkve. Okurkový sex =zavedení okurky. Popřípadě obecně zeleninový sex. Takže co tím vším chci vlastně říct? Že pouze při pohlavním styku, při koitu se uskutečňuje pravý a nefalšovaný sex. Pouze styk dvou odlišných pohlavních orgánů k tomu extra přírodou určených za účelem plození, pouze to je sex. Všechno ostatní je jen dráždění, náhražka sexu, onanie, petting nebo necking.

     Mainstreamová propaganda se dopouští i dalších lží. Když mi budou masmédia horem dolem tvrdit, že mateřské mléko má mnoho vitamínů, výživných látek, chrání imunitu a dokonce má silné protirakovinné účinky, tak tomu i uvěřím, protože se to mléko skutečně dlouhou evolucí vyvinulo jako nejoptimálnější tekutina, která co nejlépe zabezpečí dokonalou výživu mláděte. Když ale propaganda totéž začne tvrdit o zárodečných buňkách, čili spermiích, tak logicky již o tom začnu pochybovat, protože se ty buňky vyvíjely ke zcela jiným účelům, než aby byly požírány. Polykání spermií je ve skutečnosti nepřirozená perverze (kanibalismus) namířená proti přirozenému ženskému sexuálnímu cítění. Nebo zná někdo nějakého savce v přírodě, který by tohle taky dělal? „Vědecké články“ o tom, že požírání spermií zamezují rakovině prsu jsou naprosto nejapnou legrací. To si říkám- proč to vůbec píšou? Tyhle přihlouplé srandy tvářící se za vědu člověk nejčastěji čte na Novinkách, kde je smolí soudruh Uzel nebo neznámí američtí vědci.

     Naopak, vynořuje se zde spousta tajemných nevyluštěných nejasností, například to, že některé ženy jsou alergické na sperma svého partnera. Takovéhle podivné nemoci se za dob mého mládí nevyskytovaly. Proč asi? Nebylo to náhodou tím, že většinové obyvatelstvo orální praktiky vůbec nepoužívalo, natož aby ženy polykaly něčí sperma? Zní velmi pravděpodobně teze, že když se natrávené spermie dostanou ze žaludku do tenkého střeva a z tenkého střeva do krve, že se proti těm spermiím vyvinou protilátky, protože každé tělo přece okamžitě reaguje imunitně na cizorodé buňky, které nejsou jeho. Právě z toho důvodu je možné, že žena začne být alergická na mužovo sperma.Vždyť přece i mezi tělem matky a vznikajícím zárodkem existují různé boje kdo s koho, protože zárodek se vlastně chová jako cizorodý parazit, kterému se tělo matky různými způsoby brání a snaží se ho vypudit. A tak tam musí nastoupit „různé síly“, které se snaží oba organismy udobřit a uchlácholit, k oboustranné vyváženosti a spokojenosti. Pokud se "biologický materiál" o kterém je řeč, dostane ženě do krve, tak se s vysokou pravděpodobností vyvinou protilátky proti spermiím. Výsledek je ten, že žena nemůže se svým partnerem otěhotnět, protože její tělo partnerovy spermie odmítá. Tedy otěhotnět může, ale její imunitní systém zárodek odstřelí, takže je malá pravděpodobnost že donosí dítě. Takže hurá na perverzi, ať žijou polykačky a manipulátoři davů, kteří je k tomu „vědecky“ přesvědčují.

 

Kdy se namlouvání mění v obtěžování

Feministky rády píšou o sexuálním obtěžování, aby ještě víc vzájemně popudily opačné pohlaví proti sobě. Pokusím se tuhle problematiku objektivně popsat. Je fakt, že jednostranné aktivní namlouvání má vadu na kráse- někdy vede až k sexuálnímu obtěžování. Jinak česky posměšně nazývané ”harašení” podle anglického slova harassment. Kdyby existovalo rovnocenné, oboustranné aktivní namlouvání, ubylo by určitě ze strany mužů obtěžování. Až bude ženám dovoleno být v namlouvání stejně aktivní jako muži, vyvstane možná nový problém- že si na sexuální obtěžování začnou stěžovat někteří muži.

     Kdysi jsem si pečlivě všímala každého obdivného slova, nebo upřenějšího pohledu, úsměvu, či dokonce oslovení ze strany mužů. S každým náznakem jejich pozornosti stoupalo mé sebevědomí a domů jsem se vracela s příjemným pocitem, že jsem obdivovaná. Možná jsem ale byla jenom zaostalá a staromódní. Kdyby mi totiž společnost dovolila být v namlouvání svobodnou a aktivní, možná by se mi to líbilo daleko víc, než jen dychtivě lapat po drobných pozornostech.

     Jak poznat hranici, kdy se prosté namlouvání mění ve sprosté obtěžování? Myslím, že to každý pozná snadno. V restauraci sedí dvě hezké dívky a naproti nim dva hezcí mladíci. Dívky a hoši k sobě vysílají ohnivé pohledy, až se jeden z mladíků osmělí a pozve dívky ke stolu. Dívky s radostí pozvání přijmou- to je jasné namlouvání. Když však tytéž dívky sedí v restauraci a nad ně se postaví opilec, komíhá se nad nimi a neodbytně je zve na skleničku, dívky tvrdošíjně odmítají, on se na ně začne sápat, až se dívky zvedají a spěšně před ním prchají a opilec za nimi vykřikuje sprosté nadávky- to je jasné obtěžování. Namlouvání proti vůli, z pozice síly, to je vždycky obtěžování. Sexuálnímu obtěžování jsou nejvíce vystaveny mladičké, nezkušené dívky, které jsou proti hrubostem bezbranné. Žena od čtyřiceti výš už tolik obtěžována není, jednak kvůli věku, ale hlavně má větší autoritu a umí si už s obtížným chlapem poradit.

     Vzpomínám si na své první “harašení”. Bylo mi devatenáct, když jsem nastoupila do svého prvního zaměstnání. Byl to velký podnik, kde se procházelo vrátnicí. Tu střežil asi sedmdesátiletý vyschlý stařík. Ten mě jednou pozval na kus řeči do vrátnice a já jsem jeho pozvání ze zdvořilosti přijala. Vyprávěl mi o tom, jak prožil dvě světové války, jak byl na italské frontě, kolik hladu ve válce zkusil a tak podobně. Poslouchala jsem ho se zájmem- vždyť to bylo autentické vyprávění pamětníka. Po půl hodině jsem se zvedla k odchodu, načež se děda na mě vrhl a začal mě vášnivě líbat. Vytrhla jsem se mu z rukou a poděšeně vyhrkla:”Nech toho dědku plesnivej”! Od té chvíle jsem získala nepřítele. Jak mohl, tak mne buzeroval nebo žaloval mé pozdní příchody, či pomlouval mezi lidmi.
    Jinak ale v socialismu problém sexuálního obtěžování v podstatě neexistoval. Zvláště “obtěžování” ze strany šéfa vůči podřízeným ženám nebylo vnímáno jako obtěžování. Nýbrž jako pocta, jako vyznamenání před ostatními ženami. Bylo to chápáno tak nějak jako v prehistorické epoše-vedoucí alfa samec byl nejvíc sexuálně přitažlivý. Naopak byly spíš odsuzovány ty mladé sekretářky, než jejich stárnoucí ženatí šéfové. Ti přece za nic nemohli, jenom podlehli ženským půvabům. “Utáhla ho na nudli, chudáka”, říkávalo se o těchto slečnách. Soudilo se, že jsou prospěchářské, neboť jistě očekávaly, že za svou “přízeň” dostanou větší plat na úkor ostatního kolektivu. Šéf se ve svých výbojích obvykle nezastavil u jedné, ale postupně vystřídal všechny podřízené ženy, které o něho projevovaly zájem- aby jim to snad nebylo líto. Měl zkrátka takový svůj socialistický harém. Ženy na sebe navzájem žárlily a nevražily- a soudruh ředitel se jenom usmíval pod fousy. Pokud některá žena neměla zájem se mu poddat, situaci se soudruhem ředitelem obvykle rozumně vyřešila sama. Domluvili se a on jí dal pokoj aniž by se mstil. V horším případě jednoduše dala výpověď. Tenkrát to nebyla vůbec žádná tragédie, neboť práce bylo pro všechny všude dost. Opustila zaměstnání a nastoupila jinde, aniž by to sebeméně nějak ovlivnilo její příjem, zdravotní pojištění či důchod. Častokrát si v nové práci finančně ještě polepšila. Nikdo se nikde nepřetrhl a všichni měli práci- to byl socialismus.
    Dnes je ale situace jiná. Máme zde mafiánský kapitalismus. To znamená, že pokud žena opustí kvůli obtěžování své dosavadní zaměstnání, nemusí najít jinou práci po několik měsíců, celý rok i déle. Ztrácí plat, zdravotní pojištění a má sníženou životní úroveň. Trpí depresemi nezaměstnaného člověka- a to jenom proto, že se odmítla vyspat s nějakým starým sviňákem. Čili to už dnes není  žádná legrace, protože jde o existenci. Pokud se oběť rozhodne v práci zůstat, může tvrdě pocítit pomstu odmrštěného nápadníka. Třeba při udělování odměn. Někteří všemocní šéfové bývají mstiví. Leckterý muž, když má kus moci si skutečně myslí, že si může všechno dovolit. Sexuální dotěrnost šéfa však není něčím samozřejmým, co by měly ženy povinně snášet.

    Typ šéfa, šťastně ženatého, ale záletného, který soustavně obtěžuje své podřízené již ale naštěstí není v módě. Zmizel dokonce i kreslený humor na téma milostně výbojní šéfové a jejich povolné sekretářky. Sexuální nadvlády šéfů nad zaměstnankyněmi ubývá i díky tomu, že ve většině západních zemí existují zákony, zajišťující ochranu žen na pracovištích před zneužíváním moci. U nás, za současného stavu má žena už rovněž právní ochranu proti sexuálnímu obtěžování na pracovišti. Ženy jsou si však vědomy obtížnosti dokazování porušení důstojnosti, ale hlavně v řadě případů nemohou postrádat finanční prostředky, které by musely vynaložit na právní zastoupení. Takže ani speciální paragraf nepomůže bránit se hlavně těm nejchudším z nejchudších. Těmi nejchudšími, nejslabšími a nejzranitelnějšími bývají svobodné mladé matky. Tak se stává, že žena, zejména osamělá matka, v obavě před ztrátou zaměstnání stejně radši strpí dotěrné jednání šéfa, i přesto, že zde již také existuje na sexuální obtěžování speciální paragraf. Ten paragraf platí rovnoprávně pro obě pohlaví, takže i muži by si mohli občas oprávněně stěžovat na sexuální obtěžování v práci ze strany žen. Vždyť žena, která se v práci producíruje v minisukni, před kolegou se na židli rozvalí, až jí jsou vidět průsvitné kalhotky, nahoře je pochopitelně bez- může si taková pracovnice stěžovat na sexuální obtěžování? Nábožensky založené muže zase obtěžují všudypřítomné obrázky nahých slečen, vystavené na každém rohu a v každé trafice. Ne všichni muži mají neustálou potřebu zabývat se sexem.
    Ať tak či onak, u nás je to celkem v pohodě, ale v Americe se to prý s tím harassmentem velmi přehání. Říká se, že Američanky svou obranu proti obtěžování dotáhly až do absurdních rozměrů. Kdysi široce založené a k povznášejícím cílům upřené hnutí žen se dnes jako posedlé dohaduje o detailních pravidlech správnosti v sexuálním chování. Je možné, že americká společnost přešla do jakéhosi právnického extrému. Ve snaze bránit ženy před výstřelky více či méně brutální sexuální agresivity potlačuje i krásnou erotiku, která je kulturním projevem přirozené lidské sexuality. Původně jistě dobře míněný tlak na zlepšení životních podmínek žen vyvolává atmosféru nedůvěry a strachu, ale především je to jen sprostý právnický byznys, snaha vytřískat peníze z kdečeho.
    Americký zákon o sexual harassment definuje dvě formy protiprávního sexuálního obtěžování. Jednou je vynucování sexuální “přízně” pod výhružkou ekonomického postihu podřízeného. Lidově řečeno, buď se se mnou vyspíš, nebo z práce poletíš. Zde se americké a evropské zákonodárství shoduje. Specifickým rysem amerického zákona je však pak druhá forma sexual harassment definovaná jako “nevítané sexuální chování, které je tak hrubé a násilné, že vytváří zastrašující, hostilní nebo urážlivé prostředí”. Perverzním efektem politiky sexual harassment je zveřejňování pravidel “sexuální správnosti” a případů jejich porušování. Tato sexual correctness (pravidla správnosti v oblasti sexu) jsou prý podrobně rozpracována a povinně zveřejňována na pracovištích, školách a institucích a jsou zde předmětem povinných školení. Jde v podstatě o dlouhý seznam toho, co všechno ženy ve styku s muži může urážet- od nahých těl v televizních reklamách, přes žádostivý pohled a příliš vyzývavé poznámky, až “po vtipy, které uráží ženy”. Čím dál víc brožurek prý poroučí, jak se mají muži chovat a tento nepřirozený neopuritanismus pak ovlivňuje běžné, normální, mezilidské vztahy. Na tomto základě prý dochází k nevídané explozi žalob. Jsou souzeni muži všech věkových kategorií a všech druhů povolání. Mohou se totiž na nich často vysoudit pěkné peníze - a o to tady kráčí. V peněžní totalitě, kde se všechno přepočítává na peníze, v tržním hospodářství, kde se dají peníze trhnout v podstatě na čemkoliv- stačí mít akorát dobrý nápad a dobrého právníka. Pro nás Evropanky je to  však dost nepochopitelné. Vždyť normálně přece zájem mužů lahodí, lichotí, potěší a nikoli uráží. Snad rozdílný historický vývoj způsobuje, že my nechápeme postoje Američanek a ony zase nechápou postoje naše. Anebo ještě jedna možnost- ten útok je veden uměle shora. Aby muži a ženy byli nepřátelé, aby se obyvatelstvo atomizovalo a tím se lépe totálně ovládalo (ono známé pravidlo: všechny vzájemně rozeštvi a pak se ti bude snadno vládnout).

      Ale možná máme od novinářů jen špatné informace a ve skutečnosti jsou Američanky přece jen ve vývoji vztahů o kus dál, na lepší, civilizovanější úrovni než my. Protože faktem zůstává, že mne dost často různé televizní vtipy od přestárlých obtloustlých bavičů na adresu žen  uráží. Oni si to třeba ani neuvědomují, že tím svým fekálním humorem shazují sebevědomí citlivějších žen. Tuhle jsem se nedávno rozhořčila na pivních slavnostech. Byl tam zdarma rozdáván Pivní kurýr a to  všem přítomným lidem, i dětem. V těch novinách byla taková snůška hrubých sprosťáren, co s pivem neměly nic společného, že jsem jenom nevěřícně žasla. Přečetla jsem si například “vtipnou historku” o staré šedesátileté kurvě, jak všem chlapům v hospodě na záchodě  vykouřila za stokorunu ptáka. Takový hrubý, vulgární, nevkusný  “humor”, plný velkopanské mužské nadutosti mě  fakt obtěžuje, uráží a skutečně nejsem na něho zvědavá. V takových chvílích si říkám, jak je dobře, že ty Američanky s těmi Američany tak zatočily, že jim daly za uši. Už nejsou neustále uráženy na každém kroku jako my Češky.Vždyť i to, že je celá Praha věčně zapráskaná billboardy erotických snímků polonahých dívek není v pořádku. Proč mě někdo pořád proti mé vůli nutí k tomu, aby můj mozek byl násilně a nepřetržitě zahlcován sexuálními tématy? Domnívám se, že obecní prostor by měl patřit všem lidem bez rozdílu, nikoliv jen těm, kteří mají k dispozici prachy na erotickou reklamu. Ten obecný prostor patřící všem by měl zůstat neutrální, čistý, neboť tahle všudypřítomně vystavená erotika také pochopitelně sexualitu lidí významně “kulturně” formuje. Stejně tak všudypřítomné porno, o kterém taky trochu hodím řeč.

Odporné porno

Bývaly doby, kdy jsme se za komunistů chtivě třásli na útlounké sešitky porna, které jsme si tajně dováželi z tehdejší Jugoslávie. Ty sešity byly pro nás velká vzácnost, která šla z ruky do ruky, protože v tehdejším Československu bylo porno zakázané. Jugoslávské porno se převáželo přes celnice tajně- lidé ho pečlivě schovávali v osobních věcech. Kdyby ho totiž celníci našli, tak by ho nekompromisně zabavili (pro svou vlastní potřebu ). Přitom to porno bylo tenkrát oproti dnešnímu nevinné a cudné, bylo tam hodně kresleného lechtivého humoru a pouze souložení dvojic, žádné orální a analní praktiky se tam nevyskytovaly. Jeho hlavní smysl byl naprosto zřejmý: co nejvíce eroticky naladit a vzrušit muže i ženy- a to byl ten nejsprávnější účel.

      Dnešní porno je jiné, dá se tvrdit, že všestranně horší, někdy přímo zvrhlé a nechutné. Sexbyznys a komercionalizovaný sex se neomezuje jen na výrobu a distribuci porna, ale bohužel zasahuje prakticky všechna masmédia a proniká do chování všech lidí. Masmédia se nyní chovají až příliš komerčně, takže  reklamu často spojují se sexem, aby co nejvíce vydělaly a etická hlediska jdou stranou. A vládci, ti co vše řídí, se nijak necítí zodpovědní za své „výchovné“ působení. Řídí se pouze zákony trhu a zisku. Proto si kladu otázku: Je současné porno prospěšné nebo škodlivé? Je vzrušivé, nebo spíš odporné? Tyhle rozporuplné otázky si kladu vždy, když na internetu nějaké porno zahlédnu. Nijak zvlášť ho nevyhledávám, nabízí se totiž na každém kroku samo- to když třeba někdo hodí link v internetových diskusích na nějakou erotickou “zajímavost”. Bývají to snímky, které mě na jednu stranu vzruší, ale na druhou stranu zároveň i něčím odpudí. Pak si říkám, že než se na tak rozporuplné porno dívat a mít z něho pokaždé tak nějak připozkaženou náladu, nebo určité trauma, tak je asi moudřejší nedívat se na něj vůbec. Takže na otázku, zda je dnešní porno škodlivé nebo prospěšné, jsem došla k závěru, že je víc škodlivé než prospěšné. A když si položím otázku, zda je vzrušivé, nebo spíš odporné, dojdu obvykle k názoru, že je víc odporné než vzrušivé.

     Přirozenou lidskou sexualitu znetvořily v minulosti tyto věci: různé druhy totality včetně té náboženské a peněžní. Jestliže v muslimských zemích dodnes ovládá myšlení lidí ideologie totalitního náboženství, pak v západních kapitalistických  zemích ovlivňují sexualitu již jen peníze v rukou finanční oligarchie. Mafiáni si točí pornopropagandu podle svých představ, z toho důvodu je sex v pornu znetvořen k nepoznání.

      Vliv peněz se začal poznenáhlu projevovat od počátků průmyslové revoluce. To znamená přibližně od začátku 19. století, kdy s rozvojem všeho průmyslu se začal rozvíjet i velmi lukrativní “průmysl sexuální”. Peníze se staly hlavním motorem kapitalistického podnikání, a tak není divu, že všechno, co se dalo zpeněžit, se taky zpeněžilo. Proto peníze hluboce poznamenaly i sex, protože i z něho se stal velmi výhodný artikl na prodej. Sexprůmysl prosperuje víc než dobře a  přináší „podnikatelům“ obrovské zisky. Tito podnikatelé vyvinuli jistou obchodní strategii, aby jejich byznys co nejvíce vynášel. Jsou živí z toho, že existuje ve společnosti nerovnováha v nabídce a poptávce sexu v neprospěch mužů a že se společnost atomizuje. Jejich zájmem tedy je, aby tento stav trval co nejdéle. Oni neprodávají jenom porno, oni bývají zároveň i zpravidla majiteli bordelů. A bordely také nejvíc prosperují tehdy, když existuje nerovnováha v nabídce a poptávce, a když co největšímu počtu mužů schází sex.

     Že se porno vyrábí hlavně pro muže a na ženy pornomafiáni zvysoka kašlou, svědčí i to, že jsou v něm často lesbické scény. Je to proto, jelikož většina mužů přiznává, že se jim ty scény, kde se vzájemně dvě krásky vzrušují, líbí, že je to rajcuje. Heterosexuálním ženám se ale takové výjevy pochopitelně nelíbí, hnusí se jim, ovšem přesto na ně ohled brán není. Představte si, že by se v pornu určeném pro heterosexuální muže, na potkání všude vyskytovalo, jak si ho dva muži vzájemně kouří. Jééžiš, to by bylo ale řevu!!!! Jak je tedy možné, že zatímco mužům se v pornu vychází všestranně vstříc, tak potřeby žen jsou ignorovány? Proč je současné porno k mužům přátelské, lahodí jejich egu, zatímco k ženám je nepřátelské a uráží je? Snad by výrobci odporného porna, kde se vzrušují lesbické ženy, by u něj mohli dát poznámku: nevhodné pro heterosexuální ženy. To proto, aby se ženy mohly takovému pornu vyhnout.

     Když byla o pornu diskuse na webu Rovnopravnost. cz, tak všechny ženy tam napsaly, že se jim zásah spermií do obličeje nelíbí. Pohled na ZÁSAH spermatu do obličeje, do úst, do očí, či na vlasy byl pro diskutérky odpudivý. Ženy chtějí být krásné, dělají si make-up, mají namalované oči, upravené vlasy- ale postřik spermatu do obličeje celou tu krásnou úpravu obličeje zbortí. Navíc nezapomínejme, že sperma jsou živé lidské buňky a stříkat je ženám do očí je zvrhlost. Nebo ženy dokonce nutit, aby semeno spolkly, to je ještě větší zvrhlost. Z toho důvodu pak vzniká začarovaný kruh, že si ženy porno nekupují, jelikož není k jejich sexuálnímu cítění přátelské. Faktem tedy zůstává, že porno zakončené pohledem na ženský obličej potřísněný spermatem většinu potenciálních ženských divaček eroticky neosloví.

      Jak už jsem psala výše, polykání sperma je velmi nepřirozené chování proti přírodě. Důkazem toho je, že se takové jednání nevyskytuje u jediného savce na celé planetě. Je to pouze čistě lidský výmysl, tedy „kulturní produkt“. Není to chování založené na genech. Proto taky každá normálnější žena tuto praktiku odmítá, protože cítí, jak je nepřirozená. A každý normálnější muž její přání respektuje a do takových věcí ji nenutí. Určité procento submisivních žen se však obětuje, chce udělat partnerovi radost, a tak mu to dovoluje. Dokonce si na to časem snad i zvykne. Obávám se, že až si pornomafiáni někdy vzpomenou, a ve své zvrácené zdegenerovanosti si zamanou v pornu propagovat, že popíjet moč a přikusovat k tomu hovno je velmi sexy, tak se rovněž najde určitá množina poddajných žen, které v tomto partnerovi rovněž vyhoví.

     Na fóru Lidé.cz se jedna diskutérka ptala, co to mají kluci za zvyk, strkat jim penis do pusy až nadoraz. Vždyť přece těch pár centimetrů nemůže hrát roli. Hned se k ní přidaly další diskutérky a jedna z nich popisovala, že se jí to stalo už před dlouhou dobou a dodneška že má kvůli tomu k orálu značný odpor. Při tom pomyšlení se jí zvedá žaludek. A druhá, že jí to jednou partner udělal, a ona pak rok překonávala nechuť a dává si od té doby pozor, aby se jí to už nemohlo stát. Vysvětlení, proč se tak někteří muži chovají je jednoduché: odkoukali to v pornu. Právě odtamtud nasávají to nesprávné chování k ženám.

      Je vidět, že mnohé ženy mají ve styku s všudypřítomným pornem podobné pocity jako já- že je to jen samá nechutná prasárna. Dnes umí zacházet s videem kdejaké prase, a tak se prasáci předhánějí v tom, kdo je schopen natočit ještě větší prasárnu. Hodí to pak na internet, aby svou produkcí přetrumfnul jiná prasata. Tohle že má být ten krásný sex, o kterém jsem si kdysi celé hodiny snila? Mnohé porno je zásadně vulgární, jako by sex musel být zásadně spojen jen s naturalismem nejhrubšího zrna. V bezbřehém a nekonečném internetovém virtuálním pornu je kromě dětského porna snad k vidění již úplně všechno. Jsou tam na tisíc způsobů spermatem pocákaná dívčí ústa a obličeje. A také nikdy nesmí chybět ženy, které mají všechny tři otvory naráz zaplněny. Nebo které kouří několik ptáků najednou. Je tam k vidění i střídavá soulož bez jakéhokoliv omytí z řiti rovnou do úst. Nebo škrcení ženy při souloži. Také čůrání a kakání, sex se psem, či felace s koněm. Je tam vytékající sperma z vagín, které je zachycováno do skleničky a pak slečnami popíjeno. Jsou tam i do ruda rozpíchané a široce rozevřené černé řitní otvory. Do nichž také teče proudem sperma. Viděla jsem na internetu také video, kde si 70 mužů zakoupilo jednu ženu, aby si s ní mohli natočit na památku porno. Asi jí dost zaplatili, ale podmínkou patrně bylo, aby si nechala kdeco líbit. A tak některé scény byly obzvláště odporné. 70 chlapů jí stříkalo sperma do obličeje. To jim však stále nestačilo. Donesli vyuzené klobásky, namáčeli je místo do hořčice do hromádky sperma a cpali jí to dost násilně do úst. Bylo vidět, jak se holka dáví, málem se z toho pozvracela. Tak takováhle porna, která s krásnou erotikou nemají nic společného, ať si všichni ti  hnusáci strčí do řiti.

      Ale viděla jsem i hezké porno, které se mi docela líbilo. Dalo by se nazvat jako Japonská spartakiáda. 250 párů v tělocvičně na olbřímí bílé matraci cvičilo spartakiádu. Nejprve 250 dívek se rozestavilo na značky a vysvléklo se do naha. Kamera 10 minut se zájmem objížděla různě tvarovaná těla. Pak přišli chlapci a 10 minut se s dívkami ve stoje pouze dlouze líbali. Tělocvičnou se nesly mlaskavé zvuky všech těch polibků. Pak 10 minut chlapci vášnivě mnuli dívkám prsa. Potom všichni naráz 10 minut vzrušovali dívky rukou na pohlaví- kamera všechny poctivě objížděla a zaměřovala se na jednotlivé detaily. Pak všichni 10 minut souložili na zemi vleže v tváří v tvář. Pak všichni 10 minut zezadu, pak všichni 10 minut na koníčka, atd., atd., film trval 140 minut! Tělocvičnou se nesl chór milostných vzdechů a zvuků, byla to celkem pěkná erotika, protože tam nikdo nikoho ničím neurážel. Na závěr té legrační „spartakiády“ všichni muži stříkali, mohli kdekoliv na tělo partnerky, jenom ne do obličeje. Jak je vidět, přátelská porna vůči ženám existují. Jenže jak se vyhnout těm nepřátelským? Jak si mám pustit nějaké porno, aniž by mi hrozilo riziko, že mě něčím otráví, urazí, nebo naštve?

     Nebo tuhle se mi málem stalo, že se mi jedno porno líbilo- ale stejně ho na závěr zkazili. Bylo to brazilské porno a tančila v něm hezká, dlouhovlasá, útlá blondýnka za zvuků bubínků, na které hráli tři hezcí mladíci. Dívka se při tanci svůdně svlékala, rytmus bubínků se zvyšoval, vzrušení u všech přítomných stoupalo. Nahá dívka se pak pochopitelně věnovala sexuálním hrátkám se všemi třemi přítomnými mladíky, ale nebylo to vulgární, všichni se k ní chovali jemně,ohleduplně a něžně. Dbali na to, aby ji napřed vzrušili lízáním na klitorisu a při styku používali kondom. Ale ten nešťastný závěr! Na konci porna se totiž všichni tři postavili nad klečící dívkou, honili si ptáky a všichni tři jí postříkali krk. Tohle přece nebylo vzrušující, ale nepřirozené a odpudivé! Oč krásnější a přirozenější by byl konec, kde by bylo znázorněno, že všichni prožili orgasmus díky její vagíně. Pak mohli všichni čtyři slastně a vyčerpaně na zemi odpočívat a tím mohlo to porno skončit. Takhle to na závěr vypadalo, že je ta dívka vlastně ani nebyla schopná pořádně vzrušit, když to museli ukončit takto samohonkou.
     Pornočasopisy i pornofilmy jsou vyráběny muži pro muže- a podle toho také i vypadají. Neodráží skutečné sexuální chování mužů a žen. Vyjadřují jen mužský přístup k sexu a mužské sny a přání. Proto přispívají ke špatnému a nepravdivému obrazu muže i ženy. Z mužů dělají supersamce a ženy redukují na objekty mužských radovánek- dělají z nich jen předměty denní potřeby, hračky pro muže. Především však navozují zkreslené představy o “správném” sexuálním výkonu, o “správném” průběhu sexuálního styku.  Při něm muž funguje jako robot a ne člověk- erekci dosahuje kdykoliv a udrží ji neuvěřitelně dlouho. Jistě, existují ojedinělí borci, kteří to dokážou i ve skutečnosti, ale je jich mizivě málo. V pornofilmu tento výkon zajistí šikovný sestřih a mnozí diváci zapomenou že sledují sci-fi, kde předváděné “výkony” jsou pravděpodobně stejné, jako když Batman ve filmu se vznáší nad městem.

      Co taky často mladé nezkušené lidi zmate je „řitní sex“. V pornu je tato praktika předváděna jako velice snadná záležitost, kdy muž zasune svůj penis do řiti partnerky kdykoliv si zamane. Samozřejmě, že ve skutečném životě to tak snadné není. Ty pornoherečky si nejprve musejí pečlivě provést klystýr, vyprázdnit si střeva, aby nedošlo ke znečištění. Mladí lidé tohle ovšem netuší, zkusí si to podle porna- a pak jsou nemile překvapeni, když má partner penis znečištěn od exkrementu. Na vlastní neblahou zkušenost poznají, že tlusté střevo je přírodou stvořeno k jiným účelům, ne k sexu a je jim trapně.
    Nereálný obraz mužů i žen v pornu bije do očí. V pornofilmech to vypadá, jako by milostnou předehru ve formě felace vždy potřebovali zásadně jen muži. Tímto způsobem se nezkušená mládež učí nesprávným sexuálním návykům. Jak známo z vědeckých výzkumů, mechanicky “předvzrušit” potřebuje spíš žena. Z takového sexu, jaký prezentují pornofilmy by v reálném životě ženy nic neměly. Pět minut kouřit muže- a pak on úd jen na chvíli zasune do vagíny a skončí. Z toho by měla každá žena tak leda velké kulové. Ženy jsou v pornu prezentovány tím způsobem, že sotva uvidí chlápka, tak se mu okamžitě nedočkavě vrhnou na poklopec, aby ho mohly překouřit. Vzápětí jsou celé říčné z toho, když jim muž za odměnu nacáká živé lidské buňky do úst. Nebo tím semenem pocáká obličej- až si musí vytírat spermie z očí. To že je krásné? Asi to připadá krásné mužům, když si takové porno kupují. Ale já říkám na rovinu, že se mi to hnusí. Spermie jsou genetický materiál, jsou to stamiliony originálních živých jedinců, živé pohyblivé lidské buňky, z kterých by mohli být lidé. A ženy si je v pornofilmech lehkovážně patlají po ksichtě nebo dokonce polykají. Patrně si neuvědomují tyto požíračky lidských buněk dostatečně tu skutečnost, že jsou pravé a nefalšované lidožroutky. Kdyby jim někdo ukrojil kus syrového lidského masa a nabídl jim ho k snědku, dozajista by se vzpíraly. Když ale požírají pohyblivé, živé lidské buňky, tak se domnívají, že je to v pořádku. Přitom je jedno, jestli si ukousnete kus pevného lidského masa, složeného z živých buněk, nebo konzumujete tekutý chuchvalec, složený také z lidských živých buněk.
     Z internetového porna je patrné, že muži felaci prováděnou ženami zbožňují- vyskytuje se všude. Ale cunnilingus už asi tolik rádi nemají, neboť se vyskytuje spoře. A ke všemu to lízání za ně často “odpracují” jiné ženy. Ve starém Řecku byla homosexualita mužů všeobecně rozšířená- teď se však výrobci porna rozhodli pro změnu zhomosexualizovat ženy. Ale proč? “Představ si, že on se mě ptal, jestli už jsem to někdy zkusila se ženskou,” svěřila se mi přítelkyně. “Tak jsem se ho zeptala, jestli on už to zkusil s chlapem- a to se hned urazil. A proč bych já to měla zkoušet se ženskou?  Prý u ženských je to něco jiné. Jak jiné? řekla jsem mu. Já jsem přece stejnej heterosexuál jako ty! On už je prostě z toho porna tak zblblý, že ztratil dočista soudnost”.Dala jsem přítelkyni za pravdu, protože jsem měla podobnou zkušenost. Když jsem si koupila jeden pornočasopis ze studijních důvodů, abych o tom mohla psát ve své kapitole o pornu, vypadl z něho na mne nabídkový katalog pornokazet. Prohlédla jsem si ho a žasla jsem: na většině kazet bylo vidět jak si pohlaví ústy dráždí mezi sebou jen ženy. Pouze asi na dvou obrázcích bylo možno vidět mezi nohama žen mužské hlavy. Říkala jsem si: To snad ani není pravda. Oni se snad dočista už zbláznili!

      Nejsem žádná puritánka, a byla bych tou poslední, která by chtěla se zdvihnutým prstem lidem kázat, jak se mají v sexu chovat. Souhlasím s názorem, že pokud to vyhovuje oběma partnerům, pak neexistuje nic, co by bylo špatné, neestetické, nepřijatelné a nehygienické. Jenže současný sexprůmysl, současní výrobci porna si kritiku  rozhodně zaslouží. Jejich lživá, nerealistická, nenormální, předimenzovaná pornopropaganda totiž křiví myšlení mnoha lidí. Cicmající se a vzájemně se olizující dívky v reálném životě neexistují, a tak nemají ani v pornu co pohledávat. Říká se, že homosexuálů jsou 4 procenta a lesbiček jen asi 1 procento. Proč tedy 99 procent žen je nuceno koukat se v pornu na lesbičky, kterých je v populaci jedno procento? Jenom kvůli tomu, že se to líbí mužům?  Výrobci to v tomhle ohledu skutečně přehánějí. Došla jsem nakonec k závěru, že je to možná velmi promyšlená obchodní strategie, vyvolat mezi muži a ženami co největší nerovnováhu. Docílit toho, aby se ženy od porna odvrátily a kupovali si ho pouze muži. Svou logiku by to mělo. Výrobci pornoprůmyslu totiž bývají často zároveň i vlastníky nočních podniků. A v sexbyznysu se nejvíce peníze hrnou tehdy, když existuje mezi muži a ženami co největší nerovnováha v nabídce a poptávce po sexu, v neprospěch mužů. Čím víc budou normální ženy nejen porno, ale i muže odmítat, tím víc se muži pohrnou do bordelů, nebo si koupí alespoň nějaké to porno.

     Mám dojem, že muži, kteří se příliš často dívají na porno musí časem úplně zmagořit. A v reálném životě si pak počínají nereálně. Jsou zvyklí pozorovat krásky se silikonovým poprsím a pak jim na skutečných normálních ženách vždy něco vadí. Oproti umělým kráskám jsou totiž vždy jakési nedokonalé a tudíž málo přitažlivé. Pornofilmy obvykle postrádají i jakoukoliv fantazii. Poprvé, možná i podruhé takový film člověka vzruší, ale když vidí tyto přihlouplé vulgárnosti  častěji, nic už mu  to neříká. Je to mrtvé vlnění těl, postrádající skutečné vzrušení. Čím více v nich protagonisté falešně vzdychají a hekají, tím je to trapnější. Napráskat film samým orálem, análem a souložemi bez děje, to dovede s prominutím každé hovado. Je to pak bezbřehá nuda. Lepší je kvalita, ne kvantita. I v pornofilmech by mohlo být zachováno krásno, tajemno a cit. To co dělá, že se dva lidé potkají, pohlédnou si do očí a projede jimi oběma horký a sladký elektrický výboj. Vynalézavé seznamování, ty kradmé dotyky, to všechno bývá pro ženu mnohem hezčí, než samotná soulož. Filmy, ve kterých se dva potkají a už hned spolu šoustají, aniž se pořádně pozdravili a navzájem se představili mne nemohou oslovit. Žádný tupý tělocvik, žádné sprosté, bezduché soulože, bez špetky vtipu, vkusu a fantazie. To je ztráta času se na něco takového vůbec dívat. To chce rafinovanost, krásnou romantiku a tajemno.

     Soulož mezi mužem a ženou je to nejhezčí, co mohou mezi sebou mít. Je to nejkrásnější a pro ženy pochopitelně nejvzrušivější sex. Kdybych já byla režisérka a točila bych pornofilm, vypadala by tam soulož úplně jinak než v dnešních pornofilmech. Mně by se líbilo porno jako celovečerní film s normálním zajímavým, napínavým dějem. Kde by akorát místo náznaku soulože byla soulož skutečná. Ve filmu by hráli skuteční známí herci, ale pod jejich jmény by bylo velkým písmem zdůrazněno, že v pornoscénách je zastupují pornoherci. Pravda, museli by se dělit o honoráře, ale na druhou stranu by měly ty filmy velkou návštěvnost, takže by se to vyrovnalo.
    S erotickými scénami bych šetřila, v celém filmu by se vyskytovaly tak nanejvýš tři postelové scény. Protože všeho moc škodí a čeho je moc, toho je příliš. Dám takový příklad, jaký typ porna by mne vzrušil. Viděla jsem starý italský film Bože, jak hluboko jsem klesla, z doby 1.světové války. Byla to zdařilá komedie (a k tomu i film se zajímavým, napínavým dějem), která pojednávala o dívce, jež se jako panna musela vdát za staršího muže, s kterým ale nic nebylo. V jejím okolí se vyskytl hezký mladý řidič, který byl pro ni přitažlivý (i pro mne), ale ona si to ani za nic nechtěla připustit. Nakonec mezi nimi zákonitě došlo k divokému milování na seníku  a v té scéně to skutečně jiskřilo. Byly to ovšem jenom náznaky, v pornofilmu by se soulož mezi nimi odehrála doopravdy (za pomocí pornoherců). Takhle bych si tedy představovala pornofilm- jedno krásné, vášnivé milování mezi dvěma lidmi, kteří jsou k sobě puzeni neodolatelnou a přitažlivou silou (a nemusí to být nutně láska), až ji nakonec podlehnou.
    Mezinárodní skupina vědců se zabývala komerčním pornem distribuovaným na kazetách. Konstatovali, že sexuální průmysl se drží ve skupině velmi dobře prosperujících aktivit. Autoři analyzovali obsah padesáti pornovideokazet distribuovaných na trhu erotiky v Německu, kde 70% těchto filmů bylo vyrobeno v USA. Filmy obsahovaly celkem 436 sexuálních scén, z nichž většina propagovala pohlavně rasistický přístup k ženám a promiskuitu. Víc než často byl zobrazován sex mezi náhodně kontaktovanými partnery. “Hrdinkou” těchto pornofilmů je sexuálně aktivní žena, která sama iniciuje pohlavní styk, je však většinou v podřízené sociální roli, kdy její hlavní úlohou je uspokojit muže. To se ve filmech stereotypně opakuje- žena často muže uspokojuje formou felace. Jen velmi vzácně, prakticky ojediněle, je v erotických filmech zmínka o antikoncepci, nebo o hygieně a bezpečném sexu. Na závěr vědci konstatovali, že pornofilmy jednostranně propagují mužské pojetí erotiky. Svým důrazem na submisivitu ženy a na falický kult deformují pojetí sexuality zejména u mladých lidí. Tedy u těch, kterým jejich vlastní partnerská praxe dosud nekoriguje iluze o erotomanských supermužích a podřízených ženách, jak jsou zobrazovány komerční videoerotikou.Vůbec nejde jenom o estetický problém.  Pornografie má jasný sociální odstín- je to často agrese ze strany mužů, kteří v pornu ženy různě ponižují, a tím dávají špatný návod mladým lidem obojího pohlaví, aby se chovali stejně jako jejich “pornografické idoly.” Závěr zněl jednoznačně: porno narušuje rodinné vztahy a vede k neúctě v mezilidské komunikaci. Jak vidíte, i vědci zjistili, že je porno škodlivé.

     Jednoho dne jsem šla s dcerami na přednášku nazvanou Feministické porno. Domnívala jsem se, že se tam dozvím, jak by mělo porno vypadat, aby se líbilo ženám. Z nevšedně převzdělaných a nevšedně učených řečí přítomné přednášející paní feministky jsem vyrozuměla, že existují dva druhy feministek. Jedny co kritizují porno za to, že je urážlivé, úchylné a nenormální, když se semeno mužů stříká ženám do ksichtu či do úst, místo toho, tam kam správně patří. Zatímco ty druhé feministky, ty jsou jiné, ty by rády z porna taky vytřískaly co největší balík peněz. Jak jsem dále pochopila, tak krédem těch druhých feministek navíc je: jsou muži v pornu hnusní? Dobrá, tak my budeme ještě hnusnější! Paní feministka evidentně patřila k těm druhým, a tak nám vedle jiných hnusáren pustila ještě navrch porno s dvěma tučnýma lesbama, připomínající vzhledem dva tlusté bílé moučné červy. Na závěr jedna z těch leseb předvedla ženskou ejakulaci, vystříkl z ní asi litr tekutiny. Když jsem pak vycházela z kina s dcerami a jejich kamarádkami, svorně jsme se shodly na tom, že nám z toho feministického porna bylo na blití. Z takového porna ovšem feministky žádné velké peníze nevytřískají, to bude jejich dilema.
    Asi marně doufám, že pornofilmy budoucnosti budou lidskou sexualitu zušlechťovat, ne ji jen ošklivit a vulgarizovat. Snad se jednou najdou lidé, kteří budou točit porno snivé a smyslné jak Pohádky tisíce a jedné noci. Teprve tehdy se pro mne stane nádherným. Nepochybuji o tom, že se lidská sexualita dál bude proměňovat v čase. Nemám pochopitelně zdání, kterým směrem se bude ubírat. Zda směrem k technice, k chemii (dáme si pilulku a prožijeme orgasmus i bez sexu), či ke spiritualitě nebo jen k čím dál větší vulgaritě. Snad se v budoucnosti přece jen jednou vše změní k lepšímu, že lidé budou pojímat sexualitu lépe než dnes. Přibývá lidí, kteří propagují tzv. “tantrický sex”, kde pro krásné prožívání sexuality není ani soulož nutná. Nebo se může stát, že se lidé upnou k technice. Dívka si zajde do obchodu, koupí si kazetu s nějakým obzvláště přitažlivým mužem, doma si nasadí speciální helmu na hlavu, zapojí se na drátky a prožije dokonalý virtuální sex s nějakým svým vysněným idolem. Existuje ale i nebezpečí, že se sex zvrhne a sklouzne nejen v pornu do trvalé vulgárnosti.

Strach ze stáří má kořeny v sexualitě

Pokřivené vztahy mezi muži a ženami existují ve všech sférách života a na každém kroku. V prehistorii kdysi platilo, že nejen hezká žena, ale stejně tak i hezký muž měli v sexu vyšší kurs. Oba byli v erotickém ohledu přitažlivější než osoby ošklivější. Až v totalitní historické éře se stalo, že boháči si mohli pro sebe uzurpovat ženy, které dříve v tlupách získávali jen silní, zdraví a krásní alfa samci.

      V historické éře však bohatství a moc nahradily původní, přírodní hodnoty- zdraví, krásu a fyzickou sílu. Kulturní zvyklosti (memy, morálka, zákony) nahradily vrozené instinkty (geny). V civilizaci formovanou kulturou, nikoliv geny, byl prostě vypěstěn a posílen zvyk, že sexuálně přitažlivým alfa samcem může být i obtloustlý, churavý, postarší,  plešatý a třeba i hrbatý pan generální ředitel, místo aby jím byl podle původních biologických zákonů mladý, hezký, svalnatý zdravý samec jak má být. Ten přece dodával daleko lepší geny. Vzpomeňme na Hitlera, jaký to byl drobný, černovlasý skřet s nepříjemnýma pichlavýma studenými očkama, se širokým nosem- ale zamilované ženy kvůli němu páchaly sebevraždy. Byl to pro ně přitažlivý alfa samec, protože měl obrovskou moc. A právě ta jeho moc působila na ženy jako mocné afrodiziakum. Vsadím se, že kdyby zůstal obyčejným Rakušákem, tolik vášnivých ctitelek by  neměl. Aniž si to ty nebohé ženy uvědomovaly, skutečně je přitahovala Hitlerova moc, která v prehistorii přináležela jen  fyzicky silným a všestranně zdatným alfa samcům. Kdežto v historii kdejaké dosazené figurce. Prostě sebevětší paskřivec a nejhorší zločinec, pokud má obrovskou moc nad lidmi, bývá pro NĚKTERÉ, nikoliv však pro všechny ženy, sexuálně přitažlivý. Mocné ženy muže kdovíjak nepřitahují, ale situace se ze dne na den prudce mění. Takže je jen otázkou času, kdy i muže  mocné nebo velmi bohaté ženy přitahovat budou. Zatím se NĚKTEŘÍ muži, ne všichni, dodnes bojí i žen s vyšším vzděláním nebo vyšším platem než mají oni.
     Mužská touha po neustálém a celoživotním soutěžení se promítá i v souložení. Pohlavní potence se stala pro mnohé muže jakýmsi měřítkem síly, schopností a úspěšnosti. Dlouho si nepřipouštějí, že stárnou a že i jejich možnosti v sexuální oblasti se snižují. Nechce se jim sestoupit z role favorita k průměru nebo i podprůměru. Když pak i oni se najednou musí vyrovnat s vlastním selháním, je to pro ně šok se všemi psychickými důsledky. Vitální, sebejistý muž se najednou propadne do rezignace a depresí. Ženy si ani neuvědomují, jak obrovskou výhodu v sexu mají, že jsou ušetřeny traumatu muset být potentní na povel. Nemají žádnou část těla, kterou by podezřívavě celý život pozorovaly, zda bude fungovat či ne. Muž a jeho orgán, to je pán a sluha, kde však kolikrát není zřejmé, kdo je pán a kdo je sluha.
     Muži si totiž sami na sebe dobrovolně upletli bič, když tak nesmyslně vysoko na příčku všech hodnot vetkli svou potenci. Porucha erekce je pak noční můrou řady mužů. Někdy se stane, že selže muž, kterého erekce během celého života nikdy nezklamala. Dalšího styku se potom bojí, takže jak jinak, selže znovu. A přitom je to všechno o psychologii. Hodně mužů pak považuje sexuální selhání za životní tragédii. Díky nereálnému pornu v jejich hlavách dodnes straší přízrak jakéhosi sexuálního Ramba, který obstojí za všech okolností a je vždy připraven. Jde o jakýsi mužský komplex, protože ženám samotným záleží daleko víc na stupni intimity a hloubce erotického a citového vztahu než na rozměrech věčně ztopořeného údu. A tak muži jsou stále pod psychickým tlakem- který si však paradoxně svou mužskou kulturou vytvořili sami. Dobrovolně si tento kult, který je nutí být za každou cenu sexuálně aktivní, pěstují. Stále o sobě udržují mýtus, že jejich zájem o sex je vždy mimořádně vysoký a práh vzrušivosti velmi nízký. Že prostě bez sexu nemohou žít. Neúspěch v tomto směru má pak pro ně často ničivé následky a v rozhovorech mužské části populace je nejčastějším námětem vtipů (Pane doktore, já kdybych chtěl, tak bych pořád mohl, ale když on nemůže, tak raději nechci).
     Mužům nevadí, když neskočí do dálky 6 metrů, ale pokud jim občas nefunguje sex, hlavně kvůli takzvané erektivní dysfunkci, tedy porušení ztopoření, je většina ihned na lopatkách a v depresi. Co přitom muž cítí, prožívá, na co myslí? Často ti méně zkušení, ale někdy i v sexu ostřílení proutníci podlehnou panice, děsu a hrůze: Proboha, selhal jsem! Jsem odepsaný jako muž. To je strašné! Proč zrovna já? V této situaci má přidavač od zedníků i docent pocit, že kvality jeho mužství jsou zrovna to a jen to, zda úd poslouchá či nikoliv. Lékaři v ordinacích pak slýchávají stále stejné nářky: Když to nepotřebuji, je v plné pohotovosti, mohl bych s ním bouchat do stolu. Když to potřebuji, zradí mne. A lékaři stále stejně chlácholí: Neberte prosím pohlavní dění tak tragicky vážně! Nepovažujte sexuální selhání za katastrofu! Jakmile u vás odpadne strach ze selhání, pak se potence vrátí jako mávnutím kouzelným proutkem. Nezapomeňte- i bez ztopořeného pyje můžete svou partnerku skvěle obšťastnit! Vždyť dobrý sex je především souhra mozků a srdcí, teprve následně pohlavních orgánů.
    Je zvláštní, že s přibývající sexuální apetencí žen, jako by následně ubývalo potence u mužů (vzpomeňte si na hippies nebo socialismus). Zranitelnosti u žen ubývá, zatímco zranitelnost mužů roste. Teprve v dnešní době se odhalilo, že mužská potence je choulostivá květinka, která dokáže zvadnout často jenom při pouhém ofouknutí. Vlivem zhoršeného životního prostředí mužům také ubývá tvorba spermií. Přibývá zneurotizovaných mužů, což v minulosti nebývalo. Když naše dědy přestalo bavit z jakýchkoliv důvodů souložit, tak prostě přestali souložit- vždyť to byl stejně hřích. A jejich manželky to jedině uvítaly, protože stejně jim sex přinášel jenom samé nepříjemnosti. Ještě před druhou světovou válkou existovalo značné procento žen, které pohlavní styk jen trpně snášely jako nepříjemnou manželskou povinnost. A na jeho kvalitu měly jediné měřítko: čím kratší, tím lepší. To pak bylo pro muže snadné cítit se jako suverén, který má výborné sexuální dispozice. Je ale potěšitelné, že tradiční funkce muže jako sexuálního dobyvatele se v dnešní náročné době plné stresů a neurotizujících situací změnila na “kamaráda v lásce”. Tím pádem žena nemá potřebu hrát roli sváděné a svedené ( a případně opuštěné), ale stává se emancipovaným mužovým protějškem. Jenže na druhé straně jak vzrůstají ženiny sexuální znalosti a spotřebitelské nároky, roste i úzkost mužů. Vyplývá z obav, že nedokáží ženy uspokojit. Málo emancipovaná manželka a společensky níže postavená milenka nemohly kdysi uvést v pochybnost mužovy kvality v oblasti sexu. Avšak dnešní schopnost ženy reagovat způsobem, který donedávna patřil jen “lehkým děvám”, situaci podstatně změnila. Žena je na tom lépe i psychologicky, protože nepřikládá sexuálním záležitostem takovou důležitost, zatímco kdekterý muž klade svou potenci na nesmyslně vysokou příčku životních hodnot.

    Líbil se mi jeden citát: „Odmyslíme-li, že pohlavní činnost slouží k zachování rodu, a k výrobě budoucích nezaměstnaných, pak by to měla být činnost oddechová, zábavná a veselá. Proto razíme zásadu- s úsměvem jde soulož líp!“ Ano, prostě jde o to, zbavit se falešných iluzí a falešné propagandy a přijmout sami sebe, takoví jací jsme. Pak by padesátiletého muže nepřekvapilo, že mladíkům nestačí nejen třeba ve fotbale, ale že i jeho sexuální reaktivita je jiná než ve dvaceti. Prostě by věděl, že ztopoření už je zákonitě slabší a nedostavuje se promptně. Místo toho muž začne po prvním selhání sledovat své “výkony” a ke svému zděšení zjišťuje, že je to čím dál horší. Za čas si tak dokáže ojedinělé selhání přeměnit v chronickou poruchu. Milostné dění však nemá být soubojem, ale radostí, hrou, rozkošným rozptýlením. Je průkazné, že nejméně polovině žen stačí něžnosti, milostné hry a jiné formy sexuálního soužití než klasická soulož. A také ženy by měly s úsměvem a porozuměním neustále vysvětlovat svým partnerům, že jejich sexuální selhání není celosvětovou katastrofou.

     Ženy se bojí, že přijdou o svou krásu, a tím přestanou být přitažlivé. A muži se zase bojí, že ztratí svou pohlavní sílu. Pán tvorstva, jehož symbolem moci byl vztyčený penis, který ho odlišoval od slabé ženy-  tak tento vzácný orgán mu postupně vypovídá službu a z mocného muže se stává muž bezmocný. Proto muži rádi na ženy přenášejí své vlastní obavy, vnucují jim strach ze stáří, aby se jim pomstili za svůj strach ze ztráty potence.

     Pod vlivem propagandy jsem se kdysi za mlada taky nechovala ke starším ženám dobře. Ovládala mě vůči nim jakási směsice soucitu a pohrdání zároveň. Když jsem je pozorovala, na jednu stranu mi jich bylo líto. Ale zároveň jsem se jich jaksi štítila, neboť nebyly u mužů v oblibě. Byly opuštěné, nešťastné a nemilované a muži se k nim občas chovali neurvale. Proto jsem se stáří bála. Nechtěla jsem se něčeho takového dožít. Toužila jsem zůstat věčně mladá. Strach ze stáří mi ale otrávil celé mládí. Tahle konzumní společnost pořád propagující mládí je tak ujetá, tak otřesná, tak kreténská. Kdyby existoval jiný přístup společnosti, neexistovalo by tolik mladých lidí bojících se stáří. Různé rádoby vtipné slogany typu: “Muži nestárnou,” a “ženská po třicítce je na odstřel”, mě utvrzovaly v naivním rozhodnutí, že budu žít tak nanejvýš do třiceti a pak to radši zabalím, než bych se měla dožít toho hnusného stáří. Kdyby mi ale tenkrát někdo vysvětlil, že všechno je jinak, mohlo být mé mládí daleko radostnější a veselejší, protože nemuselo být otráveno strachem ze stáří.
    Mládí dostává přívlastky jako krásné, šťastné, bezstarostné, lehkomyslné a já nevím jaké. Tak mluví pouze ti, kteří už dávno zapomněli na všechny ty útrapy, co prožili v mládí. Jejich vzpomínkový optimismus zapomněl na vše zlé a vybavuje si už jen to hezké. Kdo však má dobrou paměť, nebo si psal v mládí deník stejně jako já, tak ví, jak bývá mládí nešťastné. Člověk je v tomto věku zranitelný jak obnažené živé maso, nechráněné pokožkou. Jeho duši všechno bolí, všechno se ho dotkne, všechno zraňuje. Každé křivé slovo nebo jen pohled. Z tohoto hlediska je střední věk daleko hezčí než mládí. Člověk se otuží, získá hroší kůži, rozkouká se pořádně po světě a teprve potom dokáže pořádně vychutnat život. Je kritický, nedá se opít rohlíkem, je zajištěný, má zázemí, rodinu, postavení, všechno. Střední věk je zkrátka nejhezčí.
    Pro mě osobně byly nejtragičtější roky mezi 20-25 lety (prý nejkrásnější věk- pche, jděte se vycpat!) Těch pět let byla nejtěžší doba mého života. Hozená do vody, aniž jsem uměla plavat. Mladá, nezkušená, vyjevená. Bez rodiny, bez bytu, bez peněz, bez sebevědomí, bez radosti ze života. Kolik mladých sebevrahů by mohlo žít ve středním věku šťastně a vyrovnaně, kdyby přečkali to krátké údobí duševních zmatků a nešťastných lásek. A ta kriplácká společnost to mladým lidem nevysvětlí. No, připouštím, že hluboké stáří už taky asi není tak moc veselé, zvláště když je člověk vážně nemocen. Ale člověk naštěstí léty otupí, a tak už mu to stáří ani už moc nevadí. Bez sexu se obejde a slunce na něj svítí stejně jako na mladé. Vyhřívá se na sluníčku, vychutnává si dobré jídlo a dobré pití. Těší se z vnoučat, z přírody, ze svých různých koníčků a ze své znalosti života. Všechno záleží už jen na něm samém, jak se rozhodne zbytek života strávit.
     Za všechno může konzumní společnost závislá na penězích. Tato konzumní společnost produkuje reklamy, které využívají mladé tváře  k snadnějšímu prodeji výrobků. Propaguje kult mládí čistě ze zištných důvodů, kvůli byznysu- a tak ještě víc podporuje strach ze stáří. Výsledkem je, že staré lidi mládí přitahuje, kdežto mladé lidi stáří odpuzuje. Jako se bohatí distancují od chudých, tak se mladí distancují od starých. Společným jmenovatelem je strach: bohatí se bojí, že zchudnou, mladí se bojí, že zestárnou. Je vidět, že tento uměle vyvolaný strach ze stáří škodí všem. Pohleďme do minulosti: ještě před několika generacemi nikoho nenapadlo považovat nezralost za výhodu. Správně se předpokládalo, že smysl mládí je v dospívání a že to, co platí s konečnou platností je dospělý člověk. Kdo jednostranně glorifikuje mládí, podvádí dospívající mládež i sebe, a tu větší a lepší část svého života. Měl by se tedy změnit přístup: nevyzdvihovat neustále nezralé mládí a stárnutí podávat jako něco negativního. Ve filmech by se určitě měl víc objevovat sex starších lidí, aby padla představa, že souložení přináleží pouze mladým. Vždyť výzkum sexuálního chování dokázal, že osm z deseti žen starších šedesáti let, které žijí s partnerem, praktikuje pohlavní styk v průměru čtyřikrát do měsíce a stejně staří muži třiapůlkrát. Na těchto číslech je i pro odborníky pozoruhodné to, že téměř stejnou frekvenci pohlavních styků mají dívky a hoši mezi 18-22 lety.
     Muži středního věku rádi ohrnují nos nad svými vrstevnicemi. A to jenom proto, že mají snadnější erekci při pohledu na mladé dívky. Padesátníci rádi vyzdvihují svůj stav: že jsou na vrcholu svých tvořivých sil, že mají postavení, že jsou přitažliví pro všechny věkové skupiny- ale tentýž stav rozkvětu upírají stejně starým ženám. Tvrdí o nich, že jsou staré. Ostentativně dávají najevo, že mladá, hloupá holka má pro ně větší cenu než zralá žena. A tak ještě zachovalé ženy, které jsou světaznalé a v posteli dokonalé, kolikrát sexuálně strádají, neboť je vrstevníci odmítají. Těmto ženám radím, ať odhodí staré předsudky a svou pozornost zaměří na mladé muže. Mladí muži obvykle nos nad zralými ženami neohrnují, naopak jim zralé ženy vyhovují. Starší žena s mladším mužem je totiž skvělá kombinace. Náramně se k sobě hodí, jsou ideálním párem. Protože ona není náročná, náladová a otravná jako mladá dívka- na rozdíl od mladé ženy ví přesně co chce. A mladý muž zase na rozdíl od stárnoucích seladonů je do sexu celý divý a rád se učí se starší ženou objevovat nové věci.
    Je známou skutečností, že muži rádi utíkají před svým stářím tak, že utečou od své stárnoucí manželky. Vezmou si mladou ženu, ale daleko stejně neutečou. Protože lež má krátké nohy. Učiní akorát obvykle nešťastnými několik lidí: sebe, novou ženu, bývalou ženu i své odrůstající děti. Často se zde hovoří o takzvané sexuální krizi středního věku postihující zejména muže na vrcholu životní kariéry. Muži jsou v té době úspěšní ve všech oblastech života a nechtějí si přiznat, že stárnou stejně jako jejich ženy a v sexuální oblasti dokonce ještě zřetelněji. Je dobré to vědět a znát, protože právě neznalost způsobuje krizi soužití v manželství středního věku.
    Mladá milenka nebo manželka patří dnes k image mnohého zdárného podnikatele. Nový život, nové auto, nová žena. Ale je tu jeden háček. Pánům po padesátce už nejde milování tak jako za mlada- je to zcela normální a přirozený úbytek sexuálních sil. Ale muži to řeší tak, že si hledají mladou milenku, třeba i o třicet let mladší. Její mládí a novost jim načas vrátí sexuální apetenci i potenci mladých let. Muž je jako vyměněný, neboť se koupe v obdivu mladé ženy. Zdá se mu, že vedle ní sám omládl. Jenže ani v sexuálním životě nepřekročíš svůj stín. V padesáti letech změna partnerky, zejména za temperamentní a výrazně mladší, může v sexuálním životě způsobit jen dočasné osvěžení. Dočasně zvýší zájem o pohlavní život, dočasně zvýší sexuální aktivitu- dříve či později se však každý vrátí ke svému standartu. No a pak takovému muži nezbývá, než aby se cpal věčně viagrou.
    A ženy? Mnoho z nich se dodnes mylně domnívá, že manželovu impotenci ve středních letech zavinily ony. Začnou obviňoval samy sebe. Jak řekla sexuologovi jedna zbytečně zakomplexovaná padesátka: ”Kdybych byla jako Marilyn Monroe, měl by erekci i mrtvej”. Není tomu tak. Ženám ve středním věku se donekonečna sugeruje, že musí pořád pečovat o svůj zevnějšek, aby byly krásné, jinak že je konec! Jako by pouze v úbytku jejich mládí a krásy byl zakopán pes. Prakticky všechny ”přiblblé” ženské časopisy neustále ženy nabádají, aby úzkostlivě dbaly na svou krásu. Jen v péči o tělo vidí ženskou spásu. Prý jen tak si udrží ve středním věku svého manžela. Houby s octem! Jde jim ve skutečnosti jen o propagaci a prodej kosmetických výrobků a předražených šatů. Těmito rafinovanými reklamami však akorát zase jen podporují u žen velký strach ze stáří. Přirozeně že mají ženy- ale stejně tak i muži- dbát o svůj zevnějšek. To by mělo být samozřejmostí po celý život. Ale ve vnější fyzické kráse problém nevězí. Po dvaceti letech manželství uteče muž třeba i od té nejkrásnější ženské na světě a najde si místo ní průměrnou šedivou myš- jen když má změnu. Po mnoha letech se totiž každá krása okouká, důležitá je osobnost! Lepší je pěstovat svou duši, ne pomíjivou tělesnou krásu. Žena, která má rozum a cit, je moudrá, vnímavá, sečtělá, má spoustu zájmů a koníčků, která nikdy manžela nenudí, ta má šanci si ho udržet ( asi tak jako já. ). Opravdová krása vychází zevnitř, a tak by se ženy konečně měly přestat třást o svou vnější krásu. Když tak snadno souhlasíme stát se ženami-věcmi, nedivme se, že pak podléháme zákonům konzumní společnosti: když už nejsme konzumovatelné, jsme vyhozeny. Lidský kuchyňský přístroj zastarává stejně rychle jako ten mechanický. Když má muž naopak pocit, že jeho žena je pro něho  nepostradatelná, že by už nikdy tak kvalitní a dobrou ženskou nenašel, pak se jí drží zuby-nehty až do konce života. Pokud náhodou přesto selže a uteče za mladší, žádná škoda. Pro ženu- osobnost by to neměla být žádná tragédie. Neboť právě fakt, že má spoustu přátel, zájmů a koníčků by ji měl vytáhnout z krize. A nakonec taková žena ještě ocení výhody nově nabyté svobody- je ráda, že to tak dopadlo. Má dnes totiž velmi snadnou možnost najít si přes internet mnohem mladšího milence a může s ním prožít mnohem hezčí chvíle, než s nevrlým stárnoucím mužem.
     A muži? Ti by se měli přestat třást o svou potenci. Nejsou přece nějací sexuální stroje na povel, jsou to lidé jako ženy. Vždyť sexualita je tady od toho, aby nám přinášela uvolnění a radost ze života. Ne proto, aby nám přibývaly další mindráky. Nebo aby muži frustrovali své dlouholeté partnerky. Důležitá je také vstřícná, chápavá, poučená partnerka, která svého muže oceňuje především jako člověka, ne jako nástroj k ukojení. Nikoliv tedy mladší žena, ale změny v sexuální technice, ještě hlubší a důvěrnější vztah s dosavadní partnerkou a také lepší péče o své zdraví vyrovnají nepříznivé důsledky stárnutí.
    Sexuálně nespokojený člověk je pro společnost snad větším nebezpečím než chudý, hladový nebo utlačovaný. Proto etická hodnota sexu spočívá ve štěstí, které si můžeme navzájem dávat. Dnes již není nejmenších pochyb o tom, že naplnění zdravých sexuálních tužeb a přání je velmi zdravé, zatímco jejich frustrace způsobuje škody na zdraví. Proto zdravou kulturu poznáme podle toho, že používá sexualitu za motor své dynamiky, nepotlačuje ji, necenzuruje a ani nepovažuje za hříšnou. Restriktivní sexuální morálka, která v minulosti formovala náš myšlenkový svět už dnes naštěstí neplatí. V jednom bodě existuje dnes i v zákonodárství jednomyslnost: že manželství je nejen rozmnožovací instituce, ale i sexuální pospolitost. Trvalo celá staletí, než se prosadil tento sexuální princip proti principu rozmnožovacímu. Někdejší ideál cudnosti u žen je nahrazen jiným ideálem- ideálem vzájemné pospolitosti a citovosti, který platí pro oba partnery, pro ženu, stejně jako pro muže. Ať se totiž lidé v životě honí za čímkoliv, citové zázemí, láska a pevný vztah v dobrém manželství je to nejhezčí, co mohou mít.

 

Ženská sexualita je celosvětově utiskovaná

Propaganda mainstreamových médií nám stále sugeruje ve velkém, že muži jsou v sexu náruživější než ženy. Přitom si každý soudný člověk, co umí jen trochu samostatně přemýšlet, uvědomí, že to není pravda. Muži jsou v sexu stejně individuální jako ženy. Každý se v posteli chová jinak a jejich temperament má tutéž rozdílnou škálu podob jako u žen: od vášnivých mužů až po ty  netečné, kteří ani sex k životu vlastně nepotřebují.

      Holým faktem zůstává ta skutečnost, že pro muže byly již na trh dány tři povzbuzující přípravky, kdežto pro ženy NIC. Proč? Inu proto, že ženská náruživost není žádoucí. Svědčí o tom i celosvětový negativní přístup k ženské sexualitě, takže to zde trochu víc rozeberu. Zatímco mužská sexualita je na mnoho způsobů povzbuzována, tak ženská sexualita je celosvětově na mnoho způsobů potlačována. Celosvětově proto, neboť je utiskovaná i v těch nejvyspělejších západních zemích, nejen v těch rozvojových, či muslimských.

     Nejprve proberu ty nejzaostalejší země.V některých zemích jsou dodnes používány drastické metody, jak umrtvit ženskou sexualitu- uříznou ženám klitoris, aby ztratily svou smyslnost. Přečetla jsem v novinách horu článků, kde vzdělanci dokáží sáhodlouze žvanit o rozdílných civilizacích. Ale nikdo z těch intelektuálů nedokázal vyslovit velmi jednoduchou pravdu- že ve skutečnosti v těch zemích dodnes vládne totalita, nikoliv rozdílná civilizace. Nedovedou na rovinu říct, že v těch zemích úzká skupina mocných lidí ovládá totalitně zbytek většinového obyvatelstva. Ovládá je s pomocí tvrdých zákonů a represivním vojensko-policejním režimem. Aby se jim lépe totalitně vládlo, jsou ženy předhozeny mužům, aby se řadoví muži tolik nevzpouzeli a ženy byly pod ještě větší kontrolou (zabití dvou much jednou ranou). Ženy pak žijí pod dvojnásobnou totalitou- pod totalitou „státu“ a pod totalitou mužů v rodinách. V těch rodinách, kde jedna půlka dospělých svéprávných lidí dělá z druhé půlky dospělých svéprávných lidí v podstatě své soukromé otroky.

      Dnes ani nemá smysl psát do mainstreamu nějaké své připomínky, protože novináři (placení poskoci mocných) své čtenáře tvrdě ignorují. Je to v podstatě stejné jako za komunistů. A jak by ne, když novináři mají od svých chlebodárců-majitelů novin za úkol hlavně dezinformovat, nikoliv informovat. Dříve museli plnit rozkazy vládnoucích komunistů, dnes musí plnit rozkazy vládnoucích bohatých mafiánů. Mějte stále na paměti, že úkolem mainstreamu je soustavně ve všem lhát a vymývat mozky, nikoliv podávat objektivní informace o světě. Ale buďme my ženy ze západních zemí rády, že jsme alespoň v takových poměrech, v jakých jsme. Asi dvě miliardy žen, které žijí ve státní i rodinné totalitě, takové štěstí nemá. Tam dodnes platí, že ženy nemají stejná práva jako muži- a týká se to i sexuálních práv. Z toho důvodu dodnes existuje i ten barbarský zvyk, mrzačení ženských pohlavních orgánů. Na světě dnes žije více než 120 milionů žen, které byly rituálně zbaveny nejcitlivějších částí svého pohlavního ústrojí. Děsivému rituálu, na jehož následky se i umírá, se ročně podrobí asi dva miliony dívek, to je 6000 dívek denně ve čtyřiceti zemích světa, převážně v Africe.
    Zásahu se eufemicky říká “ženská obřízka”. Ale s obřízkou to nemá nic společného. Protože kdyby se dělal adekvátní zákrok u muže, pak by mu byla uříznuta přinejmenším půlka penisu. To jen mainstream vymýšlí termíny, aby zmírnil tu příliš surovou skutečnost. V lehčí formě se holčičkám mezi čtvrtým a desátým rokem vyřízne obyčejným nožem bez umrtvení “pouze” klitoris. V těžší formě se jim vyřízne prakticky všechno. Takzvaná infibulace, kdy se dívce uřezávají veškeré vnější citlivé části pohlavních orgánů a pochva se pak zašije, se dodnes praktikuje ve dvaceti afrických zemích. “Obřízkový zákrok” má v lehčí i těžší formě vést k tomu, aby později dospělá žena necítila rozkoš při sexu a nedosahovala vyvrcholení. Hlavním účelem tohoto krutého zvyku je tedy umrtvit ženinu sexualitu. Znemožnit ji dosáhnutí sexuální rozkoše. Udržet ji “cudnou” tím, že se zničí část jejího těla a na něm závislé pohlavní cítění. Operace má prostě z oběti udělat mrtvý předmět k ctěné potřebě majitele. Má být zachována pouze její schopnost rodit děti.
    Zmiňovat se o lehčí či těžší formě zákroku je vlastně paradox, protože jsou obě velmi brutální. Kromě případů úmrtí bývá “odpadním produktem” této operace vznik neuromu v místě, kde byl přerušen nerv klitorisu. Sebemenší dotyk v tomto místě vyvolává nepříjemnou bolest, podobnou bolesti, kterou pacienti cítí po amputaci. Krvácení bývá zastavováno nedostatečně a obnovuje se i po několik let. Rány se obtížně hojí, vznikají nejrůznější infekční onemocnění, která se obvykle vracejí po celý život. Častým důsledkem “operace” je intenzivní bolest při menstruaci i při pohlavním styku a občas i neplodnost. Ve společnosti, kde je reprodukční funkce pro ženu středobodem existence je to pro ni celoživotní trauma.
    Infibulace je považována za jednu z nejdůležitějších povinností v životě ženy. Zajišťuje ji především možnost vdát se. Všichni věří, že z dívky u níž by takto nebyla potlačena sexualita, by se stala žena lehkých mravů. Ve všech afroarabských společnostech jsou totiž rozšířeny představy, že ženy jsou ve své podstatě osoby, které nelze sexuálně nasytit (to je ta jiná ženská sexualita, která mužům vadí už od starověku). A také prý mají velké sklony k častému střídání pohlavních partnerů. Kdyby nebylo provedeno odstranění klitorisu již v dětském věku, pak by z žen byly příliš náruživé milenky. Proto v dospělém věku lze jen těžko provdat ženu, u které by obřízka nebyla provedena.
    Je to prostě tradice. Žádný slušný muž by si nevzal ženu, pokud by nebyla obřezaná. Jen žena obřezaná se může stát počestnou a může se vdát. Jedině tímto tradičním zákrokem dojde k rozlišení tzv. slušné ženy od těch “neslušných”. Umělý pás cudnosti, tvořený tuhou, jizevnatou tkání, skutečně zajišťuje, že žena necítí při styku rozkoš a ztrácí o pohlavní život zájem. Je to v souladu s danými mravy, které vyžadují, aby žena během pohlavního spojení nebyla aktivní, a v případě, že přesto náhodou dosáhne pocitového vyvrcholení se od ní očekává, že ho pečlivě zatají.
    O tomto barbarském zvyku prováděném jak u muslimů, tak i u křesťanů a animistů se už léta veřejně hovoří, vlády příslušných zemí se tím však příliš nezabývají. Nikdy se už asi nedozvíme, jak vlastně tento divný, krutý zvyk ve starověku vznikl. Možná to bylo tak, že původně nějaký muž v kmeni své příliš vášnivé ženě uřízl klitoris, aby ho přestala otravovat svou nenasytnou žádostivostí. Žena skutečně záhy ztratila o sexuální život zájem- a tak se přišlo na to, jak na to: stačí ženě vyříznout její malý nástroj a je od ní pokoj.
    Muži mají starost, aby z jejich žen nebyly prostitutky. Ale přitom své vyřezané manželky vlastně jako prostitutky používají. Jejich ženy nejsou v sexu rovnocennými partnery, slouží jim pouze jako věc, poslušný předmět k použití. Jde přece o to, aby si v sexu užil jenom muž, rozkoš ženy je nežádoucí, protože hlavu rodiny její nároky obtěžují. Za amputacemi klitorisu se tedy skrývá sobectví toho nejhoršího ražení. Je přece tak pohodlné ke své ženě přistoupit jen tehdy, když má muž chuť, odbude si rychle svou potřebu, aniž by se musel starat o potřeby její. Proto se o svém těžkém, celoživotním traumatu rozhodla svěřit celému světu modelka světového jména Waris Dirie. Ve své knize nazvané Květ pouště napsala: “Po dlouhém rozmýšlení jsem dospěla k názoru, že musím o své obřízce hovořit ze dvou důvodů. Zaprvé je to něco, co mě strašně poznamenalo. Kromě zdravotních problémů, se kterými stále ještě zápasím, jsou mi odepřeny všechny radosti sexuálního styku. Cítím se nekompletní, zmrzačená, a z vědomí, že s tím už nikdy nemůžu nic udělat, mám někdy pocit naprosté beznaděje. Když jsem se setkala s Danym a konečně se zamilovala, chtěla jsem zažít potěšení ze sexu s mužem. Když se mě však dneska zeptáte, jestli se mi líbí sex, musím odpovědět, že nikoliv tím tradičním způsobem, že mě však těší být fyzicky blízko Danyho, protože ho miluju.
     Tři dny jsem rodila a myslela si, že umřu přímo na sále před zraky lékařů. Ale skutečnost je taková, že mám přesto velké štěstí. Co má dělat dívka v poušti, která musí chodit kilometry daleko, aby napojila své stádo koz, a přitom má díky infibulaci měsíční bolesti tak silné, že sotva stojí na nohou? Anebo žena, kterou hned po porodu opět zašijí kouskem nitě jako kus hadru, aby její pochva zůstala pro manžela dost úzká? Anebo žena v devátém měsíci těhotenství, která shání v poušti potravu, aby nakrmila svých dalších jedenáct hladovějících dětí? Anebo co se stane s mladou ženou, když přijde čas, aby porodila první dítě a je stále ještě zašitá? Jaké to je, když odejde sama do pouště, jako to dělala moje matka, aby tam bez cizí pomoci porodila? Naneštěstí znám na tyhle otázky odpovědi. Mnoho jich vykrvácí a pokud mají štěstí, manželé najdou jejich těla dříve než hyeny a ptáci mrchožrouti. Jak jsem dozrávala a stávala se vzdělanější, zjistila jsem, že nejsem sama. Zdravotní problémy, které mě trápily od mé obřízky, postihují miliony dalších dívek a žen na celém světě. Kvůli tomuto stupidnímu rituálu většina žen na africkém kontinentě prožije život v bolestech. Někdo musí promluvit také jménem těch mrtvých malých děvčátek. A protože jsem začala svůj život jako kočovnice, cítila jsem, že je mou povinností, abych jim pomohla.
    Celý svůj život jsem se snažila přijít na důvod toho, proč jsem byla obřezána. Možná že kdybych ho objevila, byla bych schopná smířit se s tím, co mi udělali. Ale na žádný důvod jsem nepřišla. Čím více jsem se snažila nějaký vymyslet, tím více jsem zuřila. Potřebovala jsem zveřejnit své tajemství, protože jsem ho celý život potlačovala. Neměla jsem žádnou rodinu, žádnou sestru ani matku, nikoho, s kým bych se mohla podělit o svůj žal. Nenávidím termín “oběť”, protože je v tom bezmoc. Avšak když mě cikánka obřezala, byla jsem opravdu oběť. Jako dospělá žena už oběť nejsem a můžu vyvinout nějakou aktivitu. Když jsem udělala interview pro Marie Claire, chtěla jsem, aby lidé, kteří podporují tohle mučení, slyšeli aspoň od jedné ženy, jaké to je, protože všechny ostatní ženy v mé zemi jsou umlčovány.
    Napadlo mě, že až se lidé dozvědí mé tajemství, budou si mě na ulici divně prohlížet. Řekla jsem si, že je mi to jedno. Další důvod ke zveřejnění byl, že jsem chtěla, aby si lidé uvědomili, že  se obřízka stále ještě provádí. Musela jsem to udělat nejen kvůli sobě, ale především kvůli milionům malých děvčátek na světě, které to musí podstoupit. Ne stovky, ne tisíce, ale miliony dívek s tím musí žít a často na to umírat. U mě je už na nápravu pozdě, ke škodě nenávratně došlo, ale možná že pomůžu zachránit někoho jiného.
    Přes čtyři tisíce let mrzačí africké kultury své ženy. Mnoho lidí věří, že to korán vyžaduje, vzhledem k tomu, že tyto praktiky jsou všeobecně provozovány v muslimských zemích. Není to pravda- ani v koránu ani v bibli se nic nepraví o tom, že by se měly na počest Boha ženy obřezávat. Tyto praktiky jsou podporovány a vyžadovány muži- nevědomými sobeckými muži- kteří si tak chtějí zajistit, že budou jedinými vlastníky ženiny sexuální přízně. Trvají na tom, aby byly jejich ženy obřezány. Matky souhlasí s obřízkou svých dcer, protože se bojí, že by nenašly manžela. Neobřezaná žena je považována za nečistou, hypersexuální a nevhodnou pro manželství. V kultuře kočovníků, v níž jsem byla vychována, není místo pro neprovdanou ženu, a tak matky cítí, že je jejich povinností zajistit, aby se jejich dcerám dostalo té nejlepší příležitosti- stejně jako rodiny na Západě cítí, že je jejich povinností posílat své dcery do nejlepších škol. Pro mrzačení milionů dívek každý rok není žádný důvod, je to jen nevědomost a pověra. Následky, jež přinášejí bolest, utrpení a smrt, jsou tím nejlepším důvodem, aby se s tím skoncovalo.
    Kmenové války, stejně jako praktikování obřízky, jsou vyvolávány sobectvím a agresivitou vládnoucích mužů. Nerada to říkám, ale je to pravda. Obě tyhle věci vycházejí z jejich posedlosti teritoriem- vlastnictvím- a ženy spadají do téhle kategorie kulturními tradicemi i podle zákona. Možná že kdybychom mužům uřízly varlata, moje země by se stala rájem. Uklidnili by se a byli by senzitivnější. Bez toho neustálého kypění testosteronu by nebyly války, zabíjení, loupeže, znásilňování. A kdybychom jim uřízly penisy a nechali je- buď ať vykrvácejí nebo přežijí- možná že by si poprvé uvědomili, co dělají svým ženám.
    Mým cílem je pomáhat ženám v Africe. Chtěla bych je vidět silnější, ne slabší, a praktikování ženské obřízky je oslabuje fyzicky i psychicky. Protože ženy jsou páteří Afriky a dělají většinu prací, dovedu si představit, co by všechno dokázaly, kdyby nebyly už v dětském věku obřezány a nemusely tak po celý zbytek života žít zmrzačené.
     Přesto že stále ještě pociťuji hněv kvůli tomu, co se mi stalo, nemám to rodičům za zlé. Mám ráda svého otce a matku. Matka k mé obřízce musela mlčet, protože jako žena nemůže o ničem rozhodovat. Udělala mi to, co se stalo jí, a co se stalo její matce a matce její matky. Otec nevěděl nic o tom, jakému utrpení mě vystavuje, věděl jen, že v naší somálské společnosti musí být jeho dcera obřezaná, jinak by ji žádný muž nechtěl za ženu. Moji rodiče jsou oba oběťmi výchovy v naší kultuře a praktik, které se po tisíce let nezměnily. Avšak stejně jako víme, že se můžeme vyhnout nemoci a smrti očkováním, víme i to, že ženy nejsou žádné běhavé feny a že jejich věrnost si musí muži získat důvěrou a láskou, a ne nějakými barbarskými rituály. Přišel čas, abychom přestali se starými praktikami působícími utrpení.
    Cítím, že Bůh učinil mé tělo dokonalým, a že takové bylo, když jsem se narodila. Byl to muž, který mě oloupil o mé ženství a udělal ze mě mrzáka. Jestliže si Bůh přál, aby tyto části těla neexistovaly, proč je tedy stvořil? Modlím se, aby co nejdříve nastal den, kdy už nebude muset žádná žena zakoušet takovou bolest”.....

      Takový je rozvojový svět. A teď proberu trochu muslimy. Muslimské země používají jiné metody, jak utlumit ženské vášně. V mnoha muslimských zemích musí být ženy pod přísnými tresty povinně ctnostné- účelem těchto opatření je opět umrtvení ženské sexuality. Kam až historická paměť sahá byly ženy za svou sexualitu trestány, pronásledovány a bity- a jsou za ni pronásledovány a bity dodnes. Pod záminkou zachování panenství a dodržování celoživotní věrnosti jsou ženy tvrdě utlačovány a jsou pošlapána jejich základní lidská práva. Ztráta panenství nebo nevěra ženy se trestají v některých fundamentálních muslimských zemích velice krutě. Některé z nich mají za takový čin jediný možný trest: smrt.
    O způsobu, jak provést popravu za nevěru se ve venkovských iránských oblastech dodnes prý vedou spory. Někde jsou zastánci tradičního trestu- ukamenování, zatímco jinde se přiklánějí k proříznutí hrdla. Zastánci kamenování zveřejnili všeobecně platné zásady pro kamenování: veřejnost, která popravu provádí, nesmí začít odsouzenou kamenovat dříve, než bude do poloviny těla zakopána do země a její hlava pokryta pytlem. Kameny nesmějí být větší než vejce, aby oběť nezemřela okamžitě, a ne menší než třešeň. Odsouzená nesmí trpět déle než je období mezi východem a západem slunce. Chúzestánští představitelé se naopak domnívají, že žena, která má pohlavní styk mimo své manželství, musí být potrestána podřezáním, aby byla prolita její nečistá krev. Zastánci kamenů však shledávají takový trest barbarským.
    V jiných arabských zemích panují obdobné mravy. Starý islámský zákon dává hříšnou ženu do rukou jejích příbuzných. A jediné, co smyje pohanu, je krev. V arabských rodinách prý pravidelně dochází k tomu, že otec nebo bratr zabijí ženu, která nečekala se svou sexuální zkušeností na povolenou dobu po sňatku s mužem, kterého jí vybrali členové rodiny.

     Ženy jsou zabíjeny i v Saudské Arábii, Afghánistánu, Bangladéši, Pákistánu, Indii i jinde. Vražda po pákistánsku vypadá takto: kyselinou do obličeje. Útoky kyselinou do obličeje se staly v Pákistánu místním folklórem. V drtivé většině se jejich terčem stávají dívky a mladé ženy, jímž se takto mstí zhrzení nápadníci. Někdy je ovšem takto “trestají” i vlastní rodinní příslušníci, když podle nich dívky pošpinily jejich čest. Policie obvykle zamete tato zvěrstva pod koberec. Zvláště ve venkovských oblastech, kde ženy nemají prakticky žádná práva. Jen v provincii Paňdžáb zemřelo podle místních orgánů během jednoho roku po útocích kyselinou sedmadvacet lidí, z toho pětadvacet žen a dívek. A nic se neděje, řada pachatelů vyvázne jen se směšnými tresty. Takový je muslimský svět. Tento muslimský svět přenáší své zvyky i do západních zemí, kde se muslimští přestěhovalci nechtějí sžít se zákony země, kde žijí. A tak čas od času se dočteme hrůzné příběhy o tom, jak otec nebo bratři zavraždí dívku jenom kvůli tomu, že „pošpinila čest rodiny“.
    A co provádějí západní režimy ženám? Jejich ničení ženské sexuality je nejrafinovanější, přestože nemrzačí ženy tělesně řezáním klitorisů, ani je zjevně jako muslimové neutiskují přes zákony. JENOM je psychicky deptají. Západní muži si totiž sobecky dopřávají  pohodlí kupovaného sexu v bordelech za cenu toho, že tím frustrují, zesměšňují a umrtvují sexualitu všech normálních žen. Vůbec jim nevadí, že svým jednáním zdravou ženskou smyslnost blokují, takže v konečném důsledku se jim jejich nepravosti vrací jako bumerang, v podobě nedostatku ochotných normálních žen s nimi souložit. V socialismu si muži na nedostatek sexu rozhodně nestěžovali, třebaže neexistoval jediný bordel. Dnes mají muži k dispozici bordely na každém rohu- ale na nedostatek sexu si soustavně stěžují. Kde se stala chyba? V čem vězí ta záhada? Inu, normální ženy přestaly být smyslné a místo toho jsou zablokované.

     Staronová kapitalistická  „kultura“ se nám všem ženám vysmívá do obličeje: všechny vaše oběti vůči rodině jsou zbytečné a marné. Jste tak směšné, když jste svým mužům věrné. Vaši muži mají svaté právo se kdykoliv odvázat s děvkami, stát (poslanci) jim to umožňuje. Za své poctivě vydělané peníze si každý podnikatel může v bordelech koupit kdykoliv rozkoš, a ty slušná ženo drž hubu a krok. Vař teplé večeře a buď ráda, že nejsi sama, že se máš o koho starat. O chebských prostitutkách z E 55 toho mainstreamoví novináři od revoluce napsali tisíckrát víc než o všech normálních ženách dohromady. Čili nejen porno, ale i prostituce, která rovněž patří do výhodného sexbyznysu, ovlivňovala a dodnes negativně ovlivňuje ženskou sexualitu. Proto si nehorázné chování západních mužů (které je ovšem umožněno zákony, jež tvoří pouhých 200 zkorumpovaných figurek) kritiku rozhodně zaslouží.

 

Mužská obřízka je také humus

Na internetu, na několika webech současně, byl zveřejněn velmi zajímavý článek o škodlivosti mužské obřízky od  Ivany O´Deeen ( má svůj blog: odeen.blog.sme.sk). Tento článek  vyčerpávajícím způsobem pravdivě popisuje tento stále přežívající barbarský zvyk v Americe. Má název O obriezke a brvne v oku ( http://dolezite.sk/O_obriezke_a_brvne_v_oku_219.html ).

     Sú veci, ktoré viem tolerovať. Stále je však dosť vecí, ktoré ma iritujú. Jednou z nich je kritizovanie neporiadku u iných, keď sami máme doma binec ako v tanku. Hneď na začiatok by som chcela upozorniť, že článok obsahuje dosť explicitné opisy niektorých procedúr a sexuálnych techník, ktoré som považovala za relevantné na podporenie môjho názoru k danej téme. Obrázkový materiál nie je použitý.

     USA je jeden z vedúcich štátov, ktoré vedú boj proti ženskej obriezke v Afrike. Ženská obriezka, ktorá sa nazýva aj FGM/C (femal genital mutilation/cutting - ženské genitálne mrzačenie/rezanie). Samozrejme, že som plne za, aby sa robila osveta ohľadom ženskej obriezky v Afrických krajinách, ale pripadá mi to iba viac ako divné, že sa USA stavia dosť laxne ku svojej vlastnej osvete, čo sa týka obriezky mužskej, ktorú považujem za také isté mrzačenie genitálii ako ženské.

      Kým som neprišla do USA, nemala som ani tušenie, že sa v USA vykonáva rutinná novorodenecká obriezka chlapcov. Dovtedy som si myslela, že mužská obriezka je iba rituálnou tradíciou židovskej a islámskej kultúry. O to väčší bol môj šok z tohto zistenia. Samozrejme prekvapená situáciou, ktorú som neočakávala, som v dosť intímnom momente vyvalila na môjho manžela oči s otázkou, či je židovského vierovyznania (s írskym menom ako O'Deen sa mi to zdalo dosť nepravdepodobné a preto tá reakcia). Uznám, nie práve najvhodnejšia predohra. Ten zase valil buľvy na mňa, že jasne, že nie, a že prečo sa ho zrazu pýtam také veci. Keď som sa ho spýtala, že prečo je teda obrezaný, tak nechápal súvislosť otázok. A keď mi povedal, že v USA je obriezka bežná u väčšiny mužov (v jeho ročníku bola miera obriezky viac ako 90%) tak som nechcela veriť vlastným ušiam. Bola som z toho tak otrasená, že nas prvý intímny moment skončil dosť neintímne dlhým rozhovorom o obriezkach a otázkach k nej.

     Začala som sa vtedy o tento problém viac zaujímať. Je prekvapujúce, ako málo informácií je ohľadom obriezky poskytované nastávajúcim rodičom. Strčia vám do ruky formulár, kde je ako jedna zo súčastí otázka, že ak sa vám narodí chlapec, či budete chcieť aj obriezku. Žiadne brožúrky v čakárniach, žiadne informácie, pokiaľ sa adresne nespýtate. Dokonca som počula aj také veci, že v časoch, keď sa narodil môj manžel, bola obriezka tak rutinná, že sa rodičov často ani nespýtali. Je tiež zaujímavé, aký silný odpor som zažila od americkej ženskej populácie k neobrezanému penisu a že s takým chlapom by sa hneď rozišli (po zistení faktu). Keď som sa zvedavo začala pýtať prečo, nemali racionálne vysvetlenie, iba že fúúúúj, hnus a špina.

     Viem, že je dosť ľudí, čo tvrdí, že ženská obriezka je neporovnateľná s mužskou, pretože táto nespôsobuje mužovi žiadne sexuálne potiaže. Preto najprv rozoberme pár faktov obriezky. Celosvetovo je viac obrezaných mužov ako žien (mimochodom, iba 10% ženských obriezok je infibulácia - najťažší typ ženskej mutilácie, v ktorom sa odstráni klitoris, vnútorné pysky pošvy a vonkajšie pysky pošvy sa zašijú spolu a nechá sa iba malá dierka). V samotom USA sa obreže viac chlapcov, ako celosvetovo dievčat všetkými troma typmi obriezky. V prvom rade, predkožka nie je iba nadbytočná časť kože penisu, ale je vysko inervovaná. Poskytuje ochranu žaluďa pred vonkajším dráždením a tiež podporuje tvorbu maziva na dodatočnú ochranu. Na rozdiel od toho je obrezaný mužský žaluď stále vystavený vonkajšiemu treniu o spodné prádlo a mazivo sa prestáva vylučovať a koža vysychá. Novorodenec má predkožku pevne prirastenú k žaluďu. Táto sa musí pri obriezke násilne odtrhnúť tupou sponou, kde sa následne predkožka priškripne a odreže skalpelom. Až do nedávna sa tento výkon síce robil v sterilnom prostredí nemocnice, ale bez akejkoľvek anestézy, lebo sa verilo, že nervová sústava novorodenca nie je dostatočne vyvinutá na pocit bolesti. Priame problémy s obriezkou sú nasledovné: úmrtie, poškodenie žaluďa, alebo aj penisu, pritesná obriezka a následná neschopnosť erekcie, či bolestivá erekcia, infekcia rany. Sú to síce iba percentuálne malé čísla, ale sú úplne zbytočné. Ale najväčší, najrozšírenejší a najpodceňovanejší problém je znížená citlivosť penisu.

      Podotýkam, že nasledujúce vety sú moje priame pozorovania a názory z nich vyvodené. Mark nebol môj prvý partner a preto som mala možnosť porovnať niekoľko skúseností. Veľkosť vzorky je síce štatisticky nedostatočná, ale napriek tomu si trúfam urobiť niektoré logické uzávery.

Nakoľko je muž s obriezkou schopný erekcie a ejakulácie, ľudia majú pocit, že je jeho sexuálny život neporušený (mimochodom, vraj aj ženy s infibuláciou dokážu mať vaginálny orgazmus). Myslím si však, ze tieto prehliadané rozdiely v citlivosti sa dosť odrážajú v kolorite vtipov, sexuálnych praktík a tradícii. Napríklad veľa vtipov, čo tu v USA koluje je o neochote žien vykonávať orálny sex. Typický predstaviteľ takého vtipu je napríklad tento: Kamaráti sa pýtajú ženícha, prečo sa tak veľmi usmieva. A on im hovorí: "Páni, práve som dostal najlepšiu "fajku" svojho života a tá žena sa stane za pár minút mojou manželkou." Kamarátky sa pýtajú nevesty, prečo sa tak veľmi usmieva. A ona odpovedá: "Lebo som práve dala poslednú "fajku" svojho života.". Na Slovensku takéto vtipy veľmi nevidíme. Tento vtip je peknou ukážkou stratenej citlivosti. Kým vykonanie orálneho sexu je u neobrezaného chlapa otázkou zábavných 5 minút, tento istý akt sa mení u obrezaného muža na niekedy aj 20 minútovú tvrdú drinu. Uznajte sami, že americké ženy majú skutočne dôvod sa tomu vyhýbať. Absencia citlivej hojne inervovanej predkožky a necitlivý žaluď so zhrubnutou (a zjazvenou) kožou je rozhodne hlavnou príčinou tohto drastického rozdielu.

      Samotný vaginálny sex môže byť pre ženu viac nepohodlnejší s obrezaným penisom, ak má žena zníženú prirodzenú lubrikáciu pošvy a nastáva nepríjemný pocit väčšieho trenia. Je síce pravda, že obrezaní muži majú lepšiu výdrž pri samotnej súloži, ale aj to má svoju opačnú mincu. S pribúdajúcim vekom a konštatným otupovaním žaluďa bez ochrany predkožky majú starší muži problém s ejakuláciou a dokončením súlože. Tento problém vraj často vyústi do problému s impotenciou a problémovou erekciou (väčšina erektilnej dysfunksie je v psychike, ako fyziologická). Nepoznám štatistiky erektilnej dysfunkcie na Slovensku a ani v USA, ale podľa toho ako agresívne sa tu propagujú lieky ako Viagra a Cialis sa mi zdá, že je to bežný problém staršej generácie v USA.

      Niekedy sa ako dôkaz neškodnosti rutinnej obriezky uvádza, že americkí muži sa viac angažujú v pestrejších sexuálnych praktikách. Jedna z prvých, čo mi príde na um je análny sex. Americkí muži sú posadnutí análnou praktikou. Nepoznám jediného Markovho kamaráta (viď článok o otvorených diskusiách o sexe), ktorý by nevyslovil zasnenú túžbu o súhlase s análnym sexom od jeho partnerky. Znova, na Slovensku som sa s týmto javom skoro vôbec nestretla. Predpokladám, že je to spôsobené väčšou tesnosťou análneho otvoru a teda väčšej dráždivosti penisu.

Rada by som sa dotkla historických príčin rutinnej obriezky v USA. Kresťanstvo ako také obriezku nielen že neuznáva, ale priamo zakazuje. A tak prečo sa v silne kresťanskom USA stala obriezka bežnou záležitosťou? Nie, nie je to dôkazom židovského ovládnutia USA (ako som si istá, že to pár ľudí napíše). Je to jednoducho pre tú istú príčinu ako aj ženské obriezky, snaha o sexuálnu zdržanlivosť. Koncom 19-ho a začiatkom 20-ho storočia začal obriezku doporučovať pán Kellogg (áno, ten istý, čo začal aj produkciu corn flakes). Pán Kellogg bol posadnutý zdravým životným štýlom, ale žiaľ bol aj silným advokátom sexuálnej abstinencie, dokonca aj v manželstve. Zvlášť bol zanietený bojovník proti masturbácii, ktorej pripisoval mnohé zdravotné potiaže. Od zhoršeného zraku, cez epilepsiu, šialenstvo až po impotenciu. V jeho dosť vtedy uznávanej knihe teda propaguje obriezku ako jeden z úspešných spôsobou liečby masturbácie. Časom sa toho chytila lekárska komunita a neskôr sa obriezke pripisovala zdravotná prevencia voči močovým infekciám, rakovine penisu a prevencia proti sexuálne prenosným chorobám. Tieto fakty boli v 1999 vyhlásené Americkou akadémiou pediatrov za nedostatočne dokázateľné na odporučenie rutinnej novorodeneckej obriezky.

     Jeden aspekt, ktorý nechcem opomenúť je obriezka ako prevencia proti HIV. Je dokázaná pozitívna korelácia medzi obriezkou a nižším percentom nákazy vírusom HIV. Je to práve kvôli odstráneniu predkožky a jej jemných epitelových buniek, ktoré sú náchylnejšie na prienik vírusu a zhrubnutej koži na žaludi penisu, ktorá je odolnejšia na mechanické zranenia trením. Ale obavám sa, že aj to je taká dvojsečná zbraň. Pretože mnoho mužov sa môže nechať uspať falošnou myšlienkou, že obriezka ich pred HIV ochráni úplne (neochráni, iba sa zníži) a nebudú pouzívať žiadne iné preventívne opatrenia. Plus to spojme s celkovou neochotou obrezaných mužov používať kondómy (stačí iba pomyslieť ako aj niektorí neobrezaní muži s normálnou citlivosťou fňukajú, že je to ako lízať med cez sklo) a myslím si, že obriezka môže problém aj prehĺbiť.

      K dnešnému dňu je rutinná novorodenecká obriezka považovaná za lekársky výkon bez dokázateľného prínosu. Napriek tomu sa naďalej pomerne bežne vykonáva. Momentálne je miera novorodenckých obriezok 56% všetkých US novorodencov. 56% viac ako je potrebné. Je pravda, že toto číslo klesá, ale smutná je aj príčina tohto klesania. Príčina poklesu je čisto ekonomická stránka veci a žiaľbohu nie dôsledok osvety. Odkedy bola obriezka prehlásená za výkon bez zdravotného prínosu, ju poisťovne stiahli zo zoznamu preplácaných výkonov a bola zaradená pod kolónku elektívnych výkonov, čo znamená, že ju rodičia musia hradiť zo svojho vlastného vrecka. Je smutné, že 56% ľudí má potrebu mrzačiť telá vlastných synov. Príčiny a zdôvodnenia sú podobné, ako príčiny a zdôvodnenia ženskej obriezky. Je to tradícia, robí to každý. V škole by sa mu smiali kamaráti. Syn bude vyzerať ináč ako otec. Chlapec bude mať problém nájsť si partnerku, lebo neobrezaného žiadna nechce. Neobrezaný penis je penis imigrantov a nižších vrstiev. Neobrezaný penis je špinavý a odporný. Mnoho rodičov sa nad pokračovaním tejto tradície vôbec ani nezamyslí, proste to berú ako normálnu súčasť kultúry a či zdravotnej prevencie.

     Žiaľbohu sú obe obriezky porovnateľné v jednom. Obe sú nepotrebným a barbarským mrzačením genitálii druhého človeka bez jeho súhlasu. Sú hrubým narušením ľudských práv a preto by osveta mala rovnako dôsledne brojiť nie len proti ženským obriezkam mimo USA, ale aj proti rutinným novorodeneckým a aj proti tradičným rituálnym mužským obriezkam v USA a vo svete. Na svete je 100 miliónov (5% svetovej populácie) genitálne zmrzačených žien a 650 miliónov (23% svetovej populácie) genitálne zmrzačených mužov bez ich súhlasu. Mnohí z nich budú s touto beštiálnosťou pokračovať na svojich deťoch. Mnohí z nich sú najsilnejší zástancovia genitálnych mutilácií. Tvrdia, že ich sexuálny život je normálny, ale ťažko môžu porovnať normálnosť svojho pocitu, keď v živote nič iné nepoznali. Týchto ľudí a tiež obhajcov obriezok musíme presvedčiť, že obriezka je brutalita proti vlastným deťom. Ten kruh sa musí raz prelomiť.

 

 

  
     


ZPĚT NA ÚVOD