PŘÍMÁ DEMOKRACIE
Obsah: Celostátní referendum....Místní referendum....Připomínková řízení občanů k navrhovaným zákonům....Hlasování odborníků o odborných věcech....Přímá volba poslanců, vlády a prezidenta....Místní volby....Odvolatelnost politiků....Současná ústava je špatná....
Celostátní referendum
Referenda by se pořádala pokaždé, pokud by se nějaký problém týkal široké vrstvy obyvatelstva, o kterém jsou způsobilí rozhodovat všichni občané sami. Nikoliv 200 zkorumpovaných politiků, ale celý národ by si cestou přímé demokracie sám rozhodl co potřebuje.
Jak by to referendum probíhalo? Po vyhlášení referenda by v průběhu dvou přesně určených pracovních dnů (třeba 15.-16.září) všichni občané starší osmnácti let mohli zajít na kteroukoliv poštu a tam by oproti občanskému průkazu obdrželi tzv. referendovou složenku. Tato referendová složenka by byla zcela anonymní a skládala by se ze dvou stejných dílů, oddělitelných od sebe perforací. Vše potřebné by na této dvojdílné složence bylo předtištěno a byly by na ní dva stíratelné PIN kódy. Občan by předložil pokladníkovi svůj OP. Pokladník by zkontroloval, zda je občan starší osmnácti let a pokud ano, zapsal by jméno a číslo jeho OP do tzv. referendové listiny. Tato referendová listina by měla pouze tři sloupce: Jméno, číslo OP a podpis. Pokladník by napsal do prvního sloupce jméno občana hůlkovým písmem, do druhého sloupce by napsal číslo jeho OP a ve třetím sloupci by se občan vlastnoručně podepsal. Pak by zaplatil pokladníkovi 10 Kč a obdržel by za to referendovou složenku.
Pokladník by ještě orazítkoval (v razítku by bylo i datum podání) oba díly referendové složenky a na obou dílech se podepsal.Teprve poté by občan mohl přistoupit k urně, volně přístupné v prostoru pošty. Přímo na složence by byla napsána naprosto jednoznačná otázka. Například: Jste pro americký radar na českém území? Vyplňte dvojmo ANO, nebo dvojmo NE. Takže pan Novák, který by si americký radar na našem území nepřál, by jen dvakrát do příslušného okénka vyplnil slůvko NE a tím by věnoval svých 10 Kč na stranu nesouhlasu. Pak by na obou dílech odstranil fólií z dvou totožných PIN kódů- a tak by odhalil svůj PIN kód, dejme tomu třeba tenhle:1258365. Poté by od sebe oddělil oba naprosto stejné díly složenky a kterýkoliv z nich hodil do urny. Jeden díl složenky by si pečlivě uschoval jako svůj papírový doklad. Bylo by to hlavně kvůli kontrole na internetu, aby si zkontroloval, že jeho hlasování doputovalo tam kam mělo, za druhé kvůli případné reklamaci, a za třetí kvůli slosování složenky (o možnosti výhry budu psát později).
Peníze na složenkách by zaměstnanci pošty sečetli a buď by účetně zvítězilo ANO, nebo by účetně zvítězilo NE. A tak by se naplnila vůle lidu v referendu, přesně podle Ústavy, že veškerá moc přináleží lidu.
Platné by mělo být referendum i tehdy, i kdyby hlasovalo pouhé 1 procento občanů. Jedno procento voličů představuje 80 000 lidí. Váha vůle osmdesáti tisíc náhodně hlasujicích lidí je rozhodně pádnější než váha hlasů 200 prodejných politiků. Nehledě na to, že u voleb do poslanecké sněmovny také není stanoven žádný limit, i kdyby přišlo k volbám to pouhé 1 procento občanů.
Občané, kteří by se referenda nezúčastnili, by si také mohli na internetu zkontrolovat, že tomu tak skutečně bylo. Jejich OP by nebylo zaznamenáno v internetovém systému, na rozdíl od občanů, kteří hlasovali. Peníze vybrané za ANO nebo NE, by putovaly na volební fond státního webu narodsobe.cz. Byly by z nich hrazeny účetní služby pošt a slosování výherních referendových složenek. U referenda by si tedy vše organizovaly pošty samy- náklady i zisky. Stát by v každém referendu hradil pouze účetní služby pošt z nashromážděných peněz na volebním fondu. Takže jakákoliv referenda by stát vyšla zcela zdarma, stát by neplatil ani korunu. A jak již bylo řečeno, každé to referendum by proběhlo velmi rychle- trvalo by jen dva dny.
Vzor referendové složenky:
Zadní strana referendové složenky: POKYNY K HLASOVÁNÍ
Místní referendum
S pomocí referendových složenek by se mohla provádět i jakákoliv místní referenda. Umožnilo by to konečně, aby si občané sami místně v obci rozhodovali o tom, zda v místě chtějí školku, dětské hřiště nebo další hrací automaty, herny a bordely. Prostě princip místních referend by byl úplně stejný jako u celostátního všelidového referenda- jen by se ta referenda konala lokálně.
Připomínková řízení občanů k navrhovaným zákonům
Na poštách by byly celoročně k mání tzv. hlasovací lístky k navrhovaným zákonům. Každý důležitější návrh zákona, týkající se celého národa, by totiž musel být schválen nejen poslanci, ale především občany. Když demokracie, tak skutečná, nejen ta na papíře! Je známo, že poslanci v minulosti schválili nepřeberné množství právních paskvilů. Tomu by se v budoucnu zabránilo, kdyby se mohli k zákonům vyjadřovat kromě poslanců i všichni aktivní občané, kteří by o hlasování o zákoně projevili zájem. Jak by to probíhalo?
Kterýkoliv občan v republice by se mohl vyjádřit k návrhu zákona prostřednictvím hlasovacího lístku. Hlasovací lístek by obsahoval tyto náležitosti: skládal by se ze dvou nám již známých částí, snadno od sebe oddělitelných perforací. Tentokrát s malým rozdílem- jen část určená jako doklad pro občana by měla stíratelný PIN kód. Druhá část určená pro poštu by PIN kód neměla. Bylo by tam místo pro zapsání jména občana, jeho čísla OP, jeho povolání a nakonec by se pod to osobně podepsal. Další kolonka by byla určena pro název zákona, o němž chce hlasovat- a pod tím by pak vyplnil buď ANO, nebo NE.
Vždy s předstihem by bylo prostřednictvím státních novin zvaných Demokracie vyhlášeno hlasovací datum pro ten který konkrétní zákon- například ve dvou pracovních dnech, třeba 20-21.března. Každý občan, který by se chtěl k tomu zákonu vyjádřit, by zašel v průběhu těch dvou dnů na poštu. U pokladny by předložil OP a pokladník by mu vydal hlasovací lístek. Na něm by vyplnil své jméno, číslo OP a své povolání a nakonec se podepsal. Pokud by souhlasil se zněním zákona, vyplnil by ANO. Pokud by nesouhlasil, vyplnil by NE. Ano čtenáři, čtete dobře, hlasování o zákonu by občan učinil VEŘEJNĚ, neházel by lístek anonymně do urny, neb poslanci také hlasují o zákonech veřejně. Pokladník by obě části lístku orazítkoval (i s datumem) a na obou se podepsal. Tu část obsahující zakrytý PIN kód by pak odtrhl a podal hlasujícímu občanovi jako doklad. Občan by za tento doklad zaplatil 10 Kč a uschoval by si ho jednak kvůli slosování, ale hlavně kvůli napsání konkrétních připomínek na internet a také kvůli případné reklamaci. Vybrané peníze by opět putovaly na volební konto státního webu narodsobe.cz a byly by z nich hrazeny služby poštám a také výhry za hlasovací lístky k zákonům.
Každý hlasující občan by se pak kdykoliv na internetu přesvědčil, zda byl jeho hlas řádně zanesen do hlasování o zákonu tak, jak si to přál. Naklikal by na webu narodsobe.cz nejprve jako heslo číslo svého OP a pak k tomu ten svůj setřený PIN kód. Vzápětí by se dozvěděl, že jeho povolání a jméno ( ale samozřejmě bez čísla OP), včetně jeho hlasování, tam jsou skutečně zaneseny. Dále by ten PIN kód spolu s číslem OP fungoval i jako vstupenka, která by opravňovala svého majitele ke vstupu do internetové diskuse k napsání své konkrétní připomínky k zákonu, proč hlasoval, tak jak hlasoval. Software by pak roztřídil kritiky zákona podle povolání, takže by si pak každý zájemce o pročítání připomínek k navrhovanému zákonu sám vybral, zda chce číst kvalifikované připomínky právníků, či připomínky lékařů nebo psychologů, nebo si jen tak zvědavě přečíst názory běžných občanů, laiků. Pokud by náš známý pan Novák byl právník, octl by se na internetu v kategorii právníků. Tam by pod svým jménem Jan Novák mohl krátce napsat veškeré své nejdůležitější výhrady proti nedostatkům navrhovaného zákona. Když by převládalo u připomínkových občanských řízení NE nad 50 procent, byli by poslanci POVINNI celý zákon předělat, nebo rovnou zrušit a hlavně odstranit nejčastěji zdůrazňované chyby. Tak by již nikdy nedocházelo ze strany poslanců k vytváření paskvilů. Navíc by poslanci nepotřebovali předražené poradce, neboť by jim prostřednictvím internetu ZADARMO proudilo nepřeberné množství připomínek přímo od odborníků ze všech koutů země.
Výhoda tohoto hlasování kteréhokoliv občana, právníka, či jiného odborníka v zemi, by spočívala především v tom, že pouhých 200 poslanců se dá kdykoliv zkorumpovat lobbisty místními i nadnárodními, nebo dokonce přímo mafiány, kdežto 100 tisíc náhodně hlasujících občanů po celé zemi se prostě uplatit a zkorumpovat nedá ani náhodou.
Připomínám, že tato připomínková řízení k zákonům by rovněž pro stát byla naprosto ZADARMO. Všechny náklady kolem toho by zajistily pošty, přičemž by jim přináležela i přiměřená odměna za vynaloženou práci.
Hlasovací lístek k návrhu zákona:
Hlasování odborníků o odborných věcech
Existují úzce odborné věci, o kterých by občané hlasovat neměli, protože jsou laici. V takových případech by o určitém zákoně hlasovali výhradně odborníci z daného oboru. Hlasování založené na dvojitých lístcích se stíratelným PIN kódem by se dalo použít i v případě tohoto hlasování odborníků rozptýlených po celé zemi. Příklad: Lékařská odborová komora (LOK) by potřebovala znát připomínky na určitý problém třeba od všech zubařů v zemi. Prostřednictvím svého interního tisku nebo státních novin Demokracie by vznesla k zubařům svůj dotaz. Zubaři, kteří by se chtěli k tomuto problému vyslovit a i o něm hlasovat, by jen zašli na poštu, vyplnili hlasovací lístek k návrhu zákona, zaplatili 10 Kč na hlasování buď ANO nebo Ne. Prostě by vše probíhalo úplně stejně jako u připomínkových řízení občanů k navrhovaným zákonům. Lékařská komora by pak byla povinna se výsledky hlasování zubařů řídit a připomínky k odbornému zákonu předat poslancům, kteří by byli rovněž povinni se tímto odborným hlasováním zubařů řídit.
Přímá volba poslanců, vlády a prezidenta
Občané, kteří by měli zájem dostat se do parlamentu, vlády, nebo by se dokonce chtěli stát prezidentem, by se o tyto posty mohli ucházet ve svém kraji, aniž by museli být členy nějaké strany. Stranický systém by byl totiž zrušen jako nefunkční a zastaralý. Do konkurzu na vrcholného politika by se mohl přihlásit každý bezúhonný, nikdy netrestaný občan od 30-60 let, nejméně středoškolského vzdělání. Podmínkou přihlášky by byly další dvě věci: musel by složit manipulační volební poplatek ve výši 20 000 Kč a založit si web, na kterém by zveřejnil svůj životopis.
V diskusi na internetu se vyskytly námitky, že není správné, aby kandidáti platili manipulační poplatek 20 000 Kč. Zdůvodním, proč je tento krok nezbytný.Ten poplatek by sloužil především jako důkaz toho, že to kandidát myslí s kandidaturou na vrcholného politika vážně. Neexistuje lepší způsob, jak odradit různé šprýmaře, aby se nehlásili do konkursu jen tak z legrace. Nějaké prvopočáteční síto prostě existovat musí! Při soutěžích, třeba ve zpěvu, také napřed musí soutěžící projít sítem konkurzu, kde porota rozhoduje, zda umí dotyčný vůbec zpívat. Ovšem kdyby měl existovat konkurz na poslance, kde by nějaká porota rozhodovala, kdo je na poslance způsobilý a kdo ne- tak tam už by vznikal prostor pro různé klientelistické protekce, což by bylo samozřejmě od základu špatně. Je tedy jasné, že poroty na poslance by nebylo to pravé ořechové. Ale přiměřená finanční zábrana ve formě dvacetitisícového poplatku, který by byl celý vložen do provozu voleb, je naprosto ideální, srandisti by automaticky odpadli. Chudší lidé, kteří by to mysleli s kandidaturou do vysoké politiky vážně, by si těch dvacet tisíc mohli půjčit třeba od kamarádů, nebo by si na ně v průběhu čtyř let, než se budou konat další volby, našetřili sami. Pro kandidáty by bylo velmi výhodné, že by to byla jejich jediná investice do voleb. Žádný další výdaj by s tím již neměli. Žádné otravné členství a schůzování ve straně a placení příspěvků, žádné statisícové bilboardy, žádná předražená volební kampaň- do ničeho takového by energii, čas a peníze již vkládat nemuseli (bude o tom řeč později).
Volby by se pořádaly ve všech větších městech každého kraje. Pokud by v každém městě kandidovalo tak třista kandidátů, tak z každého města by vzešel jediný vítěz. Ale z celého kraje by definitivně zvítězilo jen 15 kandidátů, kteří by získali absolutně nejvíc hlasů. Takže ze 14 krajů by vzešlo 210 celostátních vítězů. Kandidát, který by obdržel absolutně nejvíc hlasů, by se rovnou mohl stát prezidentem nebo předsedou vlády- pokud by o tu funkci stál. Z ostatních kandidátů by se stali poslanci, kteří by měli právo navrhnout a zvolit ze svých řad jednotlivé ministry.
Senát by byl v přímé demokracii zrušen jako zbytečná instituce. Stát by tím ročně ušetřil nejméně 10 miliard korun. To by bylo jistě přínosnější než výsledky, které dosavadní senátoři odvádějí.
Jak by probíhaly vlastní volby? Po čtyřech letech, v průběhu prvního týdne měsíce února, by všichni lidé starší osmnácti let ve všech 14 krajích obdrželi volební obálku. Tato obálka by obsahovala seznam všech abecedně seřazených kandidátů a pokyny k volbám. Od 10. do 15. února by probíhaly vlastní volby. Občan by měl čas 5 dnů na to, aby zašel na poštu a tam odvolil.
Na poště by předložil svůj platný občanský průkaz. Pokladník by byl povinen zkontrolovat OP zda je platný. Také by dle občanky zkontroloval i tvář voliče a teprve pak by zapsal jeho číslo OP do tzv. volební listiny. Tato volební listina by obsahovala tři sloupce. Do prvního sloupce by pokladník zapsal číslo OP, do druhého sloupce by hůlkovým písmem zapsal jméno voliče a ve třetím sloupci by se volič podepsal. Nakonec by pokladník naklikal číslo OP do volebního systému internetu a tím by zároveň zkontroloval, zda tam to číslo OP už není. Pokud by to číslo tam ještě nebylo, což by znamenalo, že volič ještě nevolil, tak teprve pak by pokladník podal voliči tzv. volební poukázku. Tato poukázka by svým vzhledem připomínala stírací los- a taky by i výherním losem byla. Byla by zcela anonymní, bez jakýchkoliv údajů. Bylo by na ní pouze pořadové číslo, skryté pod stírací fólií- a to by byl PIN kód. Je nás asi 8 milionů oprávněných voličů- takže poukázky by byly očíslovány pořadovým číslem od jedné do osmi milionů. Kolik voličů, tolik poukázek. Sama o sobě by ta desetikorunová poukázka byla jen bezcenným cárem papíru. Teprve dohromady s občanským průkazem, podpisem voliče a razítkem pošty by vytvořila ceninu v hodnotě 10 Kč. Tuto ceninu by volič daroval jedinému kandidátovi, kterého by pokládal za nejlepšího ze všech. Tato cenina by se skládala ze dvou stejných dílů, oddělených od sebe perforací. Na obou stranách by byl nad PIN kódem nápis: Nestírat! V horní části u obou dílů by byl nápis KANDIDÁT a vedle okénko, kde by občan napsal číslo kandidáta, o kterém usoudil, že je ze všech kandidátů ten nejlepší. Vpravo dole, opět na obou dílech, by pak bylo místo pro razítko pošty a podpis pokladníka. Na zadní straně volební poukázky by byly vytištěny POKYNY K VOLBÁM.
Vzor volební poukázky:
Zadní strana volební poukázky:
POKYNY K VOLBÁM:
1. Volby se konají ve dnech od 10.do 15. února na kterékoliv poště.
2. Na poště předložte PLATNÝ občanský průkaz. Až po zapsání vašeho OP do volební listiny a Vašem podpisu na téže listině dostanete volební poukázku, kterou pokladní orazítkuje.
3. Pak přejděte do prostoru urny a tam na poukázce vepište do rámečku číslo kandidáta, kterého volíte. Toto číslo musí být na obou dílech poukázky totožné.
3. Pak setřete na obou dílech poukázky oba PIN kódy a přesvědčte se, že jsou obě čísla stejná.
4. Teprve pak oddělte od sebe oba stejné díly poukázky přes perforovanou čáru a kterýkoliv díl poukázky vhoďte do urny. Druhý díl si ponechejte jako svůj doklad kvůli kontrole svého hlasu na internetu, dále kvůli slosování poukázek a také kvůli případné reklamaci.
5. Pokud vhodíte do urny oba díly poukázky, Váš hlas bude neplatný.
Člověk, dejme tomu pan Novák, který by volil, by prostě jen u přepážky kterékoliv pošty předložil občanský průkaz, podepsal volební listinu a dostal orazítkovanou volební poukázku v ceně 10 Kč. Pokladník by orazítkoval názvem pošty poukázku a k tomu přidal i svůj podpis. V razítku by bylo obsaženo samozřejmě i datum podání. Teprve poté by pan Novák odešel k urně, kde by provedl svou tajnou volbu dle volebních pokynů napsaných na zadní straně poukázky. Především by pečlivě na obou dílech vyplnil číslo kandidáta, pro kterého se rozhodl. Kandidátů by bylo dejme tomu 500. V seznamu by byli uchazeči nejen seřazeni abecedně, ale i očíslováni souvisle od 1 do 500. Pokud by si pan Novák vybral kandidáta, jehož jméno by bylo třeba Jan Skočdopole a měl přiděleno č. 323, tak by toto číslo 323 zapsal do dvou okének na poukázce.
Je možné, že by některého voliče mohlo napadnout, že zkusí volit víckrát na několika poštách- tak takovéhle jednání by si nemohl dovolit. V okamžiku, kdy by pokladník naklikal jeho číslo OP na internet, tak počítačový systém by ihned upozornil, že to číslo OP už tam je. Pokladník by podvádějícího voliče na to upozornil a žádnou poukázku by mu nevydal. Voliči by průběžně v přímém přenosu mohli sledovat průběh voleb na internetu na webu zvaném narodsobe.cz. Také kandidáti by mohli celých 5 dní sledovat, jak jim přibývají hlasy od voličů.
Člověk, nazvěme ho třeba paní Novotná, který by nevolil- tak i paní Novotná by měla možnost se na internetu přesvědčit, že skutečně nevolila. Naklikala by číslo svého OP a to by v databázi voličů na webu narodsobe.cz nebylo.
Za nemocnými, nepohyblivými starými lidmi, do domovů důchodců i do malých obcí, kde se nenachází žádná pošta (ale je tam místní hospoda), by vybraní volební pokladníci přišli se zapečetěnou urnou tak jako dosud.
Počítání fyzických lístků z uren by se konalo denně po uzavírací době. Lístky by sčítali zaměstnanci pošty. Počet lístků z uren by měl souhlasit s počtem OP zanesených na volebních listinách a na internetu. To znamená, že když by zaměstnanci nějaké konkrétní pošty při sčítání sečetli například 5000 fyzicky existujících papírových lístků, tak by k tomu mělo být i 5000 čísel občanských průkazů. Účetní výsledky by se pak sečetly a strana Má dáti by musela souhlasit se stranou Dal. To znamená, že sčítači lístků, které existují fyzicky, by měli v rukou jednu část účetnictví a tu druhou část fyzicky existujících lístků by měli voliči. Pošty by zkrátka měly v rukou jednu část účetnictví a občané-voliči druhou část. Správně sečtené výsledky by pak sčítači zanesli do volebního webu narodsobe. Čili žádný statistický úřad by u voleb neasistoval, ani konečné výsledky nesčítal. Ty by se na internetu denně sčítaly úplně samy, automaticky. Sčítači lístků by sečetli volební lístky tím způsobem, že by je prohnali přes přístroj- čtečku PIN kódů. Čísla zvolených kandidátů by ovšem naklikali do systému ručně. Pak by se porovnaly výsledky pokladníků s výsledky sčítačů- a počty by měly souhlasit. Na straně pokladníků by bylo 5000 OP a 50 000 Kč v odevzdaných desetikorunových poukázkách. Na straně sčítačů by mělo být 5000 sečtených lístků, 5000 různých PIN kódů a 5000 hlasů pro 500 soutěžících kandidátů. Po sečtení hlasů by ta konkrétní pošta vybranou částku z 5000 peněžních poukázek (á10 Kč x 5000= 50 000 Kč) by odeslala na účet státního webu narodsobe jednotlivým kandidátům. Který kandidát by dostal nejvíc peněz od voličů, ten by vyhrál volby. Ty peníze by si ovšem neponechal, ale byly by věnovány do volebního fondu a na výhry v loterii.
Volební databáze i volební poukázky by se musely na poštách jeden měsíc archivovat a po měsíci by se mohly skartovat.
Počítačový systém sčítající hlasy od občanů by byl na internetu pochopitelně naprosto veřejný. Na webu narodsobe.cz by si kdokoliv mohl zkontrolovat cokoliv. Proč by měl mít tuhle podivnou výsadu v době existence internetu pouze Statistický úřad? Jak známo, klasické volby jsou všemi směry zneužitelné- ale nejvíc jsou zneužitelné při sčítání SOUHRNNÝCH celostátních výsledků. Zejména když se tohoto záhadného obřadu účastní vždy jen úzká skupina přísně prokádrovaných jedinců. To, že se k těm definitivním výsledkům na Statistickém úřadu dostane jen hrstka lidí rozhodně není v pořádku. Je to podezřelé. U tak důležité události jako jsou volby musí být kontrola co nejširší, nejtransparentnější a ze všech stran ověřitelná. Volební účetní operace by byly na internetu stejně tak kvalitně zabezpečeny jako všechny účetní operace, kterých denně probíhá na poštách a v bankách bez problémů miliardy.
Občan by si výsledky voleb mohl zkontrolovat na internetu dokonce trojím způsobem. Za prvé by byly souhrnné výsledky k mání na státním webu narodsobe.cz. Za druhé by byly k mání jako výsledky na všech jednotlivých poštách v celé republice. A za třetí by byly k mání i na webech kandidátů, kteří ve volbách zvítězili. Prostě pan Novák by na internetu mohl najít ten svůj hlas zaznamenán na třech různých místech. Mohl by si ho nejprve zkontrolovat v nepřetržité číselné řadě v celostátním souhrnu. Nebo by mohl nahlédnout, zda ho má řádně zaneseného pošta, kde volil. Nebo by navštívil web kandidáta, kterého volil, a tam by svůj hlas rovněž našel.
Pan Novák by si vzal svůj díl volební poukázky, otevřel by si web narodsobe.cz, a do vstupního okénka by zadal ten setřený PIN kód. Zjevila by se mu souvislá řada, ve které by ten svůj PIN kód 1000003 snadno našel:
PIN kód: |
Pošta: |
Číslo kandidáta: |
Jméno kandidáta: |
1000000 |
Praha 3 |
333 |
Jarmila Hubatá |
1000001 |
Řeporyje |
105 |
Vilemína Strakatá |
1000002 |
Praha 5 |
420 |
Oldřich Homole |
1000003 |
Praha 3 |
323 |
Jan Skočdopole |
1000004 |
Praha 3 |
222 |
Pavel Macek |
1000005 |
Řeporyje |
138 |
Karel Placek |
Kvůli své anonymitě by pan Novák pochopitelně figuroval jen jako to pořadové číslo PIN kódu 1000003 a vedle by byla napsána pošta, kde volil, čili Praha 3. U čísel kandidátů by se kvůli lepší srozumitelnosti objevily i jejich jména- aby pan Novák viděl, že číslo 323 skutečně náleží Janu Skočdopole. Na jiném místě by si zase mohl pan Novák zkontrolovat, zda je ve volbách řádně zaneseno i číslo jeho OP. Občan, který by nevolil, v našem konkrétním případě paní Novotná - tak jak již bylo řečeno, její OP by nebyl v systému zaznamenán.
Reklamace: Občan, který věnoval volební desetikorunu konkrétnímu kandidátovi, ale přitom by se na internetu nenašel, by to mohl do jednoho měsíce reklamovat na poště. Reklamace by probíhala následovně: kdyby se to přihodilo zrovna panu Novákovi, že by se nenašel na internetu, tak by s tou svou druhou částí volební poukázky a občanským průkazem přišel na poštu, kde odvolil. Úřednice by podle jeho volebního dokladu v archivu snadno našla tu druhou, totožnou část. Pokud by náhodou nebyl ten doklad na poště k nalezení, tak by na internetu narodsobe.cz musela být dodatečně zveřejněna vedle PIN kódu pana Nováka poznámka: REKLAMACE. ( To z toho důvodu, protože lidský faktor je nevypočitatelný- buď samotný pan Novák zapomněl lístek vhodit do urny, anebo ho mohl někdo z těch, kdo sčítali lístky prostě zlomyslně zahodit. I takové věci se stávají!). Čili určité povolené procento chyb by bylo povoleno. Ale pošta, která by měla příliš velké procento reklamací, by při příštích volbách měla u počítání volebních lístků denně přiděleného kontrolora, který by po sčítání lístků sepsal protokol.
Lákání lidí, aby prodali svůj hlas určitému kandidátovi by bylo trestné. Pro kandidáta by takové jednání bylo ale naštěstí v praxi stejně neúčinné- v reálu by se takový trestný čin ani nemohl vyskytnout. Podle matematického počtu pravděpodobnosti by se totiž již ze sta lidí našel člověk, který by skupovače hlasů udal. Podle hesla: nejsem žádný práskač, ale hlásit se to musí. Kromě toho pouhých sto skoupených hlasů by žádnému kandidátovi k vítězství rozhodně nepomohlo. Musel by jich skoupit stokrát víc. Musel by sehnat někde po hospodách ne 100, ale sto tisíc lidí, ochotných pro něj hlasovat za úplatu, aby zvítězil nad ostatními kandidáty. Což by ho jednak přišlo velmi draho a navíc by se to vždy zaručeně prozradilo. Čili v praxi by bylo takovéto chování nemožné. Také by bylo trestné vyzvídat po někom jeho volební PIN kód. Protože když člověk vlastní kreditní kartu, taky ho nesmí nikdo nutit, aby mu z ní prozradil svůj PIN kód.
Mandát kandidátů, kteří zvítězili ve volbách, by byl stejně jako dosud na 4 roky. Velkou výhodou volení jen jediného kandidáta na poukázkách by bylo to, že by se zcela zrušil stranický systém. Strany by přestaly existovat a místo nich by se ucházeli o post do nejvyšší politiky pouze jedinci sami za sebe. Je totiž naprosto nenormální, že na současných stranických kandidátkách jen několik lidí na jejich začátku má naději být zvoleno. Všichni ostatní tam figurují jen jako nevolitelné „ křoví“. To znamená, že tam jsou jen formálně, jen tak na parádu. Jak se říká lidově- jen pro srandu králíkům.
A teď k té volební kampani: Jakékoliv volební bilboardy a volební reklama, hyzdící českou krajinu i města svou stupidností, by byly ve volbách zakázány! Místo toho by měl každý kandidát svůj web, ve kterém by zveřejnil své curriculum vitae. Na svém webu by si mohl dle libosti, svobodně a do sytosti, dělat reklamu své osoby, jak by chtěl. Také by tam musel mít povinně zavedenou diskusi se svými budoucími voliči. A i nově zvoleným poslancům by občané mohli veřejně sdělovat své připomínky, konkrétně na jejich práci- diskusní fóra na jejich webu by měla být též naprostou samozřejmostí.
Je smutné, když člověk v dnešní době jede Prahou a vidí ty neuvěřitelně stupidní volební bilboardy s texty jako- nesnáším korupci a zatočím s ní. Nebo- zaručuji se osobně za všechny reformy. A navrch všechny ty svatouškovské ksichty, o kterých většina občanů již předem ví, že jsou to ti největší budoucí korupčníci. Tyto bezduché fráze na bilboardech otevřeně pohrdají voličem, neboť nemají žádnou informační hodnotu, nic o kandidátech neprozrazují. Mají za úkol jen podprahově ovlivňovat voliče, nic víc. Jsou to ty samé nicneříkající fráze jako za komunistů. Tenkrát člověk všude četl, že leninskou cestou vpřed, nebo splnili jsme pátou pětiletku na 300 procent, prostě také jen samé prázdné fráze.
Dosavadní klasické volby stojí stát pokaždé miliardu korun. Nabízím volby, které budou pro stát i voliče zadarmo. U dosavadních voleb přijdou provozní náklady na 500 milionů korun a povolební rozdání peněz vítězným stranám dalších 500 milionů korun- to vše by odpadlo. Vycházím z těchto propočtů a odhadů: V každém kraji je průměrně 500 000 voličů. Od 30-60 let středoškoláků a vysokoškoláků tam nebude víc jak 150 000 voličů. Do voleb by se rozhodl jít jeden člověk ze sta, protože podle počtu pravděpodobnosti by jen jeden člověk ze sta se rozhodl obětovat 20 000 Kč za poplatek. To už se nám okruh zúžil na 15 000 lidí v každém kraji. Pokud budu předpokládat, že v jednom kraji se přihlásí 15 000 kandidátů do voleb, tak ve 14 krajích by to bylo 210 000 kandidátů. Když by každý z nich zaplatil manipulační poplatek 20 000 Kč, tak by se vybralo 4 miliardy 200 milionů korun. To by bohatě pokrylo všechny volební náklady a ještě by pár miliard zbylo. Část peněz by se použila na slosování poukázek.
Aby totiž občané chodili na poštu k volbám rádi a dobrovolně, byly by volby koncipovány jako výherní akce. To znamená, že každá volební poukázka by byla zároveň losem. Na tento los by volič mohl vyhrát částku 5000 Kč. Slosování by proběhlo veřejně a transparentně v televizi a probíhalo by podobně jako sportka. Zamíchalo by se 30 míčků v bubnu a dvě čísla se vytáhla. Dejme tomu, že by se vytáhlo číslo 3 a 5. Pak by vyhrál částku 5000 Kč každý volič, který by měl kdekoliv v čísle občanského průkazu obsaženo dvojčíslí 35. Občané, kteří by k volbám nešli, tak ti by nic nevyhráli, protože jejich číslo OP by nebylo obsaženo na internetu. Slosování by bylo koncipováno tak, aby mělo na výhru naději nejméně stotisíc občanů. To by představovalo výdaj (100 000x5000Kč) 500 milionů korun.Výhru by si občané mohli do měsíce vyzvednout na kterékoliv poště.
Za natisknutí seznamu kandidátů, volebních poukázek, rozeslání dopisů voličům a účetní služby by vznikl výdaj 100 Kč za každého občana. V případě, že by se k volbám dostavili všichni voliči, tak by to představovalo částku 8 milionů x 100 =800 milionů. Na výhry pro občany ve slosování by se rozdalo 500 milionů korun. Celkové výdaje voleb by tedy činily 1 miliardu 300 milionů. Po odečtení těchto celkových výdajů ( 4 miliardy 200 milionů ¬ mínus 1 miliarda 300 milionů= 2 miliardy 900 milionů) by zůstalo ještě zaokrouhleně 3 miliardy. Tyto peníze by sloužily na hrazení výdajů kolem všech referend.
Místní volby
Občané z Horní Dolní by mohli volit nového starostu tím způsobem, že by obec oprávněným voličům rozeslala seznam kandidátů. Kdokoliv z místních občanů by se mohl do voleb přihlásit (ale musel by také zaplatit určitý volební poplatek) a lidé by si z nich s pomocí volební poukázky, kterou by obdrželi na poště, mohli přímo, snadno a rychle, vybrat nejen starostu, ale třeba i svého krajského hejtmana, nebo i místního policejního ředitele, či dokonce důležité správní úředníky. Jistě by si dokázali sami vybrat své nejvhodnější zástupce, ty nejlepší z nejlepších, protože se lidé v malých městech a obcích vzájemně dobře znají. Místní média by si mohla na určitého konkrétního kandidáta chrlit reklamu a propagandu jakou chtěla, to by nemělo pražádný vliv na to, že by občané z Horní Dolní i jinde tomuto vymývání mozků podlehli a zvolili si místního korupčníka místo charakterního člověka.
Odvolatelnost politiků
Vysvětlila jsem průběh voleb, které by se konaly jednou za čtyři roky, a které by rozhodly o tom, kdo bude ty další čtyři roky v zemi vládnout. Nyní vysvětlím proceduru nazvanou Odvolání politiků. Tato procedura by sloužila pouze k odvolávání jednotlivých zkorumpovaných politiků a toto hlasování o politicích by bylo určeno výhradně AKTIVNÍM občanům. Tito aktivní občané, kteří se neustále zajímají o věci veřejné, by měli konečně reálnou možnost v případě hrubých chyb politiků, odvolat je. Toto odvolávání politiků by se konalo nikoliv jednou za čtyři roky, ale každoročně. Účelem každoročního hlasování by byly dvě věci:
1. Aktivní občané by sami odstranili jednotlivé politiky, kteří by se hrubě něčím provinili.
2. Aktivní občané by sami svým hlasováním každoročně určili přesnou statistiku, jak je který politik u občanů oblíben. Takže jakékoliv placené, a tím pádem pochybné a zmanipulované průzkumy veřejného mínění, by byly zakázané!
Jak by odvolatelnost jednotlivých politiků probíhala? Kterýkoliv občan starší 18 let by mohl zajít v době vyhlášení hlasování o politicích, tedy v termínu od 10. do 15. února na poštu a tam by proti občanskému průkazu obdržel tzv. hlasovací složenku. Tato složenka by se opět skládala ze dvou nám již známých stejných dílů. Pokladník by na hlasovací listinu opět zapsal hůlkovým písmem jméno občana a číslo jeho OP a občan by se vedle toho podepsal. Pak by pokladník orazítkoval a podepsal obě části hlasovací složenky a občan by zaplatil 10 Kč. Poté by občan přešel k urně, kde by rozhodl, kterého politika si přeje z vysoké politiky odstranit. Do předtištěného řádku v obou dílech složenky by napsal hůlkovým písmem jméno nejméně oblíbeného politika. Politici, na jejichž jméno by od občanů přišlo nejvíc desetikorun, by museli z politiky odejít a začít se živit jinak. Ještě poznámka: také hlasovací složenka k odvolání politiků by byla zároveň slosovatelným losem. V praxi by to vypadalo takto: Dejme tomu, že by politik Kalousek nad ostatními politiky „zvítězil“ a dostal od aktivních hlasujících občanů největší částku, což by představovalo třeba 1 milion Kč. Do měsíce by musel opustit ministerstvo financí a parlament by byl oprávněn zvolit jiného ministra. „Výhra“ 1 milion Kč by ovšem nepřipadla jemu, ale šla by opět do volebního fondu. Jedině tímto způsobem by byli politici donuceni konečně se chovat slušně a bezkorupčně! Jen takovýhle pružný systém Přímé demokracie by donutil jednotlivé politiky plnit své povinnosti- aby neztráceli drahocenné hlasy svých voličů. Matematická zákonitost by všechny politiky donutila plnit vůli občanů, nikoliv vůli zákulisních intrikánů a bohatých mafiánů.
V novinách zvaných Demokracie, které by byly vlastnictvím státu, by byly veškeré aktuální informace ohledně politického dění. Výsledky hlasování jednotlivých poslanců, informace o zákonech a informace o všech typech referend, různých typů hlasování, které se mají v blízké době uskutečnit. Také žebříček oblíbenosti politiků by byl zveřejněn každoročně v těchto novinách. Šéfredaktoři do těchto státních novin by byli voleni a odvoláváni občany. Jen tímto způsobem by se z nich stali skuteční hlídací psi demokracie. Ne jako dosud, kdy jsou jen pouhou poslušnou námezdnou silou mocných vlastníků novin a korporací, které si je platí (však si vysloužili název presstitutky). Byli by z nich konečně obávaní rafani, před jejichž břitkým perem by se politici třásli strachy jako ratlíci. Ke svobodě slova by přispívala i internetová verze státních novin Demokracie, kde by si občané mohli sami mezi sebou pružně předávat nejaktuálnější informace v internetových diskusích - i bez novinářů.
Hlasovací složenka:
Současná ústava je špatná
Situace je v dnešní době taková, že tzv. zastupitelé vykonávají tyranii nad lidem po 4 roky od jejich zvolení jako nepostižitelní diktátoři. Protože o jaké demokracii se to zde pořád dokola mluví, když si zvolení poslanci dělají naprosto co chtějí a svůj 4 letý mandát vidí jako možnost s imunitou 4 roky beztrestně krást? Tomuhle říkají papaláši demokracie?
Bohužel ani jinde ve světě žádná demokracie ve skutečnosti není. Protože kde například bere vláda USA (či UK) právo na to, co činí? Chcete-li někdo tvrdit, že její právo se bere z toho faktu, že byla zvolena občany, tak to je směšné, či spíš k pláči. Delegování pravomocí od občanů má totiž svá pravidla a jedno z nich je, že nelze delegovat pravomoci, které sám nemáte. Tedy kde se bere právo "demokracie" USA vraždit, krást a vést války? Voliči žádné vlády na světě taková práva nemají, tedy je nemohou delegovat ani zvolené ničemy. Tečka.
Hnutí za Přímou Demokracii je občanským sdružením založeným v únoru 2001, které usiluje o změnu postavení občanů v politickém systému naší země tak, aby se v souladu s Ústavou ČR stali skutečnými nositeli moci ve státě. Vydalo alarmující stanovisko k rozhodnutí Ústavního soudu o tzv. církevních restitucích: Pokud schválený zákon o vypořádání se s církvemi neodporuje naší Ústavě, potom samotná Ústava je špatná a neslouží občanům ČR. Znovu a znovu se utvrzujeme o tom, že demokracie v ČR je jen iluze. Příklad církevních restitucí je toho zářným příkladem. Drtivá většina občanů (80 procent) považuje církevní restituce za nemravné a nesouhlasí s nimi. Přesto byl tento zákon Parlamentem schválen a Ústavním soudem posvěcen. Vyplývá nám z toho jediné. Věty obsažené v článku 2 Ústavy ČR jako: Lid je zdrojem veškeré státní moci ….. Státní moc slouží všem občanům…., nejsou v praxi naplňovány. Současná Ústava neslouží všem občanům ku prospěchu. Je koncipována ve prospěch vládnoucích stran a jejich mecenášů.
Dnes již zesnulý mluvčí HzPD Milan Valach to popsal takto: „Toto popření demokracie a naší občanské svobody je možné proto, že Ústava ČR sice ve svém hlavním článku uznává základní zásadu demokracie, že zdrojem veškeré moci ve státě je lid, který svou moc vykonává přímo (stále neschválený zákon o referendu) nebo prostřednictvím svých volených zástupců. Ale v dalším článku popírá tento základní princip tím, že ustavuje nezávislost zvolených poslanců na voličích a částečně se tak vrací k autoritativnímu systému vlády rodové aristokracie. Tento článek, o své nezávislosti na voličích po skončení voleb, si poslanci odhlasovali sami. Tím změnili zásadní tezi o lidu jako zdroji veškeré moci v prázdnou frázi a náš demokratický systém jen ve zdání demokracie. Má-li být náš stát opravdu demokratický, je nutné vytvořit novou občanskou ústavu, kterou si lidé odhlasují v referendu.“
Je nutné, aby nová Ústava obsahovala nástroje přímé demokracie, tj. závazná referenda na všech úrovních (obec až stát) bez jakýchkoliv omezení včetně možnosti odvolat referendem politiky a zrušit jimi schválené zákony.
Tzv. zákon o církevních restitucích je nespravedlivý a odporující dobrým mravům. Pokud je přesto v souladu s naší Ústavou, potom je i Ústava špatná a je třeba, aby si občané vynutili vytvoření ústavy nové, která jasně stanoví, kdo rozhoduje o věcech veřejných.
Za HzPD: Ladislav Štítkovec, prozatímní mluvčí a mediální koordinátor HzPD, e-mail: plzen@hzpd.cz, http://www.hzpd.cz
Na závěr zde zveřejním pár posbíraných názorů z diskusí na internetu:
- O platu poslanců a ministrů by měl hlasovat lid v referendech, nikoliv si ho nadělit sami poslanci.
- Dokud budou chodit naivní hlupáci k volbám, tak se nikdy ten řetěz otroctví nepřetne. Protože ti volící blbci ty mafiány nahoře vždy sami dobrovolně zlegalizují- a pak už si mafiáni mohou s lidmi pokaždé dělat neomezeně co chtějí.Proto je potřeba, aby alespoň 80 procent obyvatelstva k volbám vůbec nešlo a tím mafiány nezlegalizovalo. Mafiáni by museli nakonec přiznat, že vládnou nelegálně, pokud 80 procent obyvatelstva by je vůbec nevolilo. Pak by se ta situace nakonec musela nějak řešit- lid by důrazně žádal přímou demokracii.
- Pravidlo moci : Moc má ten, kto pozná racionálny základ konštrukcie celej spoločnosti. Ovládaný je ten, pre ktorého je racionálny základ skrytý a spoločenské udalosti, javy a zmeny sa mu javia iracionálne.
- Je mylnou predstava, keď sa demokracia stotožňuje so „zastupiteľskou demokraciou“, ako keby bolo zastupovanie základom demokracie. Nepriami zástupcovia, zvolení do parlamentu, nie sú reprezentatívni a nepredstavujú priemer svojich voličov, respektíve všetkých občanov. Takéto zoskupenie, zostavené zo "zástupcov", predstavuje istú elitu z národa a má sklon k premene na "parlamentnú aristokraciu". Čisto parlamentný, aj totalitný systém umožňujú prijímať zákony proti vôli väčšiny, pretože zvolení ľudia nemusia byť morálnou elitou národa a ich cieľom nemusí byť plnenie všeobecných verejných záujmov. Zdanlivo dobrým riešením by malo byť - vymenenie nečestných poslancov, úradníkov a podnikateľov, za čestných a potom im už len zveriť náš majetok a spokojne sledovať, ako ho zveľaďujú. Je to omyl ! Aby nastala skutočná zmena, musí byť funkčná, t.j. musí zmeniť povahu moci. Východiskami švajčiarskej priamej demokracie sú - spoločenská zmluva, zásada suverenity (zvrchovanosti) ľudu (niet vyššej autority, než ľud), zásada rovnosti, právo na iniciatívu, pravidlo väčšiny, mandátové pravidlo, konkordancia, federalizmus, každá otázka musí nájsť svoju vlastnú väčšinu, podobnosť s domovou samosprávou, Nič nie je zadarmo, ani priama demokracia.
- Švajčiarsky občan uplatnil zásadu suverenity ľudu (moc pochádza od občana) a dal sám sebe dve základné ústavné politické práva: právo hlasovať, právo voliť.
- Vláda a parlament ľudu nevládnu, ale len dočasne spravujú veci verejné. Sú platenými zamestnancami občanov a sú voči nim v podriadenej pozícii.
- Úlohou poslancov je odbremeniť občanov od rutinného každodenného rozhodovania. V mene obyvateľov pripravujú a schvaľujú bežné zákony. Tie však nevstupujú do platnosti automaticky. Občania môžu vetovať akýkoľvek zákon a môžu rozhodnúť, že budú o danej veci radšej hlasovať osobne v referende.
- Parlament nemá právomoc zmeniť ústavu, to môže iba ľud (referendom).
- Občania majú právo zákonodarnej aj ústavodarnej iniciatívy. Po vyzbieraní potrebného počtu podpisov môžu petíciou sami predkladať návrhy zákonov, ktoré parlament po rokovaní so zástupcami petičného výboru buď prijme a zapracuje do legislatívy, alebo sa o nich hlasuje v referende.
- Pred referendom prebiehajú rozsiahle verejné diskusie a každý s predstihom dostane brožúrku s podrobnými argumentami za a proti. Kto sa nevie rozhodnúť, môže si osvojiť odporúčanie svojej obľúbenej strany.
- Referendum ve Švajčiarsku je bez ohľadu na účasť vždy platné a je vždy záväzné. Neexistuje žiadna možnosť, ako by tomu nejakí zamestnanci občanov (poslanci) mohli zabrániť.
- Pre 8 miliónov obyvateľov stačí sedem ministrov, pričom jeden z nich striedavo zastáva aj funkciu prezidenta
- Nemajú žiadnu koalíciu a opozíciu. Švajčiari majú konkordanciu. To znamená, že každá väčšia strana má právo i morálnu povinnosť ponúknuť do vlády čo najlepšieho ministra. O zákonoch sa podrobne diskutuje so snahou dosiahnuť už v parlamente čo najväčšiu celospoločenskú dohodu, aby veľká väčšina obyvateľov bola spokojná a aby zbytočne nezaťažovali občanov referendom.
- Vláda má dlhodobo celosvetovo najvyššiu dôveru obyvateľstva (75 až 80 percent)
- Politické strany nedostávajú žiadne príspevky od štátu.
- Nezamestnanosť je iba 3 percentá a na uživenie štátu, v ktorom politici nekradnú (nemajú veľmi ako), stačí DPH vo výške 8%.
- Suverénni švajčiarski občania sú vlastníkmi svojho štátu. Potrebné sociálne istoty si vedia zabezpečiť hlasovaním aj sami. Majú svojich politikov pod kontrolou a nemusia meditovať nad tým, ako si zvoliť menšie zlo.
- Verejné zhromaždenie (obce) má tri fazy : Rozhodnutie o účasti - Verejná diskusia - Rozhodnutie .
Verejné ľudové zhromaždenie (kanton) má správnu radu, so svojím predsedom. Rozhoduje o kantonálnych zákonoch a novelách kantonálnej ústavy.
- V najväčšom kantóne Zürich (viac ako milión obyvateľov) stačí na ľudovú iniciatívu 10 000 podpisov. Nepovinné referendum vyžaduje iba 5 000 podpisov.
- Referendum je vo svojej podstate ľudovým zhromaždením, na ktorom sa však jeho účastníci už fyzicky nestretávajú. Hlasovanie v referende je platné bez ohľadu na účasť. Hlasovať sa môže o akejkoľvek otázke, okrem vecných výnimiek napríklad, viažucich sa na praktickú uskutočniteľnosť, či na záväzné ustanovenia medzinárodného práva.
- Dôsledky fungovania priamej demokracie vo Švajčiarsku sa prejavujú najmä vo vyššej hospodárskej výkonnosti, v nižších nákladoch na výkon verejných služieb, v nižšej miere potreby verejných výdavkov a zadĺženia verejných financií.
- Zdrojom spokojnosti so systémom priamej demokracie, je napríklad výsledková prospešnosť vo forme lepších zákonov, procedurálna prospešnosť (spokojnosť z účasti na rozhodnutí a vnútorná akceptácia rozhodnutia).a najmä spokojnosť z možnosti účasti na rozhodovacom procese. Ľudia prikladajú viac dôležitosti férovosti procedúry, než výsledku procedúry.
- Švajčiarska priama demokracia je dômyselnou technológiou spravovania spoločnosti, ktorá je uspôsobená tak, aby dosahovala dobré výsledky, aj s reálnym občanom so všetkými jeho chybami. Ako nedostatok sa v praxi prejavuje predĺženie legislatívneho procesu. Výhody však ďaleko prevyšujú možné negatíva tohto systému.
- Ľud je sám od seba ochotný prijať aj tzv. nepopulárne opatrenia, ktoré by vláda všade inde v strachu z volebnej porážky odkladala.
- Rozhodovanie ľudu je priebežné, problémy sa nehromadia, ale riešia.
- Kto má moc vo svojich rukách trvale a úplne, chová sa ako vlastník. Môže si dovoliť uvažovať s nadhľadom a uprednostniť trvalo udržateľné, pre všetkých akceptovateľné riešenia.
- Parlament pracuje zodpovedne, aby sa vyhol hanbe prehraného referenda.
- Nie je potrebné voliť medzi pravicou a ľavicou, každá jednotlivá otázka musí nájsť svoju vlastnú väčšinu.
- Vzniká sociálny kapitál, občania sa identifikujú so systémom ktorý sami spoluvytvárajú a preto ho aktívne podporujú. Štát je stabilný, nekumuluje sa frustrácia, ktorá by v zastupiteľskom modele viedla k nepokojom či štrajkom a vybila by sa až v najbližších voľbách. Rozhodovanie je menej emocionálne a viac na odbornom základe.
- Vo Švajčiarsku nikdy nehrozí, že sa po voľbách smerovanie celej krajiny otočí o 180 stupňov.
Pretože ľudia rozhodujú priamo, nemajú im populisti čo sľúbiť. Prirodzený zdravý egoizmus vedie každého k tomu, aby hlasoval čo najlepšie. Ak sa ľudia necítia kompetentní, osvoja si v diskusii, pomocou názorovej skratky, postoje prirodzených autorít zo svojho okolia.Špeciálne záujmové skupiny nemajú príležitosť korupciou ovplyvniť toho, kto rozhoduje.
- Právo na iniciatívu dáva menšinám možnosť priamo presadiť svoje potreby. Úradným jazykom je napríklad aj rétorománčina, hoci ňou hovorí len 0.5 percenta obyvateľov. A napríklad referendum o registrovaných partnerstvách našlo podporu aj v tradične konzervatívnych katolíckych kantonoch. Na druhej strane priama demokracia umožňuje účinnú ochranu pred neprispôsobivými a agresívnymi skupinami.
- Záver :Chce súčasná politická elita, fungujúca v systéme zastupiteľskej demokracie, priamu demokraciu ?Odpoveďou je NIE ! Predsa si nevypustia vlastný rybník. PRIAMA DEMOKRACIA je predovšetkým PRÁVO A SPRAVODLIVOSŤ pre všetkých, v najširšom slova zmysle ! (z článku nazvaného Švajčiarsky model priamej demokracie)
http://moje.hnonline.sk/node/9841
http://www.youtube.com/watch?v=xjWAmn07Kro
https://docs.google.com/document/d/1ySN_3chMqqa8T3j5DDDt7VsRqVO8JhpAJ8vIkAALuXQ/edit?pli=1
